Francie na pokraji politické exploze
Josef BrožPo hnutí „žlutých vest“ zažívá Francie další protestní vlnu, tentokrát proti důchodové reformě. Protestuje se už třetí měsíc. Prezident ale ustupovat nehodlá. Josef Brož přibližuje, jak se spor podepisuje na politice i situaci v zemi celkově.
Příští dva týdny rozhodnou, zda klíčová reforma Macronovy éry, známá jako snaha o zavedení „univerzálního důchodového systému“, projde parlamentem. Tento týden zahájila čtrnáct dní „křížové cesty“, jež nemusí skončit vůbec zde, nýbrž opět na ulicích. Někteří mluví o návratu května roku 1968, který doslova katapultoval tehdejší Francii do víru chaosu a násilí.
Dosud nevídané sociální protesty proti reformě, které sjednotily v uplynulých třech měsících zdánlivě téměř všechny vrstvy francouzské společnosti, nemají historickou obdobu. Stávkují všichni, kdo mohou: železničáři, advokáti i operní zaměstnanci (včetně baletek). Tato vlna, druhá od nástupu hnutí „žlutých vest“, zasáhla společnost nejen materiálně, ale i mentálně.
↗
Současná protestní vlna trvá již třetí měsíc. Foto Toufik-de-Planoise, WmC
Nástup autoritářského režimu?
Odpůrci prezidenta Emmanuela Macrona mluví v posledních dnech o Francii jako o „autoritářském systému“. Servítky si nebere v tomto duchu například ani donedávna Macronova stoupenkyně Ségolène Royalová, bývalá kandidátka na prezidentku za Socialistickou stranu a též bývalá partnerka exprezidenta Françoise Hollanda.
Společnost je rozdělena a každý má názor. Za náloží protestů, jež mají v posledních týdnech často podobu násilných střetů z obou stran (ze strany demonstrujících, kteří pronikají do divadla za prezidentem, ale i policie, jež používá nepřiměřeně tzv. Flesh-Bally), visí zdánlivě to, na co nechce nikdo myslet. Skončí reformou důchodů Pátá republika?
Nebo z této bitvy vzejde vítězně muž, který již dlouho říká, že republika potřebuje krále? Nadchází nový čas Macronie? Ještě před rokem se zdálo, že jeho éra je u konce. Ve Francii, jež má sklon v sebeshlížení v zrcadle svých dějin, již ale jednoho krále o hlavu připravili. I s jeho chotí…
Propad ekonomiky, ale i sektorového průmyslu
×
Diskuse
Podpořil bych protesty proti Macronově politice, kdybych neměl mražení v zádech, že podporují Le Pěnovou.
JN
February 7, 2020 v 18.45
Domnívám se, pane Štampachu, že člověk by měl zastávat postoj jednoduše podle toho, zda tím směřuje k dobru nebo ke zlu, nikoliv podle toho, kdo z ostatních (známých) lidí se hlásí k něčemu podobnému či naopak k něčemu protikladnému.
JK
Ivan Štampach na rozdíl od Vás v tomto vyjádření posuzuje politiku realisticky jako střet zájmů a nezatahuje do něj morální kýč.
JN
February 8, 2020 v 22.48
Takže když Le Penová (strategicky:-) začne zastávat
některé Vaše politické cíle, Vy tyto cíle budete muset opustit, abyste nepodpořil Le Penovou?
JN
February 8, 2020 v 23.00
To by mi, pane Kalousi, totiž právě připadalo jako morální kýč.
JK
Co to je za blbost? Proč bych je měl opouštět? Jenom bych dal v tomto konkrétním případě madam jasně najevo, že když se zadaří a dostanu se do vlády, tak že je budu prosazovat bez její účasti; jestli je podpoří z opozice, její věc. A jestli se dostane k vládě ona, v žádném případě s ní nepůjdu do koalice.
A než to zase začnete po svém zvyku překrucovat, zdůrazňuji, že je řeč o konkrétní osobě - o Le Penové. Kdyby šlo o někoho jiného, mohlo by to třeba být zase jinak. Těžko si ale umím představit, které cíle bych konkrétně s touto dámou mohl mít společné.
