Vážený pane premiére,

vím, že aktuálně řešíte závažnější problémy, než jsou vztahy mezi ekologickými, sociálními a ekonomickými problémy v souvislosti s energetickou koncepcí České republiky. Vašich postojů i politiky, kterou zastáváte, si vážím, a proto Vás oslovuji s ostychem — velice nerad.

Na druhé straně respekt k Vaší politice mi dává jistou naději, že můj dopis nebude pro Váš úřad jen otravnou nutností v zákonné lhůtě formálně odpovědět, ale jeho téma bude pro Vás stejně důležité jako pro mě, jako pro nás. Budu psát v množném čísle, protože se vynasnažím formulovat ověřené postoje mnoha lidí za posledních alespoň deset let. Oficiálně však nejsem mluvčím nikoho, jako jedinec bych Vás nerad obtěžoval.

Napsali jsme otevřený dopis Janu Mládkovi, ministru průmyslu a obchodu. Žádali jsme ho, aby odvolal podle nás velmi nerozumnou větu o „odložení definitivního rozhodnutí o těžbě na dolu ČSA až do roku 2020, kdy bude jasnější, jak se nám daří zvyšovat podíl obnovitelné a jaderné energie v národním energetickém mixu“. Namítali jsme, že pokud si společnost nestanoví zadání, energetickou koncepci, která například právě vyloučí možnost budoucího prolomení těžebních limitů na dole ČSA, nic nám jasnější být nemusí, protože vždy budeme mít možnost ony limity těžby prolomit a uhlí pod Horním Jiřetínem vytěžit v rámci staré koncepce.

Uvedli jsme, že více než dvacet let jsme měli na to, abychom využili nových poznatků vědy, rozvoje techniky, moderních technologií, kvalifikace mnoha odborníků ve svobodných poměrech a vytvořili takovou Státní energetickou koncepci, jejíž hlavní myšlenkou by právě bylo uchránit kulturní a přírodní hodnoty, občanské soužití a vztah lidí k domovu, a tedy nepřipustit možnost vrátit se po třiceti letech ke koncepci staré, devastující, a Horní Jiřetín, Černice a další obce bourající, která způsobila před lety zbourání Libkovic.

Také jsme přesvědčeni o tom, že energii, již vydá „podjiřetínská“ uhelná sloj, jsme schopni efektivním způsobem ušetřit, a poté tyto zásoby odepsat, jako by byly vytěženy. Stačí ji kvantifikovat a navrhnout způsob úspor. Součástí Státní energetické koncepce mohou být také úspory.

Dále jsme ministra Mládka upozornili na fakt, že kromě škod na přírodě a kulturním bohatství jde také o škody na lidech a o jejich trápení, když v Horním Jiřetíně budou neustále žít v obavách a svou budoucnost. Jak se má chovat tamní samospráva? Může si dovolit investovat do občanské vybavenosti, žádat o dotace a v případě jejich získání ručit pětiletou udržitelností? Dojde-li nakonec k prolomení limitů, nebude pak tamní starosta žalován za to, že si nepočínal s péčí řádného hospodáře, a obec zveleboval?

Na náš otevřený dopis ministr Jan Mládek odpověděl prostřednictvím ředitele odboru hornictví Zbyška Sochora. Avšak jakou lze očekávat odpověď z „odboru hornictví“? Sice poměrně dlouhou, bohužel však nerespektující „vztahy mezi ekologickými, sociálními a ekonomickými problémy“.

Na nerespektování těchto vztahů upozorňoval už v roce 1993 bývalý federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek. Podle jeho slov důsledkem je pak podceňování problémů životního prostředí a bezohledná exploatace přírodních zdrojů. Což postoj ředitele odboru hornictví bohužel dokládá: „Co se týče možného znovu otevření otázky další těžby velkolomu ČSA před rokem 2020, tak se vším vědomím zvýšené nejistoty pro obyvatele Horního Jiřetína, jsem toho názoru, že se jedná o zodpovědný krok. Bylo by velmi nezodpovědné dělat předčasná nevratná rozhodnutí.“

Zbyšek Sochor také odmítá naše nařčení z uplatňování „koncepce staré, totalitní a obce bourající“: „V tomto ohledu Vás musím upozornit, že Česká republika má nyní nástroje, jako jsou např. horní zákon a zákon o posuzování vlivů na životní prostředí, který v roce 1991 nebyl, a které zabraňují jakémukoliv totalitnímu chování.“ Zajisté. Avšak k vysídlení obce a k jejímu zbourání lze dospět také „netotalitními“ způsoby, například: obec živořící ve stálém strachu o svou budoucnost začnou lidé sami opouštět. Obchodní, sociální a další vztahy se začnou rozpadat.

Vážený pane premiére, uvědomujeme si to, co Vy bezpochyby také: Případné rozhodování o jakémkoli „prolamování těžebních limitů“ nesmí být v působnosti jednoho resortu, byť se ho bohatství ukryté v zemi nejvíce týká. Jde o širší a stejně důležité, ba možná ještě důležitější sociální, ekologické, kulturní a ekonomické vztahy, bez jejichž objektivního vyhodnocení nelze rozhodovat. Důsledky (kladné i záporné) Státní energetické koncepce zasahují celou společnost, proto se na ní musí podílet všechny resorty, včetně ministerstva kultury.

Jakou skutečnou hodnotu má energie získaná z uhlí pod Horním Jiřetínem proti hodnotě všeho, co stojí a žije nad jeho slojí (a v jejím okolí)? Zvláště když onu energii můžeme ušetřit, a tím i všechny hodnoty, které během staletí vytvořili lidé a příroda, včetně toho uhlí?

Nenechme se zmást ani problémem podle Zbyška Sochora „zaměstnanosti horníků a finančními přínosy těžby pro rozvoj daných regionů“, když víme, že každý horník bude rád pracovat na něčem jiném, co nebude tak prašné a nebude to exploatovat přírodní zdroje. Jaký je „finanční přínos těžby pro rozvoj daných regionů“, když způsobuje jejich zánik?

Vážený pane premiére, využijme mentálního potenciálu dnešní společnosti, která ráda a vděčně ponese všechny „negativní důsledky“ plynoucí z brzkého vládního rozhodnutí krušnohorskou sloj pod Horním Jiřetínem odepsat a současné těžební limity na velkolomu ČSA neprolamovat ani v budoucnosti, přestože nás Zbyšek Sochor varuje: „Dnešní svět je velmi turbulentní a existují zde faktory, které Česká republika nemůže plně ovlivnit.“

Otázka limitů těžby je plně v naší moci.

Se srdečným pozdravem a přáním dobra

Ondřej Vaculík