Prolomení limitů těžby hnědého uhlí si užilo svých mediálních pět minut slávy, aby bylo nahrazeno tandemovou palbou apokalyptické invaze několika iráckých rodin a zrušení facebookového účtu konvičkářů. Každý si zanadával buď na zpátečnickou vládu, která podléhá tlakům energetických lobby nebo na potrhlé ekoaktivisty, kteří viděli násadu lopaty jen v prezentaci o vysmívání se pracujícímu člověku (nic jiného se na filozofických fakultách za naše peníze snad ani učit nemůže).

Jenže ne všichni obyvatelé naší krásné země si mohou v klidu uvařit turka a za sledování dramatických gest Raye Korantenga se v pohodlí gaučů připravovat na apokalypsu. Pro lidi na Frýdlantsku totiž debata o povrchové těžbě uhlí teprve začíná…

Možná vás to zarazí, na Frýdlantsku se přeci hnědé uhlí netěží, řeknete si. Jenže chyba lávky! Frýdlant leží asi tři kilometry od polských hranic. A právě na polské straně hraniční čáry se nachází i hnědouhelný důl Turów, který by se měl začít rozšiřovat. Kvůli tomu mohou být narušeny zásoby pitné vody pro Frýdlant a přilehlé obce. Místní už si turka tedy neudělají, protože si ho nebudou mít čím zalít.

Frýdlant bez vody přitom není výplodem sluníčkové mysli, ale výsledkem rozsáhlé studie, kterou si objednala Frýdlantská vodárenská společnost. A protože akcie nejsou vysokoškolské diplomy, je nasnadě, že může jít do tuhého.

Zatím se neví, jak moc se důl bude rozšiřovat. Studie proto představila dvě verze možného vývoje. V první, kdy bude rozšíření dolu menší, budou zasaženy obce, které s dolem bezprostředně sousedí. V Dětřichově, Kunraticích, Heřmanicích, Višňové a v Černousích bude za dvacet let chybět jen ve zdrojích veřejného vodovodu 14 litrů vody za sekundu. Výrazný úbytek vody postihne i majitele studen. Podle odhadů studie budou stát technická opatření zajišťující zachování zásobování vodou 596 milionů korun. Dotčeným obcím nezbývá, než se modlit o evropské dotace a vládní pomoc, protože samy takové náklady nemohou zaplatit ani ve snu.