A než to zase začnete po svém zvyku překrucovat, zdůrazňuji, že je řeč o konkrétní osobě - o Le Penové. Kdyby šlo o někoho jiného, mohlo by to třeba být zase jinak. Těžko si ale umím představit, které cíle bych konkrétně s touto dámou mohl mít společné.
JN
Vy ani pan Štampach pochopitelně ve francouzské vládě nikdy nebudete, takže v tomto (Vašem konkrétním) smyslu jsou ty obavy, že byste podporou protestů proti Macronově politice podpořili Le Penovou, zcela neopodstatněné (pokud tedy rovnou nejde o morální kýč - demonstrativní vymezování se vůči Le Penové).
JN
Jestliže něco považujete ze svého hlediska za dobré [například ty protesty proti Macronově politice], ale nepřihlásíte se k tomu něčemu (co tedy považujete za dobré), protože chcete demonstrativně dát najevo svůj odmítavý postoj vůči zlu, tak by to vlastně mohlo naplňovat znaky morálního kýče.
JK
Už jsem to tu napsal asi šestadevadesátkrát, ale speciálně pro Vás znovu: Já nehodnotím politiku a politiky podle míry jimi realizovaného dobra, ale podle toho, nakolik jejich politika odpovídá mým zájmům.
JN
Co když své vlastní zájmy neumíte správně identifikovat a preferujete tedy politiku a politiky, kteří nejednají ve Vašem zájmu?
JK
Všichni vrcholoví politici t.č. u koryt napříč Evropou mají jedno společné: Všemi kecy, které z nich lezou, zastírají, že hlavní zájmy, které prosazují a hájí, jsou zájmy jejich korporátních loutkovodičů.
JN
February 9, 2020 v 20.26
Povaleči z kaváren - do polí a továren! :-)
IH
pan Štampach popsal ve dvou řádcích obecný přístup, jaký uplatňujeme - nejen v politice - všichni. Jen nemáme, přirozeně, stejné názory či preference.
Je samozřejmě dobré, naučili-li se lidé, jako třeba v té Francii, spolupráci a solidaritě, takže běžně spolu demonstrují zástupci velmi rozmanitých hnutí. Kdyby někomu vadila ta, či ona vlajka na shromáždění natolik, že by zůstal doma, nejen že by tím nepomohl změnám, ale ani proudu, s nímž se ztotožňuje. Snad se tohoto poznání dostává už i lidem u nás.
Přesto, nechybí-li nám odstup, demonopolizující roli našeho rozhořčení, nebudeme pouštět ze zřetele obecnou zkušenost, že ne každá změna je dobrá. Ne všichni zúčastnění mají přijatelné cíle a události pak tendenci vymknout se původním záměrům. Posilování vyhlídek různých nebezpečných sil se v minulosti vymstilo milionům. Však víte, pane Nusharte, kam dobré úmysly mohou dláždit cestu.
Je samozřejmě dobré, naučili-li se lidé, jako třeba v té Francii, spolupráci a solidaritě, takže běžně spolu demonstrují zástupci velmi rozmanitých hnutí. Kdyby někomu vadila ta, či ona vlajka na shromáždění natolik, že by zůstal doma, nejen že by tím nepomohl změnám, ale ani proudu, s nímž se ztotožňuje. Snad se tohoto poznání dostává už i lidem u nás.
Přesto, nechybí-li nám odstup, demonopolizující roli našeho rozhořčení, nebudeme pouštět ze zřetele obecnou zkušenost, že ne každá změna je dobrá. Ne všichni zúčastnění mají přijatelné cíle a události pak tendenci vymknout se původním záměrům. Posilování vyhlídek různých nebezpečných sil se v minulosti vymstilo milionům. Však víte, pane Nusharte, kam dobré úmysly mohou dláždit cestu.
IH
"Já nehodnotím politiku a politiky podle míry jimi realizovaného dobra, ale podle toho, nakolik jejich politika odpovídá mým zájmům."
