Člověk sledující skládání nové vlády si musí připadat jako kdesi mimo čas a prostor. Jména nových ministrů neodrážejí rozložení sil v Poslanecké sněmovně a mnohá se nesou v duchu módního retro-stylu.

Lámu si hlavu, co ty dobré muže a ženu vede k tomu přijmout nabídku Jiřího Rusnoka, případně Miloše Zemana, aby zasedli ve „vládě odborníků“. Zeman je charismatický prezident, Rusnok milý chlapík a oba mají dobré nápady, řekla by patrně Marie Benešová. A dodala by, jak je jejím zvykem: Nedělám nic špatného, jde mi jen o dobrou věc.

Sloužím vlasti a taková nabídka se neodmítá, odvětili by další. První a čtvrtý nejvyšší ústavní činitel (Rusnok, pravda, zatím bez důvěry Sněmovny) jim dali úkol a oni se jej chopili. Skutečnost, že se zde vznik vlády neodehrává na stranické bázi typické pro zastupitelskou demokracii a že je parlament dokonce obcházen, je netrápí. Některým to asi ani nedochází.