Zápas o demokratickou nominaci ještě neskončil, bez ohledu na to, co nepřetržitě říkají ti, kteří jen týden před tak zvaným Superúterým prohlásili Bidenovou kampaň za mrtvou. Ostatně pokud bychom Superúterý vzali za průzkum programových preferencí demokratických voličů, bylo výhrou Sandersovy platformy. Ve všech čtrnácti státech průzkumy ukázaly, že jeho program má podporu většiny demokratů.

Tím nepřikrašlujme Sandersovu situaci. Joe Biden je po dalším kole primárek favoritem. Nebýt Kalifornie jeho náskok nad Sandersem by už byl nepřekonatelný. Sandersova kampaň přecenila Bloomberga a podcenila Bidena, a za to zaplatila. Demokraté se také poučili z roku 2016, kdy se republikáni nedokázali ubránit vzestupu Trumpa. V poslední chvíli se sjednotili kolem Bidena, který se tak nyní jeví jako zvolitelnější z obou kandidátů.

Moc času už Sandersovi nezbývá. Stojí teď sám a v nevýhodě proti Bidenovi, za nímž se semknul celý stranický establishment. Jednou z mála příležitostí, jež mu ještě zbývají, je jasně vykreslit ostrý kontrast mezi svým a Bidenovým programem.

Sandersův program

Se Sandersovým programem má smysl se seznámit, abychom pochopili, proč se těší takové podpoře. Ukáže to také, jaká ještě vermontskému senátorovi zbývá cesta k nominaci.

Nejznámějším bodem jeho programu je Medicare for All (všeobecné zdravotní pojištění), který by zajistil zhruba třiceti milionům lidí cenově dostupný přístup k zdravotnímu pojištění. Je přitom pravděpodobné, že by v celkové bilanci šetřil penězi.

Prospělo by to tak i lidem, kteří sice již mají nějaký typ zdravotního pojištění, i tak ale stojí před skutečností, že pokud se jim něco přihodí, přidají se k 137,1 mil. Američanů, kteří dnes mají dluh v důsledku výdajů za léčbu.

Podpora Sanderova programu v daném bodě je jasná. U demokratů činí 84,5 % pro Medicare for All, dokonce u republikánů je to nadpolovičních 51,9 %; a celkově 70 %.

Podíváme-li se na další Sandersovy programové body, setkáme se s obdobně vysokou podporou. Podle většiny Američanů má být prioritou příštího prezidenta boj proti globálnímu oteplování. Green New Deal, jehož nejdůslednějším stoupencem je právě Sanders, je dalekosáhlý plán, jak převzít mezinárodní iniciativu, ale také mimo jiné snížit nezaměstnanost a obnovit americkou infrastrukturou. Plán má podporu 59 % dotazovaných.

Co se dalších bodů jeho programu týče, v řadě států si většina lidí myslí, že americká ekonomika „potřebuje úplné přepracování“. 63 % podporuje zvýšení národní minimální mzdy ze sedmi a čtvrt dolarů na hodinu na patnáct dolarů na hodinu.

Podpora bezplatného studia na univerzitách činí 60,1 %, a 59 % Američanů je pro zvýšení nejvyšší daňové sazby na 70 %. Rekordních 75 % Američanů si myslí, že imigrace je „něco dobrého“, a převážná většina si myslí, že armáda má být použita jen jako poslední možnost. To vše přesné odpovídá Sandersově politice.

Zůstává tedy jediná otázka. Pokud stojí většina demokratů za Sandersovým programem, proč vyhrává Biden?

Zvraty zvolitelnosti

Z neúspěšného Superúterý a podobného nezdaru o týden později si musí Sandersova kampaň odnést dvě nepříjemné skutečnosti. Za prvé, že široká podpora jeho programu se nerovná úspěchu ve volbách. Za druhé, že zvolitelnost v očích demokratických voličů záleží hlavně na tom, zda jejich kandidát dokáže porazit Trumpa. Klíč k případnému úspěchu spočívá zejména v tom, zda Sanders ještě dokáže přesvědčit voliče, že je díky svému programu zvolitelnější než Biden.

Bidenova údajná zvolitelnost je postavena více na „obraze“ Bidena jako „slušného, soucitného, umírněného kandidáta“. To ovšem neodpovídá jeho skutečné povaze a programu. Toho musí Sanders využít. 

Trumpovou specialitou je útočit na establishmentové postavy. A Biden je nedostižný mistr politických faux pas. Tu omylem prohlásí, že místo na prezidenta kandiduje do Senátu. Tu zapomene notoricky známou pasáž z Deklarace nezávislosti. Z jeho poklesků vznikají dokonce videokompilace.

Vzpomeneme-li si, jak se v roce 2016 Donald Trump nelítostně vysmíval svým republikánským soupeřům, je jasné, že Joe Biden pro něj bude snadným terčem. Připravme se na to, že v případě nominace Bidena uslyšíme slovní spojení „ospalý Joe“ („sleepy Joe“) tak často, až nám poleze ušima.

Demokratické vedení ví, že čím méně jsou vidět Bidenovy zhoršující se intelektuální schopnosti, a čím méně mluví s případnými voliči, tím lépe. Může si někdo myslet, říká-li Biden věty typu „chudé děti jsou tak bystré jako bílé děti“, nepřijde si Trump na své? Sanders se s ním musí konfrontovat a klást všem jasnou otázku: „Takhle má vypadat zvolitelnost?“

Představa o Bidenově zvolitelnosti vyplývá z názoru nijak nepodloženého daty, že demokraté dobývají důvěru voličů především prostřednictví „umírněné“ politiky. Lze přitom souhlasit s Lukášem Jelínkem, že typický volič neuvažuje o programu kandidáta do hloubky a že vedle obsahu politiky je důležité také umět se prezentovat před lidmi.