Tohle mi nějak nejde Vám věřit... Samozřejmě, že člověk odmítá "dobro", které jemu dělá zle, nicméně Váš zájem o situaci po celém světě i aktivita (už jen zde) stěží odpovídají možné míře dopadů na Vás osobně, resp. velikosti Vašich osobních obav a nadějí.
Za sebe mohu říci, že zkušenosti jsou sice pro tvorbu mých názorů důležité, ale (materiální) zájmy jen pramálo.
Tohle mi nějak nejde Vám věřit... Samozřejmě, že člověk odmítá "dobro", které jemu dělá zle, nicméně Váš zájem o situaci po celém světě i aktivita (už jen zde) stěží odpovídají možné míře dopadů na Vás osobně, resp. velikosti Vašich osobních obav a nadějí.
Za sebe mohu říci, že zkušenosti jsou sice pro tvorbu mých názorů důležité, ale (materiální) zájmy jen pramálo.
JK
Zájmy nejsou jen materiální... Psychologové Vám řeknou, že i emoční bilance se vytváří a hodnotí na bázi má dáti - dal. Můj zájem pochopitelně je, aby byla přinejhorším vyrovnaná. Snažit se žít v míru sám se sebou, to je taky emoční zájem.
Do tohoto pytlíku patří např. i pojem "environmentální žal", račte si vygooglit.
Dokonce i věřící takhle často fungují při svém obcování s transcendentem, i když někteří by to nepřiznali ani na mučidlech. A nemusí to být jen racionální úvaha à la Pascalova sázka, ale i podvědomá snaha o tu emoční rovnováhu.
Kromě toho mám děti a vnoučata a s ohledem na to, co dělají a jak žijí, se jich bude více či méně dotýkat situace přinejmenším v celé Evropě. A už jsem tu na sebe jednou vykecal, že sám se cítím především jako Evropan, takže i mé zájmy - materiální i emoční - nějak souvisejí s tím, co se v Evropě děje a bude dít.
Do tohoto pytlíku patří např. i pojem "environmentální žal", račte si vygooglit.
Dokonce i věřící takhle často fungují při svém obcování s transcendentem, i když někteří by to nepřiznali ani na mučidlech. A nemusí to být jen racionální úvaha à la Pascalova sázka, ale i podvědomá snaha o tu emoční rovnováhu.
Kromě toho mám děti a vnoučata a s ohledem na to, co dělají a jak žijí, se jich bude více či méně dotýkat situace přinejmenším v celé Evropě. A už jsem tu na sebe jednou vykecal, že sám se cítím především jako Evropan, takže i mé zájmy - materiální i emoční - nějak souvisejí s tím, co se v Evropě děje a bude dít.
JN
Jestliže mi nějaké shromáždění nevyhovuje svým složením či formou projevovaných postojů, tak prostě zvážím, zda se ho mám zúčastnit či nikoliv.
Avšak skutečnost, že se někdo mně osobně nesympatický přihlásí k postoji, který považuji za správný a dobrý, přece nezmění můj postoj k tomu, co považuji za správné a dobré a co naopak za nesprávné a špatné. Pokud by ke změně mého názoru na dobro a zlo stačilo, aby se k tomu zlu přihlásil člověk příjemný a sympatický a k tomu dobru člověk nepříjemný a nesympatický, musel bych si pak připadat jako trdlo.
Samozřejmě - jak zcela správně podotýká pan Kalous - je třeba rozlišovat mezi zájmy (ať už mými či cizími) a mezi dobrem a zlem. Liberálové to ovšem (podle mého názoru) právě nedělají a nechápou tedy politiku jako střet zájmů, nýbrž jako střet dobra a zla. Toto ("morálně kýčovité") pojetí politiky pak kontrastuje s oním pragmatismem, který na mne dýchá z toho prvního příspěvku pana Štampacha.
Avšak skutečnost, že se někdo mně osobně nesympatický přihlásí k postoji, který považuji za správný a dobrý, přece nezmění můj postoj k tomu, co považuji za správné a dobré a co naopak za nesprávné a špatné. Pokud by ke změně mého názoru na dobro a zlo stačilo, aby se k tomu zlu přihlásil člověk příjemný a sympatický a k tomu dobru člověk nepříjemný a nesympatický, musel bych si pak připadat jako trdlo.
