Američtí ekonomové z univerzity Berkeley navrhují systém vyplácení adresných dávek pro tamější zaměstnance i podniky, které byly nuceny zastavit produkci.
Pandemie koronaviru ohrožuje ekonomiky po celém světě. Vlády se proto chystají schvalovat nejrůznější nové zákony a mimořádní opatření. Než tak učiní, měly by podnikům jasně vzkázat: „Nepropouštějte své zaměstnance ani nerozpouštějte firmy. Náklady na pracovníky i údržbu vám během karantény proplatí vláda. Prostředky k vám brzy doputují.“
Takový postoj si osvojilo hned několik evropských zemí: Dánsko se svým plánem dočasné náhrady ušlé mzdy či Francie, kde prezident Macron přednesl podobně laděný projev již 16. března. V současné chvíli je totiž klíčové zastavit masové propouštění a rušení podniků, které už na mnoha místech začalo.
Co nám hrozí?
Sociální odstup a izolace jsou zásadní opatření v boji proti šíření nákazy, ale současně výrazně omezují poptávku v mnoha sektorech — v dopravě, pohostinství, hoteliérství či zábavním průmyslu. Jaké budou ztráty?
Počítá se s tím, že výpadek objemu výroby by neměl trvat dlouho, patrně několik měsíců. Je tedy nejprve nutné sečíst objem produkce ve všech sektorech, které musely omezit svůj provoz — celonárodní uzavírky už odsouhlasily státy jako Itálie, Španělsko a Francie. Kupříkladu ve Spojených státech se podle tohoto výpočtu sníží objem výroby až o třicet procent. Potrvá-li současný mimořádný stav ještě následující čtvrtletí, bude roční ztráta hrubého domácího produktu činit 7,5 procenta. To je bilance srovnatelná s hlubokou recesí.
Vlády to sice nemohou nijak zvrátit, ovšem mohou zmírnit ekonomické strádání a zabránit tomu, aby epidemie napáchala na hospodářství trvalé škody. Jinými slovy, vlády mohou předejít tomu, aby se vyhrocená, avšak krátká recese přerodila v depresi, tedy dlouhodobou ekonomickou krizi.
Komentář●Raphael Fabisiewicz
Pro Spojené státy je epidemie Covid-19 příležitostí k radikální transformaci
Pokud vlády nezasáhnou, povede přímá ztráta na objemu výroby k ohromným finančním ztrátám podniků, které budou muset masově propouštět. Mnohé firmy i sami zaměstnanci nemají dostatek likvidity na to, aby dramatický propad poptávky přečkali. Hrozí tedy, že mnoho podniků půjde do likvidace, což odnesou nejen podnikatelé, ale také rodiny zaměstnanců.
Krach podniků by měl dalekosáhlé následky: zpřetrhá vazby mezi podnikateli, zaměstnanci a zákazníky, které bude poté třeba začít budovat znovu od píky, a propuštění zaměstnanci si budou muset hledat novou práci. Proto je nyní nezbytné udržet podniky při životě a zajistit, aby zaměstnancům nadále chodila výplata. A to i v podnicích, v nichž se kvůli nezbytné sociální izolaci nepracuje. (Standardní ekonomické modely nám zde nepomohou: předpokládají totiž nulové transakční náklady za aktivity typu najímání zaměstnanců, oslovování zákazníků či investici kapitálu, a nejsou tak vypovídající)