Francie na pokraji politické exploze

Josef Brož

Po hnutí „žlutých vest“ zažívá Francie další protestní vlnu, tentokrát proti důchodové reformě. Protestuje se už třetí měsíc. Prezident ale ustupovat nehodlá. Josef Brož přibližuje, jak se spor podepisuje na politice i situaci v zemi celkově.

Příští dva týdny rozhodnou, zda klíčová reforma Macronovy éry, známá jako snaha o zavedení „univerzálního důchodového systému“, projde parlamentem. Tento týden zahájila čtrnáct dní „křížové cesty“, jež nemusí skončit vůbec zde, nýbrž opět na ulicích. Někteří mluví o návratu května roku 1968, který doslova katapultoval tehdejší Francii do víru chaosu a násilí.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Dosud nevídané sociální protesty proti reformě, které sjednotily v uplynulých třech měsících zdánlivě téměř všechny vrstvy francouzské společnosti, nemají historickou obdobu. Stávkují všichni, kdo mohou: železničáři, advokáti i operní zaměstnanci (včetně baletek). Tato vlna, druhá od nástupu hnutí „žlutých vest“, zasáhla společnost nejen materiálně, ale i mentálně.

Současná protestní vlna trvá již třetí měsíc. Foto Toufik-de-Planoise, WmC

Nástup autoritářského režimu?

Odpůrci prezidenta Emmanuela Macrona mluví v posledních dnech o Francii jako o „autoritářském systému“. Servítky si nebere v tomto duchu například ani donedávna Macronova stoupenkyně Ségolène Royalová, bývalá kandidátka na prezidentku za Socialistickou stranu a též bývalá partnerka exprezidenta Françoise Hollanda.

Společnost je rozdělena a každý má názor. Za náloží protestů, jež mají v posledních týdnech často podobu násilných střetů z obou stran (ze strany demonstrujících, kteří pronikají do divadla za prezidentem, ale i policie, jež používá nepřiměřeně tzv. Flesh-Bally), visí zdánlivě to, na co nechce nikdo myslet. Skončí reformou důchodů Pátá republika?

Nebo z této bitvy vzejde vítězně muž, který již dlouho říká, že republika potřebuje krále? Nadchází nový čas Macronie? Ještě před rokem se zdálo, že jeho éra je u konce. Ve Francii, jež má sklon v sebeshlížení v zrcadle svých dějin, již ale jednoho krále o hlavu připravili. I s jeho chotí…

Propad ekonomiky, ale i sektorového průmyslu

Ekonomika zatím lapá po dechu. Národní statistický institut ekonomických studií (Insee) hlásí, že hrubý domácí produkt poklesl ve čtvrtém trimestru na úroveň -0,1 procenta. Od počátku pětiletého mandátu prezidenta Emmanuela Macrona se francouzská ekonomická aktivita propadla ze 2,3 procenta v roce 2017, na úroveň 1,7 procenta o rok později, aby nyní vykazovala k loňskému roku 2019 stav 1,2 procenta. Ztráty pocítil za poslední trimestr dovoz (-0,2 procenta), stejně jako vývoz (-0,2 procenta).

Stávky postihly obchodníky, dopravce, ale i jindy výnosný turismus. Obchodní výsledky koncem loňského roku, kdy protesty vrcholily, se propadly o čtyři procenta, píše ve své zprávě Federace na podporu specializovaného obchodu (Procos). Nejsilnější byly ztráty v Paříži, kde dosáhly negativních -18 procent. Prosinec, který je pro obchodníky klíčový, postihl podnikatele po celé Francii. „Obchod byl zasažen i mimo Paříž, a to kvůli nevlídné náladě, jež nebyla příznivá k nákupům,“ tvrdí Emmanuel Le Roch, analytik Procosu.

Dopravní logistika, silniční: celkově 60 procent firem bylo dle Národní federace silničního transportu (FNTR) zasaženo stávkou, jež způsobila v průměru ztrátu 15 procent. Postiženy byly ale i lodní doky, kde podle Svazu dopravních logistických společností Francie (TLF) hrozí jenom v jihofrancouzském přístavním městě Fos-sur-Mer třicítce z nich kvůli blokádám finanční úpadek.

Turistický průmysl, obvykle jedna z velmi prosperujících oblastí francouzské ekonomiky, zatím odolává. Ale i zde jsou cítit ztráty. „Situace je mnohem horší než v prosinci 2018, kdy se rušení týkalo pouze víkendu, když manifestovaly žluté vesty,“ stěžoval si deníku Le Parisien v polovině prosince Didier Castel, jeden z hoteliérů poblíž nádraží Saint-Lazare. Restaurace v průměru ve svém výnosu přišly o 30 procent.

