Po letech rozprav a měsících příprav odebrala se vláda do Ústí a rozhodla o limitech těžby. Jak rozhodla, je už od pondělního poledne předmětem všeobecného zmatku. Pěkně přehledný spor — jsi pro tuneláře Tykače, nebo domkáře Jiřetínské — se nám smotal do složitého propletence.

Ministři sice neprolomili, ale přitom prolomili, jenomže neprolomili všude, kde se prolamovat chystali. Což je možná ten pravý moment, kdy bychom po letech měli uklidit stůl a začít mluvit o něčem jiném.

Domovy jsou a budou tabu

Ministři rozhodovali o dvou věcech. Za prvé zda poruší pravidlo, že budeme chránit domovy a zdraví lidí před uhelnými doly. A za druhé, zda těžbě obětují další kus české krajiny. V první se rozhodli správně. Ve druhé špatně. Co si o tom všem myslíme, záleží na perspektivě, ze které se na verdikt podíváme.

Respektovali pravidlo, že se těžba nesmí dotknout vesnic a domovů — velké tabu české společnosti, jež se normou stalo při sporu o bourání obce Libkovice v první polovině devadesátých let? Ano, tohle tabu platí.

Dodrželi ministři velkou kompromisní dohodu z roku 1991, která stanovila, jaké části krajiny vydolujeme, která místa naopak uchováme a kolik suroviny budou mít doly v příštích desetiletích k vytěžení? Nikoli, rozhodli se ji na velkodole Bílina porušit.