Samozřejmě - jak zcela správně podotýká pan Kalous - je třeba rozlišovat mezi zájmy (ať už mými či cizími) a mezi dobrem a zlem. Liberálové to ovšem (podle mého názoru) právě nedělají a nechápou tedy politiku jako střet zájmů, nýbrž jako střet dobra a zla. Toto ("morálně kýčovité") pojetí politiky pak kontrastuje s oním pragmatismem, který na mne dýchá z toho prvního příspěvku pana Štampacha.
IH
Tak takhle už to "sounds good for me". Protože jinak, jak bychom si popopsali o vývoji na Oenu, Ducii a Hendersonu :-)
IH
já nevím, zda je paní Le Penová nesympatická. Nesejde mi na tom. Ale evropské státy a Evropa podle Le Penové nechci? To už snad raději podle Garpa.
JN
Tedy přeloženo: "rád bych podpořil to, co je v mém zájmu, ale byl bych tím proti svému zájmu"?
JN
February 10, 2020 v 0.28
Pokud pan Kalous hájí nikoli dobro, nýbrž pouze své zájmy,
pak by tedy asi měl připustit, že jiní lidé mají zase jiné zájmy.
A ty jiné zájmy jiných lidí jsou pochopitelně stejně legitimní, jako ty zájmy pana Kalouse.
A ty jiné zájmy jiných lidí jsou pochopitelně stejně legitimní, jako ty zájmy pana Kalouse.
JK
Kdy jsou zájmy legitimní?
JN
jste si roven s ostatními lidmi, kteří mají zase jiné zájmy než Vy.
V tom střetu zájmů [v souladu s Vaším pojetím politiky jako pouhého střetu zájmů] tedy nemají Vaše zájmy žádnou přednost před těmi ostatními. Vaším zájmem je - jak předpokládám - zelená politika a boj proti změnám klimatu, ale tento Váš zájem - protože je pouze zájmem a nikoliv "morálně kýčovitým dobrem" - nemá žádnou přednost před zájmy jinými, třebas i protichůdnými.
V tom střetu zájmů [v souladu s Vaším pojetím politiky jako pouhého střetu zájmů] tedy nemají Vaše zájmy žádnou přednost před těmi ostatními. Vaším zájmem je - jak předpokládám - zelená politika a boj proti změnám klimatu, ale tento Váš zájem - protože je pouze zájmem a nikoliv "morálně kýčovitým dobrem" - nemá žádnou přednost před zájmy jinými, třebas i protichůdnými.
JK
Takže společnost a veřejný zájem neexistují?
JN
Společnost pochopitelně existuje :-) (je to jeden z paradoxů liberalismu). "Veřejný zájem" je sterilní výraz pro "dobro" a je také zdrojem stejných kontroverzí jako ono "morálně kýčovité" dobro.
JK
S prominutím prdlajs.
Je to matematika a politika. Matematika (a statistika) pro vyčíslení zájmu většiny a politika pro jeho ustanovení jako zájmu veřejného a pro ochranu zájmů menšin.
I zájem většiny pochopitelně může být nelegitimní. Například tehdy, když ohrožuje fyzické přežití společnosti.
Je to matematika a politika. Matematika (a statistika) pro vyčíslení zájmu většiny a politika pro jeho ustanovení jako zájmu veřejného a pro ochranu zájmů menšin.
I zájem většiny pochopitelně může být nelegitimní. Například tehdy, když ohrožuje fyzické přežití společnosti.
JN
February 10, 2020 v 19.15
Jakože veřejný zájem je takové lepší vědecké dobro?
Matematicky podložené dobro?
Matematicky podložené dobro?
JN
February 11, 2020 v 8.43
Například z právního hlediska je veřejný zájem neurčitým pojmem.
Právo s ním operuje, ale v platné legislativě definován není, takže může být zdrojem značných kontroverzí. Veřejný zájem se tak poměrně snadno může dostat třeba do rozporu s lidskými právy.
