Zrovna teď mi to připadá vlastně banální. Někdo dává přednost přímé akci, v níž jednorázově pomůže konkrétnímu člověku v konkrétní situaci. Někdo jiný preferuje jakýsi systémový přístup. Má smysl bezdomovcům rozdávat jídlo někde v parku nebo u nádraží nebo má spíš smysl prosazovat plán na systémovou změnu, aby k těmto situacím nemuselo docházet? Potřeba je jednoduše obojí.
Pokud jde o ty analýzy, tak je samozřejmě vítám, zvlášť když se podaří dostat je i do šíře sledovaného veřejného prostoru, tedy nejen sice veřejně dostupné ale přesto jaksi zašantročené výroční zprávy, studie apod. Ty výstupy z analýz, které se do médií dostanou, jsou, zdá se mi, ale prozatím dost tristní. Líbí se mi to slovo mechanismy. Namísto odhalování mechanismů, je ale až příliš často zjednodušeným výstupem nějaká směsice nicneříkajících čísel, z nichž prostě nevyčtu, co přesně daný člověk momentálně potřebuje.
Ke čtenářovu (novin) pochopení prostředí ani osobně laděné zprávičky z ghetta asi tolik nepomohou. Mohou ale být výbornou ilustrací fungování právě těch mechanismů a může vybídnout přímo k té vlastní aktivitě, komplexnějšímu zamyšlení.
Jinými slovy se asi dá říct i to, že ve veřejném prostoru schází vlastně spíše ta analýza - ale analýza uchopitelná, mapující a ilustrující konkrétní případy.
Ze sousloví "volná soutěž politických stran" se lze věnovat jak první polovině - tedy "volné soutěži", tak druhé polovině "politickým stranám".
Politika založená na soupeření politických stran mi sama o sobě nevadí. Smysl článku měl proto primárně směřovat k tomu prvnímu - ke skutečnosti, že zvolená formulace "volná soutěž" je poněkud nešikovná. I když nepůjde o něco, na čem by se lámal český politický systém, minimálně do doby, než se způsob politického soupeření nějakou cestou dostane před Ústavní soud. A ani zde nevěřím, že by si soudci nebyli vědomi zjevných rozdílů mezi volnou soutěží politickou a volnou soutěží obchodní. Náhoda je ale blbec.
Samozřejmě i definice politické soutěže pouze skrz pojem politické strany má své nedostatky a i já bych rád viděl lépe nastavený systém přímé demokracie.
Můžeme zde zabít dvě mouchy jednou ranou. Pokud by reformní formulace zněla "volná soutěž politických idejí", potom bychom dali najevo jak skutečnost, že politické programy nemají pouze politické strany, tak bychom oslabili podobnost mezi oběma zmíněnými typy "volné soutěže", protože ve světě idejí a metafyzických obláčků je komerční volná soutěž obtížně představitelná.
Proniknout hranice
Václav Krajňanský
Pokud jde o ty analýzy, tak je samozřejmě vítám, zvlášť když se podaří dostat je i do šíře sledovaného veřejného prostoru, tedy nejen sice veřejně dostupné ale přesto jaksi zašantročené výroční zprávy, studie apod. Ty výstupy z analýz, které se do médií dostanou, jsou, zdá se mi, ale prozatím dost tristní. Líbí se mi to slovo mechanismy. Namísto odhalování mechanismů, je ale až příliš často zjednodušeným výstupem nějaká směsice nicneříkajících čísel, z nichž prostě nevyčtu, co přesně daný člověk momentálně potřebuje.
Ke čtenářovu (novin) pochopení prostředí ani osobně laděné zprávičky z ghetta asi tolik nepomohou. Mohou ale být výbornou ilustrací fungování právě těch mechanismů a může vybídnout přímo k té vlastní aktivitě, komplexnějšímu zamyšlení.
Jinými slovy se asi dá říct i to, že ve veřejném prostoru schází vlastně spíše ta analýza - ale analýza uchopitelná, mapující a ilustrující konkrétní případy.
Není soutěž jako soutěž
Václav Krajňanský
Politika založená na soupeření politických stran mi sama o sobě nevadí. Smysl článku měl proto primárně směřovat k tomu prvnímu - ke skutečnosti, že zvolená formulace "volná soutěž" je poněkud nešikovná. I když nepůjde o něco, na čem by se lámal český politický systém, minimálně do doby, než se způsob politického soupeření nějakou cestou dostane před Ústavní soud. A ani zde nevěřím, že by si soudci nebyli vědomi zjevných rozdílů mezi volnou soutěží politickou a volnou soutěží obchodní. Náhoda je ale blbec.
Samozřejmě i definice politické soutěže pouze skrz pojem politické strany má své nedostatky a i já bych rád viděl lépe nastavený systém přímé demokracie.
Můžeme zde zabít dvě mouchy jednou ranou. Pokud by reformní formulace zněla "volná soutěž politických idejí", potom bychom dali najevo jak skutečnost, že politické programy nemají pouze politické strany, tak bychom oslabili podobnost mezi oběma zmíněnými typy "volné soutěže", protože ve světě idejí a metafyzických obláčků je komerční volná soutěž obtížně představitelná.
Ale asi nejlepší by bylo změnit obě části.
Anti-Franz
Petr Bergmann