Poskytovatelé ubytování, a zvláště hotely, dokázali situaci jakž takž ustát, utrpěli však též. Podle kabinetu MKG Consulting, který cituje list Le Figaro, byl stav vytíženosti pařížských hotelů na úrovni 68,2 procenta. „Pařížská čísla nejsou katastrofická, ale jen pokud je srovnáme s prosincem roku 2018, kdy byla Paříž zasažena krizí žlutých vest,“ zdůrazňuje Vanguelis Panayotis z MKG Consulting. Zisky mohly být, nebýt manifestací, jak tvrdí, o nějakých pět procent vyšší.

To vše se děje ve chvíli, kdy navenek vystupuje francouzský prezident jako záruka nové stability Evropské unie a nové perspektivy zejména evropského zbrojního průmyslu — ruku v ruce s Německem a Španělskem.

Prubířský kámen režimu Páté republiky

Důchodová reforma, v níž premiér Édouard Philippe zejména usiluje o takřečené „vyrovnání speciálních režimů“, jež se dotýká dvaačtyřiceti profesních skupin — na prvním místě tzv. veřejné správy, tedy v zásadě státních zaměstnanců, a z nich především železničářů — se zdá být prubířským kamenem, zkouškou odolnosti vlády, ale i celého režimu Páté republiky.

Ten totiž paradoxně potvrdil garance, které generál Charles de Gaulle, nejprve jako osvoboditel, ale i jako prezident, stvrdil svým mandátem od roku 1958, kdy Pátá republika vznikla. Po válce proběhlo největší znárodňování a klíčový průmysl zůstal v rukou státu. Sociální systém garantoval jistoty stavu, o němž se někdy mluví trochu s patosem jako „veřejné službě“, tedy „službě veřejnému zájmu“ — a zahrnuje takové kategorie, jakými jsou třeba železničáři, vojáci, diplomaté nebo policisté. Ti dostávají za tuto službu odměnu, včetně zvýhodněného odchodu do důchodu. To by se mělo touto reformou významnou měrou změnit.

Ačkoliv to vypadá, že protesty v poslední dnech ve francouzských městech konečně opadly, nic nezaručuje, že nedojde k jejich opětovnému vzedmutí. Podle výzkumu agentury BVA pro Orange, rádio RTL a list La Tribune, pouhých 29 procent věří, že manifestace budou v následujících dnech ukončeny.

Tento názor je rovněž v souladu s varovným poklesem popularity premiéra, který zatím neuvěřitelně dlouhou dobu tvořil s prezidentem pevný tandem. Jeho aktuální popularita — 37 procent — je zatím nejnižší od května 2019. Poklesla zvláště překvapivě u stoupenců Republikánů (LR), od nichž na pozici premiéra původně sám vzešel (konkrétně z křídla Alaina Juppého, proti němuž se v roce 1995 vedly rovněž výrazné protesty). Pokles je velmi drastický — o celých deset procent.

Republikáni premiéru Philippovi vytýkají zejména úpravu v návrhu zákona o důchodech, pro kterou se vyslovil před vyjednáváním s odbory 10. ledna. „Jsem připraven stáhnout z návrhu zákona krátkodobé opatření (...) spočívající v postupném sbližování věku (odchodu do důchodu) od roku 2022 na hranici 64 let v roce 2027." Dnes mnozí chodí po padesátce, v budoucnu je bude patrně čekat až po dosažení pětašedesáti let.

Návrh, jehož cílem bylo obměkčit část liberální odborů CFDT, ale rozhodně nenadchl odbory další: CGT, FO, FSU a Solidaires. Tyto odbory, obvykle nazývané jako „rudé“, nadále odmítají reformu a sbližování věku profesních skupin en bloc. Ústupky vláda ale nakonec při jednání s CFDT udělala i pro profesní skupiny, jakými jsou policejní složky nebo hasiči, kteří i nadále budou moci odcházet do důchodu o pět až deset let dříve než ostatní.

Pokles popularity vedle Philippa zaznamenal i prezident Macron. Agentura BVA mu dává ještě 33 procent popularity, kalkulace agentury Visactu, která brala v potaz celkem devět výzkumných institutů, ovšem již jenom v průměru 31,8 procenta.

Od pondělí 3. února vstupuje zákon, jehož varianty ještě týden hodlá premiér Philippe a jeho pomocníci diskutovat, na půdu Národního shromáždění. Již nyní je nahlášeno celkem 22 tisíc pozměňovacích návrhů, které hrozí parlament zcela zablokovat. V čele skupiny, jež návrhy podává, je Jean-Luc Mélenchon, šéf levicového uskupení Nepoddajná Francie (LFI), která sama svými 17 poslanci navrhla 19 tisíc pozměňovacích návrhů.