February 11, 2020 v 9.27
To, že se děti mají povinně dávat očkovat, je prý také veřejný zájem. A proto společnost v tom směru vyvíjí na rodiče dětí stále větší nátlak. Ale ve skutečnosti jde o zájmy velkých farmaceutických korporací, které vyvíjejí stále nové a nové očkovací látky (takže doba k jejich prověření je velmi krátká). Ty se pak snaží prosadit.
IH
já bych řekl, že očkování dětí, aspoň proti některým nemocem, přineslo nesporný, v pravdě historický pokrok a představuje tak dobro v zřídka vídané, skoro ryzí podobě.
Lze samozřejmě projevovat určitou míru tolerance a v podložených, či výjimečných případech na očkování netrvat. Nicméně zavírání očí před praxí svého druhu "černých pasažérů" není jednak vůči ostatním fér, hlavně však může vést ke ztrátě dosažené úrovně praktického vyloučení konkrétních velkých zdravotních rizik. Aktuální šíření onemocnění způsobené koronavirem bychom mohli vnímat jako dostatečný doklad faktu, že prioritní úlohu prevence nakažlivých chorob brát na lehkou váhu nelze.
Lze samozřejmě projevovat určitou míru tolerance a v podložených, či výjimečných případech na očkování netrvat. Nicméně zavírání očí před praxí svého druhu "černých pasažérů" není jednak vůči ostatním fér, hlavně však může vést ke ztrátě dosažené úrovně praktického vyloučení konkrétních velkých zdravotních rizik. Aktuální šíření onemocnění způsobené koronavirem bychom mohli vnímat jako dostatečný doklad faktu, že prioritní úlohu prevence nakažlivých chorob brát na lehkou váhu nelze.
Pokud jde o koronavirus, tak ten, myslím, patří mezi mutující viry. Očkování proti takovým, podobně jako proti chřipce (jejíž virus neustále mění podoby), bude asi problematické. Osobně se proti chřipce nikdy nedávám očkovat. Někteří lidé tvrdí, že se očkovat dali a stejně chřipku dostali.
Dětské nemoci, jako záškrt, dávivý kašel (a kdysi časté infekce jako pravé neštovice, tyfus, paratyfus apod.) jsou, pravda, něco jiného. Své děti jsem kdysi pravidelně nechávala očkovat, aniž bych o tom přemýšlela. Uznávám, že očkování kdysi přineslo západní civilizaci dobro, popřípadě víc dobra než škody. Že se nám pomocí něho podařilo zbavit se chorob, které byly metlami lidstva. Z toho však neplyne, že pro současné očkování platí stále totéž, zvlášť když výroba léků je dnes „kšeft“, o jakém se v minulosti nikomu ani nesnilo. A pochopitelně, že existuje také lobbismus. Dnes je k dispozici poměrně dost informací o škodlivosti očkování, domněnky o souvislosti s autismem a j. Nedivím se obavám některých rodičů. My jsme se s podobnými informacemi nesetkávali, aspoň ne legálně. Myslím, že bychom ty rodiče měli víc chápat. Navíc, děti, které očkované jsou, nemohou být přece těmi neočkovanými ohroženy, pokud je očkování skutečně účinné.
Dětské nemoci, jako záškrt, dávivý kašel (a kdysi časté infekce jako pravé neštovice, tyfus, paratyfus apod.) jsou, pravda, něco jiného. Své děti jsem kdysi pravidelně nechávala očkovat, aniž bych o tom přemýšlela. Uznávám, že očkování kdysi přineslo západní civilizaci dobro, popřípadě víc dobra než škody. Že se nám pomocí něho podařilo zbavit se chorob, které byly metlami lidstva. Z toho však neplyne, že pro současné očkování platí stále totéž, zvlášť když výroba léků je dnes „kšeft“, o jakém se v minulosti nikomu ani nesnilo. A pochopitelně, že existuje také lobbismus. Dnes je k dispozici poměrně dost informací o škodlivosti očkování, domněnky o souvislosti s autismem a j. Nedivím se obavám některých rodičů. My jsme se s podobnými informacemi nesetkávali, aspoň ne legálně. Myslím, že bychom ty rodiče měli víc chápat. Navíc, děti, které očkované jsou, nemohou být přece těmi neočkovanými ohroženy, pokud je očkování skutečně účinné.
