Bylo to zřejmé již několik týdnů, protože nejlevicovější z uchazečů o prezidentskou nominaci Demokratické strany USA nevedl poslední dobou už takřka žádnou volební kampaň — věnoval se především shánění peněz pro charity pečující o zasažené koronavirem. Teprve ode dneška je to však definitivní: Bernie Sanders už letos Donalda Trumpa neporazí. Ve středu 8. března odstoupil z demokratických primárek.

Světovou známost si dnes osmasedmdesátiletý Sanders získal před minulými prezidentskými volbami v roce 2016. Tehdy se z pozice outsidera utkal v primárkách s jednoznačnou favoritkou Hillary Clintonovou, a dokázal s ní překvapivě dlouho držet krok.

V letošních primárkách se o hlasy levicové části voličů demokratů dělil dlouho s Elizabeth Warrenovou; Sanders sám a s ním i početný tábor příznivců se ale na volby 2020 tři roky připravoval a přibližně od listopadu 2019 se ukazoval čím dál tím víc jako silnější kandidát.

Sanders před voliče předstupoval s komplexním programem slibujícím zásadní změny americké politiky ve všech kapitolách. Jeho nejvýraznějším slibem byla reforma měnící od základů systém amerického zdravotnictví směrem k evropskému modelu garantované péče pro všechny. Sliboval ale též zelenou transformaci ekonomiky, zásadní zvýšení minimální mzdy na úroveň, z níž lze důstojně vyžít, výrazný posun k progresivnějšímu zdanění či zablokování financování americké politiky velkými firmami, což v dnešních USA předpokládá ústavní změnu.

S tímto programem se Berniemu Sandersovi podařilo vyhrát na hlasy všechna tři úvodní primárková kola — v Iowě, New Hampshire i v Nevadě. V krátkém období mezi čtvrtými primárkami (v Jižní Karolíně) a tzv. superúterým na začátku března se ale povedlo převzít iniciativu hlavnímu stranickému proudu.

Na takzvané superúterý získal Sanders menší podporu než v roce 2016 a i v dalších týdnech už jenom oslaboval. Trend nezvrátila nakonec ani poslední debata s šampionem středního stranického proudu Joem Bidenem, ani koronavirová epidemie, která v USA plně obnažuje problematické rysy tamního zdravotnictví.

Co bude nyní

Po Sandersově aktuálním rozhodnutí lze již za faktického vítěze demokratických primárek považovat Joa Bidena. Sanders sice apeloval na stoupence, aby pokračovali v kampani a snažili se získat co nejvíce delegátů na stranický nominační konvent — síla podpory totiž umožňuje ovlivnit program vítězného kandidáta.

Zároveň ale pogratuloval na dálku Bidenovi a slíbil mu pomoc. Zkušenost ukazuje, že šance získat po takovémto gestu větší počet delegátů pro vlastní program je minimální.

Co Sandersovu kandidaturu takřka jistě přežije, je jádro velkého progresivního hnutí, které kolem něj vzniklo. Bude se snažit promluvit jak do kongresových voleb, které se v USA konají současně s prezidentskými, tak do proměny politické krajiny v zemi obecně. Stále silněji se totiž ozývá volání po rozbití Demokratické strany a založení nové reprezentativnější platformy pro levici.

Zásadní debata

Zvláště na levici a v popsaných souvislostech bude teď důležitá i debata o příčinách Sandersovy porážky. Dosud byl v této souvislosti obviňován zejména stranický a mediální establishment. Ten zvláště v průběhu února vykládal Sandersovy úspěchy z prvních primárek spíše jako hrozbu, kterou je třeba odvrátit, než jako něco inspirativního.

Viníkem číslo dvě byla pak prozatím Elizabeth Warrenová, která odstoupila na rozdíl od pravicovějších kandidátů až po superúterý, a tím rozštěpila v klíčový moment progresivní hlas. „Bernie Sanders je MIMO! Poděkujte Elizabeth Warrenové. Kdyby jí nebylo, vyhrál by Bernie na superúterý takřka každý stát,“ přilil aktuálně pomyslný olej do sporu svým tweetem sám Donald Trump.

Po zvážení volají nicméně i další faktory. Sandersovi se například nečekaně rozpadla voličská koalice z roku 2016. Venkovský elektorát ho opustil docela, střední třídy z předměstí pak daly hlasy všem hlavním kandidátům rovnoměrně. Sandersovi zůstali dělničtí voliči, mládež a levicoví vysokoškoláci. Nově získal část latinoamerické komunity.

Výrazně více než v roce 2016 se ovšem nepodařilo Sandersovi zmobilizovat ani prvovoliče, třebaže na procenta u nich opět vyhrál, ani dřívější nevoliče. To je pro kampaň postavenou na myšlence, že Američané chtějí ve skutečnosti radikální změnu a pokud jim ji někdo nabídne, drtivě ho podpoří, podstatný problém.

Na rozdíl od primárek 2016 si nemohl Sanders stěžovat na nedostatek prostoru v médiích (což je něco jiného než férový přístup) ani na menší množství prostředků. Je možné, že by před čtyřmi lety tak uspěl jen kvůli odporu vůči Hillary Clintonové?

Na náležité zhodnocení čeká i učebnicově zvládnutý taktický manévr stranického etrablishmentu těsně před superúterým, kdy se v kaskádě ušité na míru masmediálnímu provozu vzdali kandidatury v Bidenův prospěch dva další výrazní kandidáti, Pete Buttigieg a Amy Klobucharová. Bidena podpořila zároveň i řada osobností z někdejší vlády Baracka Obamy.

Proč nezískala Sandersově programu nové stoupence epidemie koronaviru? A proč je stále tak populární Donald Trump, když mohly mít nižší třídy v letošních volbách svého autentického zastánce? Bude to zásadní debata, nejen pro USA.