Tím se dá vysvětlit, proč program „Nejsem Trump a v podstatě nic by se nezměnilo“, může vést k závěru, že Biden je zvolitelnější. Biden má náskok ne díky svému programu, ale navzdory němu. Průzkumy během primárek při odchodu z volebních místností — exit polls — to ukázaly jasně: voliči hlasovali většinově pro Bidena, i když souhlasili víc se Sandersovou politikou. A počínali si tak jen kvůli rozšířené iluzi, že Biden je lépe disponován porazit Trumpa.

Biden zatím neprošel vážnějším testem

Vyvstává tedy otázka: Jak ještě může Sanders přesvědčit demokratické voliče, že na Trumpa nebude stačit slabý kandidát bez programu, jakým je Joe Biden? Že Trumpa lze porazit pouze kandidátem, který se celý život stavěl za většinu Američanů a který má dalekosáhlou vizi, jak stát opravdu zlepšit?

Je třeba, aby začal otevřeně a ostře mluvit o Bidenově nezvolitelnosti. Příkladů je celá řada. Už víme, že Trump bude nejen surově kritizovat Bidenovy upadající duševní síly, ale i zaměřovat své útoky na jeho program.

Sanders musí stále pokládat voličům otázky: Jak volitelně proti Trumpovi bude Biden vypadat, když Trump poukáže na to, že přes čtyřicet let podporuje snížení sociálního zabezpečení, jednu z nejpopulárnějších politik v Americe? Jak může Biden úspěšně kritizovat Trumpa za bezhlavost ohledně Iránu, když sám nadšeně podpořil válku v Iráku? Jak může Biden kritizovat Trumpa za jeho korupci, když jeho vlastní rodina je namočena v korupčních aférách (hlavně jeho syn na Ukrajině, o kterém Trump nepřestane mluvit)?

Jak může Joe Biden kritizovat Trumpa za jeho sexismus a rasismus — a jeho povahu celkově — když ani v Bidenově kariéře nechybí takové skandály? A tak dále. Biden je ztělesněním „bažiny“, kterou Trump údajně hodlá vysušit. Na to Trump nikomu nedovolí zapomenout. Čím víc budou vycházet najevo Bidenovy charakterové vady, tím větší počet demokratických voličů zůstane doma.

Trump bude v každém případě silným soupeřem, kterého porazit nebude pro nikoho snadné. Trump jako prezident vede stát s nízkou nezaměstnaností a silnou ekonomikou, a má velkou podporu mezi republikány. Pokud ho demokraté chtějí porazit, potřebují někoho, kdo stojí proti Trumpovi jako černá proti bílé, kdo na něj dokáže a může útočit, aniž by se vystavoval možnému obviňování z pokrytectví. Takovým kandidátem je pouze Bernie Sanders. Šanci ukázat to bude mít v nedělní televizní debatě, v níž se s Bidenem střetne v konfrontaci jeden na jednoho. 

Proč má Sanders větší šanci porazit Trumpa

Což vede k obecnější poznámce: velká část Sandersovy údajné nezvolitelnosti plyne ze dvou představ. Na jedné straně voliči si dostatečně neuvědomují, do jak velké míry bude Biden slabým kandidátem. Na straně druhé mají dojem, že Biden je prý bezpečnějším kandidátem vzhledem k radikalitě Sandersovy politiky.

To je idea, s níž se lze setkat stejně tak v Americe jako v Čechách. Sandersovým úkolem je proto i poukazovat na to, že jeho program nikterak radikální není. Právě naopak: demokraté mohou vyhrát pouze prostřednictvím kandidáta s dynamickou politikou, která má potenciál lákat „swing“ — nerozhodné — voliče a zapojit pravidelně nehlasující lidi do „multigenerační, multirasové“ koalice, o které Sanders nejen mluví, ale jejíž základy již vystavěl.

Nebude to lehký úkol. Pokud ale něco dosavadní průběh primárek ukázal, pak je to především jejich nepředvídatelnost. Před výhrou v Jižní Karolině by nikdo Bidenovo „zmrtvýchvstání“ nepředpověděl. Do té doby se o Bidenově zvolitelnosti pochybovalo.

Podpora se přelévala k ostatním umírněným kandidátům. A přelétavost ukázaly i exitpoly: většina voličů se rozhodla pro Bidena teprve těsně před Superúterým. Nejsou jeho zatvrzelými stoupenci. Zvolili toho, kdo se jevil v daném okamžiku jako vítěz. A tak bude muset Sanders začít vypadat.

Souboj ještě neskončil. Jak se vyřeší mnohé otázky, se teprve uvidí. Podpoří někoho Elizabeth Warrenová? Dokáže Sanders ještě nadchnout mladé lidi tak, aby se vypravili hlasovat ve velkých počtech, nebo vyhraje generace „po nás potopa“? Dokáže Biden úspěšně hrát obranu až do demokratického sjezdu a získat nominaci, nebo se jeho kampaň zhroutí?

Jedna skutečnost je jasná. Slogan „Nejsem Trump“ receptem na úspěch může být jen těžko. Kromě mimořádně charismatických kandidátů Billa Clintona a Baracka Obamy Demokratická strana neměla prezidenta čtyřicet let. A v Bidenovi takového kandidáta nemá.

Sandersův program má širokou podporu po celých Spojených státech. A Sanders sám by měl nejspíše podstatně větší šance uspět než Joe Biden. Ale pokud o tom nedokáže přesvědčit voliče v primárkách, můžeme počítat s dalšími čtyřmi roky Trumpa.