JP
February 11, 2020 v 15.27
Jenže, paní Hájková, jak už napsal pan Horák, od těch neočkovaných to opravdu není "fér".
Příměji řečeno: je to fakticky druh parazitismu. Ti jedni se očkovat nedají, nepostupují žádná rizika - a profitují ze skutečnosti, že naprostá většina se očkovat nechala, a postoupila to riziko.
Kdyby takhle vychytrale mysleli a jednali všichni, tak tu máme rázem zpátky zase všechny ty nemoci a epidemie, které se už dávno považují za efektivně vymýcené.
Příměji řečeno: je to fakticky druh parazitismu. Ti jedni se očkovat nedají, nepostupují žádná rizika - a profitují ze skutečnosti, že naprostá většina se očkovat nechala, a postoupila to riziko.
Kdyby takhle vychytrale mysleli a jednali všichni, tak tu máme rázem zpátky zase všechny ty nemoci a epidemie, které se už dávno považují za efektivně vymýcené.
JP
February 11, 2020 v 15.29
Ostatně, očkování sice skutečně přináší určitá rizika; ale zrovna ta souvislost s autismem je nesmysl, který do světa pustil jeden pomatený lékař (kterému byla ostatně odejmuta aprobace).
February 11, 2020 v 15.49
Někteří lidé mají za to, že je zapotřebí o něco bojovat, byť by se to mohlo jevit jako nesmyslné. Ruští starověrci se v polovině 17.století nechávali raději za trest utopit, než by přijali reformu pravoslavné církve. Přitom šlo jen o to, kolika prsty se má člověk křižovat. Smrt jich dobrovolně podstoupilo asi dvacet tisíc.
Člověk je po této stránce velmi zvláštní tvor.
Člověk je po této stránce velmi zvláštní tvor.
JN
February 12, 2020 v 10.01
Veřejný zájem a důvěra ("vědecké dobro a víra")
Pokud například nebudete věřit lékaři, že to, co vám píchne, není nebezpečný jed nýbrž vašemu zdraví prospěšné očkování, injekci si od něj dát nenecháte. Je to zcela přirozené a racionální jednání. Paní Hájková říká [úterý, 11. února 2020, 14:53:59] úplně totéž, jen se zde místo důvěry v lékaře jedná o důvěru ve výrobce vakcíny ["z toho však neplyne, že pro současné očkování platí stále totéž, zvlášť když výroba léků je dnes 'kšeft'"] a důvěru v instituci ["a pochopitelně, že existuje také lobbismus"]. Nejde tedy o důvěru v to samotné "vědecké dobro" očkování, jak je často mnohými tvrzeno. "To původní" očkování (ani samotný princip očkování) v tom příspěvku zpochybňováno není, je zpochybňována DŮVĚRA (převládnutí zištných motivů jednání) - jde tedy o narušení vztahu důvěry mezi jednotlivcem a výrobcem + institucí.
Z tohoto příkladu je zřejmé, že "dobro" [v tomto konkrétním případě veřejný zájem na proočkovanosti populace] nemůže EXISTOVAT bez vztahu důvěry. Racionalisté to ovšem nechápou, a proto místo (budování) důvěry potřebují mít moc lidi ke "správnému" jednání donutit (jde pak ale o řetězovou reakci: oslabování důvěry <--> mizení původně dobrých motivů veřejného zájmu a převládnutí motivů mocenských).
Z tohoto příkladu je zřejmé, že "dobro" [v tomto konkrétním případě veřejný zájem na proočkovanosti populace] nemůže EXISTOVAT bez vztahu důvěry. Racionalisté to ovšem nechápou, a proto místo (budování) důvěry potřebují mít moc lidi ke "správnému" jednání donutit (jde pak ale o řetězovou reakci: oslabování důvěry <--> mizení původně dobrých motivů veřejného zájmu a převládnutí motivů mocenských).
+ Další komentáře