KSČM jako rudá divize Agrofertu

Na otázku „kdo“ sjezd komunistů odpověděl. Otázky „co“ a „jak“ zůstávají. Dostane se v nové éře řada také na základní pilíře jejich dávného programu, anebo už jde pouze o mocenskou hru?

Ne, nezkouším vaši pozornost. A nikdo by též neuvěřil, že by se něco takového mohlo stát. Jenže v KSČM se něco podobného stalo. Během let 2013–2017 přišli komunisté o 350 tisíc voličů. Ve sněmovních volbách skončili pod osmi procenty. Přesto je dál povede Vojtěch Filip. „Je snadné sebrat se a jít, složitější je sebrat se a zůstat,“ řekl v rozhovoru pro MF Dnes. Josefa Skálu sice porazil jen těsně, ale delegáty měl natolik „zmáknuté“, že ti nakonec Skálu nepustili ani zpět do křesla místopředsedy. Filipovy nervy už nebude napínat ani další dosavadní místopředseda, o poznání volnomyšlenkářštější Jiří Dolejš.

Na nymburském sjezdu jsme sledovali demokratický centralismus v praxi. Diskuse odsud-posud a pak volby, v nichž uspěli favorité soudruha předsedy.

Filip je zkrátka šikovný. Z prosakujících informací, že vedení KSČM spolu v předchozím období velmi špatně spolupracovalo, vytěžil odstranění komplikujících elementů. Navíc si delegátům postěžoval, že hned tři místopředsedové byli z Prahy. Náznak vstřícnosti k jiným regionům byl oceněn.

Hlavně však Filipovi pomohla jeho praktičnost. Někdejší podnikový právník s vlasy po ramena po celou svoji politickou dráhu ukazuje, že byl jako stvořený pro kapitalismus. Pravda, zamlouvá se mu především ten státní. Proto ty čilé byznysové i politické kontakty do Vietnamu, Číny a Ruska. A proto také přikulování Andreji Babišovi. Nejde jen o fádní fascinaci miliardářem, ale o – přinejmenším podvědomou – víru, že bude Babiš řídit stát jako oligarcha z východu.

P201305010222901_galerie-980Komunistické straně ubývá zhruba patnáct členů denně. Zbylí jsou většinou sedmdesátníci. Repro DR

Nemůže být náhodou, že pokud vyvíjí KSČM nějaký tlak na ANO, týká se personálií, nikoli programu. Filip by rád kádroval. Když ale má být konkrétní, koho by ve vládě nestrpěl, raději zmiňuje jen figury, které jsou už stejně na odchodu – Roberta Pelikána a Martina Stropnického. Podstatnější však je pro něj zastoupení komunistů v orgánech státních firem, fondů, pojišťoven či v mediálních radách. Soudí, že kam dosahuje stát, měli by jej reprezentovat politici.

Babiš nic nenamítá, ačkoli ještě nedávno tvrdil, že političtí exponenti musí být nahrazeni experty. To však bylo v době, kdy nemusel fidlat podle komunistických not. Není totiž dosud jisté, zda větší část volebního období bude Babišovi pomáhat ČSSD, nebo SPD. Mezi nimi si může vybírat. Ale komunisty potřebuje tak či tak, bez nich většinu neslepí.

Neházejme ale všechno jenom na Filipa. Na okamžik, kdy KSČM bude mít vliv na vládu, se těší většina komunistů. Patrně proto také šéf jejich poslaneckého klubu Pavel Kováčik zmiňoval ve středu v České televizi jako nejostřejší sankci proti ANO povytažené obočí. Dávno všichni víme, že komunisté jsou levní. A rozhodně ne revolucionáři. Kytky u Gottwaldova hrobu či oslavy výročí velikánů Lenina a Stalina jsou odporným fetišem, ne politickým programem. Když jeden vlivný komunista před nedávnem nadával levicovému aktivistovi do neomarxistů, byl to dokonalý doklad toho, kam se KSČM pohnula.

Filipova záda budou nově krýt místopředsedové k pohledání. Petr Šimůnek a Václav Ort jsou praktici specializující se na útroby strany. Stanislav Grospič je parlamentní rutinér jako Filip. Umí ale hrát příslušníka konzervativního proudu, takže třeba uspokojí i straníky nespokojené s tím, jak se zavřela voda nad Skálou.

Zvláštní pozornost pak zaslouží Kateřina Konečná. Na sobě má tolik nálepek, že by je kdokoli jiný sotva unesl. Je modernistka, říkají modernisté, kteří zamáčkli slzu za Dolejšem. Je neochvějná stoupenkyně tvrdé zahraničněpolitické linie, lebedí si nedůvěřivci vůči našim západním spojencům. Senioři ji mají za mladici, mladí za vzor, že po šestnácti letech ve vrcholové politice se také mohou stát místopředsedy.

Ze všeho nejvíc je ale stravitelnější kopií Filipa. Nadšení jsou z ní mnozí podnikatelé ze severní Moravy i zbytku republiky. Dá se s ní prý mluvit a dokáže být kreativní v rámci legislativní činnosti. Filip se touto pragmatičkou vyšťouchnout nenechal. Ale za zástupkyni si ji přál. Beztak z ní vychová svoji nástupkyni.

Na otázku „kdo“ sjezd odpověděl. Otázky „co“ a „jak“ dál visí ve vzduchu. KSČM soustavně ubývají členové. Denně asi patnáct lidí. Za deset let činí ztráta zhruba polovinu. Loni měla přes 37 tisíc členů, prim hrají sedmdesátníci. Můžeme psychologizovat, že jim jde o historickou satisfakci, třeba v podobě podílu na moci. Střední generace zase není imunní vůči lesku peněz. Pilíře komunistického hnutí už nikoho nezajímají. Za uhašení třídního boje můžeme být rádi, odklon od internacionalismu (patrný třeba na pozadí migrační krize) je naopak smutný. Zbydou komunistům aspoň síly na hájení zájmů lidí práce a těch, co ne vlastní vinou spadli na dno?

Mám vážné pochybnosti. Přinejmenším v nejbližších letech bude KSČM připomínat rudou divizi holdingu, který vytrvale prorůstá ekonomikou i politikou.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.