Proslýchá se, že v pondělí má česká vláda na výjezdním hlasování v Ústí nad Labem učinit rozhodnutí stejně tak dlouho odkládané jako připravované: prolomit limity těžby v severních Čechách. Pokud se to opravdu stane, bude to prozatím suverénně nejhorší rozhodnutí Sobotkovy vlády; nebude to rozhodnutí, bude to zločin.

Limity těžby schválila v říjnu 1991 vláda Petra Pitharta na návrh tehdejšího ministra životního prostředí Ivana Dejmala. Jednalo se o rozhodnutí zrozené ještě z ducha listopadové revoluce, která zamýšlela napravit různé zhůvěřilosti komunistické éry. K nim nesporně patřila brutální likvidace krajiny, včetně sídelní struktury, v severních Čechách, motivovaná těžbou hnědého uhlí.

Případné rozhodnutí prolomit limity bude především obrázkem toho, jak hluboce a v kolika směrech od roku 1991 upadla česká společnost. Důvodů proti prolomení limitů těžby uhlí totiž za posledních čtyřiadvacet let přibylo a mnohé se staly naléhavějšími.

↗

K Mariánským Radčicím se mají rypadla přiblížit na pár desítek metrů. Kdo by to za domem nechtěl? Foto obec Mariánské Radčice

Na prolomení limitů nemá reálný zájem nikdo kromě vlastníků dolů, jimiž jsou zvláště opovrženíhodné kusy ze stáda českých kapitalistů, které se zde po roce 1992 zformovalo a na nás všech se pase: jedná se o lidi jako Pavel Tykač a Jan Dienstl, kteří základ svého jmění získali v podstatě loupeží, a k jeho udržení či zmnožení dnes využívají síly nepoctivě nabytých peněz, korupce, lobyingu a slabosti státu, již svým působením živí.

Řada materiálů jasně dokládá, že nezaměstnanost v severních Čechách ve skutečnosti nelze reálně snížit při současném kořistnickém přístupu k regionu. Realistický sociálně demokratický přístup by tedy spočíval v tom, že se prostředky pro sociální zabezpečení, rekvalifikaci a budoucí pracovní dráhu horníků i pro další lidi v kraji získají daňovou zátěží či zvláštními poplatky uvalenými na provozovatele dolů. Místo toho tu ale všichni stojí na hlavě a tváří se, že tak je to ta nejnormálnější věc pod Sluncem.