Jakkoli bych si přála, aby to znamenalo, že se jednasedmdesát procent Vermonťanů identifikuje s demokratickým socialismem, je to samozřejmě utopie. Roky své přátele a rodinu přesvědčuji, aby si Bernieho poslechli: „Říká to, co lidé chtějí slyšet. Ale co říká, to si doopravdy myslí.“ Reakcí mi ale často byla posměšná ušklíbnutí: „No jo, to jste vy, potrhlí Vermonťané“.

Bez ohledu na to, že podle brblání a mrmlání korporátních médií a „centristů“ nemá v listopadových prezidentských volbách šanci, z Vermontu se to jeví jinak. Tady prokázal své odhodlání, mnoho lidí se díky němu aktivně zapojilo do politiky a jeho upřímnost a vřelost si získaly srdce téměř všech, snad až na skalní republikánské voliče.

Jak to dokázal? Moje první setkání s Berniem Sandersem spadá ještě do doby, kdy byl starostou Burlingtonu. Na procházce se psem, v neděli v šest hodin ráno, jsem spatřila Bernieho, jak s kufříkem vybíhá po schodech na radnici.

Nedlouho poté jsem už jako dobrovolnice pomáhala v jeho první kampani za zvolení do Kongresu. Tehdy ještě prohrál s jedním umírněným republikánem, ale v roce 1990 dokázal porazit jak stávajícího republikána v úřadě, tak jeho slabého demokratického protikandidáta.