To, k čemu se posledních pětadvacet let schylovalo, došlo svého završení. Limity těžby hnědého uhlí stanovené na začátku devadesátých let vládou Petra Pitharta, byly prolomeny. Prolomení se uskutečnilo navýsost diplomatickým způsobem: vláda rozhodla, že prozatím bude z těžby vyloučena větší část zásob uhlí z kráteru věnovaného památce československé armády.

Těžba v kráteru zasvěcenému řece Bílině může naopak pokračovat a expandovat. Za pět let, což je doba rovnající se v našem politickém rybníčku nekonečnu, se možná bude prolamovat znova. Do příštích voleb každopádně hnědé uhlí vydrží.

Prolomení limitů považuji za chybný krok, a to ze dvou hlavních hledisek. Tím prvním je hledisko ekologické. O něm bylo napsáno a řečeno dost a ve svém textu se mu záměrně věnovat nebudu. Tím druhým je hledisko politické. Tvrdím, že prolomení limitů těžby je politickou chybou a obrazem selhání české polistopadové politiky.

Svět se, mrcha, mění

Pithartova vláda byla po několika desítkách let první normální vládou v Československu. Jako taková se ocitla v historicky jedinečné a nanejvýš složité pozici - musela zahájit transformaci ekonomického, politického a společenského života centralizovaného reálsocialistického státu směrem k životaschopným a alespoň o něco normálnějším poměrům.

Jedním z přehodnocení dosavadních bolševických priorit bylo i stanovení limitů těžby hnědého uhlí. Vládnoucí moc poprvé připustila, že existují i jiné hodnoty, než pouhý konzum a že tyto hodnoty má cenu před zkonzumováním chránit. Tím, že nastavila energetickému konzumu limity, dala zároveň podnět k hledání jeho alternativ, energetických i sociálních.