Demokratická strana Spojených států má pořádnou ostudu, respektive problém. A zvláště její iowská větev. Podobně zpackané sčítání hlasů jako při iowských caucusech, a nad to opakované mlžení o situaci v následných dnech — to už tu dlouho nebylo. V USA za to schytává kritiku zleva zprava a je to zcela na místě.

Pokud teď neproběhne revize sčítacích archů a neosvětlí se vazby mezi deklarovaným vítězem Pete Buttigiegem a firmou, jež vyvinula spornou sčítací aplikaci, zůstane podezření z manipulace. To může demokraty připravit o důvěru potenciálních voličů i většiny levicového křídla. Konkrétně může pak ovlivnit podzimní volby do Kongresu, na místa guvernérů a přirozeně i střetnutí s Donaldem Trumpem.

Rozhodně je tedy co vysvětlovat, co napravit.

Šíří se nicméně zároveň tady, v českých vláknech sociálních sítích a v médiích, takový škleb nad iowskými caucusy, nad primárkami celkově, a potažmo nad demokracií v USA vůbec: „Jaktože mohou mít stále systém hlasování z 19. století?“; „Je přeci jasné, že je to cinknuté“; „Toto že mají být volby v kolébce demokracie?“, a podobně.

A zde je třeba se pozastavit. Ano, dnešní fungování politiky v USA je v jistém ohledu zpuchřelé do jádra, a právě proto má nyní v domovině kapitalismu takovou podporu osmasedmdesátiletý demokratický socialista Bernie Sanders — podrobněji o tom již brzy. Ale probůh, připomeňme si, jak vypadají „primárky“ v našich českých stranách. A jak se tu vedou programové spory, respektive debata.