Stoupenci reforem svého prezidenta z klubu Republika na pochodu (LREM) tvrdí, že stojí za ním — až do konce, kdy v polovině února dojde na hlasování.

Kdo použije „odstrašující zbraň“?

Turbulence, jimiž nyní prochází Francie, nepotřebují nakonec ke konečnému výbuchu ani „latinsko-americký styl“ levicového Mélenchona, ani „nový look“ starého střihu pravicové Marine Le Penové. Předseda parlamentní skupiny Demokratického hnutí (MoDem) Patrick Mignola čerstvě navrhl, aby se v polovině února v zásadě o zákonu nehlasovalo, nýbrž aby byl zákon rovnou protlačen „ústavní zbraní“, jíž je článek 49-3. Konzultoval tento krok se šéfem hnutí Françoisem Bayrouem, nebo jen využil jeho slabosti, danou nynějším vyšetřováním kolem fiktivně placených evropských asistentů?

Tato časovaná „odstrašující zbraň“ může spustit proces, který dosud v takovém napětí nezažila Francie od roku 1968. Adoptovat text bez hlasování, což ústava Páté republiky umožňuje (a používán byl dříve levicí i pravicí), by mohlo vést k povstání jiného druhu. Ne všichni z MoDemu s ním souhlasí, například Marc Fesneau, ministr ze stejného uskupení, jež tvoří alianci s Macronovým hnutím, mluví o tom, že nechce žádný „nátlak“. Blahobytně se tvářící republikán a předseda senátu Gérard Larcher k tomu říká: „Tohle končí vždycky špatně.“

Jak tohle skončí?

    Diskuse
    February 7, 2020 v 16.43
    Podpořil bych
    Podpořil bych protesty proti Macronově politice, kdybych neměl mražení v zádech, že podporují Le Pěnovou.
    Domnívám se, pane Štampachu, že člověk by měl zastávat postoj jednoduše podle toho, zda tím směřuje k dobru nebo ke zlu, nikoliv podle toho, kdo z ostatních (známých) lidí se hlásí k něčemu podobnému či naopak k něčemu protikladnému.
    JK
    February 7, 2020 v 18.49
    Jiřímu Nushartovi
    Ivan Štampach na rozdíl od Vás v tomto vyjádření posuzuje politiku realisticky jako střet zájmů a nezatahuje do něj morální kýč.
    JN
    February 8, 2020 v 22.48
    Takže když Le Penová (strategicky:-) začne zastávat
    některé Vaše politické cíle, Vy tyto cíle budete muset opustit, abyste nepodpořil Le Penovou?
    To by mi, pane Kalousi, totiž právě připadalo jako morální kýč.
    JK
    February 8, 2020 v 23.5
    Jiřímu Nushartovi
    Co to je za blbost? Proč bych je měl opouštět? Jenom bych dal v tomto konkrétním případě madam jasně najevo, že když se zadaří a dostanu se do vlády, tak že je budu prosazovat bez její účasti; jestli je podpoří z opozice, její věc. A jestli se dostane k vládě ona, v žádném případě s ní nepůjdu do koalice.

    A než to zase začnete po svém zvyku překrucovat, zdůrazňuji, že je řeč o konkrétní osobě - o Le Penové. Kdyby šlo o někoho jiného, mohlo by to třeba být zase jinak. Těžko si ale umím představit, které cíle bych konkrétně s touto dámou mohl mít společné.
    JN
    February 9, 2020 v 17.21
    Panu Kalousovi
    Vy ani pan Štampach pochopitelně ve francouzské vládě nikdy nebudete, takže v tomto (Vašem konkrétním) smyslu jsou ty obavy, že byste podporou protestů proti Macronově politice podpořili Le Penovou, zcela neopodstatněné (pokud tedy rovnou nejde o morální kýč - demonstrativní vymezování se vůči Le Penové).
    JN
    February 9, 2020 v 18.0
    Morální kýč
    Jestliže něco považujete ze svého hlediska za dobré [například ty protesty proti Macronově politice], ale nepřihlásíte se k tomu něčemu (co tedy považujete za dobré), protože chcete demonstrativně dát najevo svůj odmítavý postoj vůči zlu, tak by to vlastně mohlo naplňovat znaky morálního kýče.
    JK
    February 9, 2020 v 18.22
    Jiřímu Nushartovi
    Už jsem to tu napsal asi šestadevadesátkrát, ale speciálně pro Vás znovu: Já nehodnotím politiku a politiky podle míry jimi realizovaného dobra, ale podle toho, nakolik jejich politika odpovídá mým zájmům.
    JN
    February 9, 2020 v 18.39
    Obvyklá námitka bývá:
    Co když své vlastní zájmy neumíte správně identifikovat a preferujete tedy politiku a politiky, kteří nejednají ve Vašem zájmu?
    + Další komentáře