Již dnes večer, respektive v noci na úterý středoevropského času, začnou příznivci Demokratické strany v USA volit stranického prezidentského kandidáta — vybírat osobnost, jež se na podzim postaví za demokraty Donaldu Trumpovi. Volit se bude postupně celé jaro ve všech padesáti státech USA, zdaleka ne v každém však stejně zajímavě jako aktuálně v prvním — třímilionové Iowě.

Iowské hlasování má dva specifické rysy: jednak probíhá tradičně před primárkami všech ostatních států, a jeho výsledek tudíž ovlivňuje všechna další hlasování (psychologicky, mediálně, finančně, přeskupením vlažných stoupenců atd.), a jednak probíhá formou caucusů, zvláštních volebních shromáždění.

Efekt prvního hlasování pomohl v roce 1976 vyhrát celkově podceňovanému Jimmymu Carterovi a v roce 2008 také Baracku Obamovi — připomeňme, že šampionkou měla být tehdy dle celostátních průzkumů Hillary Clintonová. Na zisk nominace si v Iowě založili také Al Gore v roce 2000, John Kerry v 2004 nebo Hillary Clintonová při svém druhém pokusu v roce 2016, byť tito všichni platili za favority po celé primárky.

Letos průzkumy pro Iowu naznačují “obamovský” úspěch Bernieho Sanderse či “clintonovský” Joa Bidena. Je tu nicméně ještě efekt onoho caucusu, zvláštního způsobu hlasování. A díky němu je možné v Iowě tentokrát skoro všechno.

↗

Oč tu konkrétně jde: stejně jako u klasického volebního hlasování, probíhají i caucusy ve specifických volebních místnostech. Bývají jimi však tělocvičny či velké sály, protože při caucusu se nehlasuje tajně za plentou, ale veřejně.

Prakticky to vypadá tak, že se v sále volebního shromáždění vymezí místa pro stoupence každého z kandidátů. Modelový příznivec Demokratické strany v daném obvodě pak prochází po místnosti, debatuje s obhájci toho či onoho uchazeče a v duchu se rozhoduje, koho nakonec podpoří.

V určitou hodinu nakonec zazní signál a všichni v místnosti, kdo mají preferenci, přejdou na místo, které patří týmu jejich vyvoleného. V některých lokalitách se hlasuje namísto přecházení preferenčními kartami.

Oproti klasickému házení lístků do uren či hlasování na sčítacích strojích hraje při caucusu daleko větší roli agitace, respektive síla a přesvědčivost sítě dobrovolníků každého z kandidátů. A je tu ještě jedna zvláštnost caucusu — dvoustupňové hlasování. Po prvním hlasování se totiž podpora jednotlivých kandidátů posčítá a ten, koho nepodporuje alespoň patnáct procent přítomných, vypadává.

Druhé hlasovací kolo se pak odehrává patnáct minut poté, přičemž stoupenci vypadlých kandidátů v něm mohou přejít k některému z postupujících. Teprve potom jsou v každém obvodě spočítány výsledky.

Kdo letos vyhraje

Letošní rozložení sil před iowským caucusem svědčí nejvíce Berniemu Sandersovi. Za prvé proto, že se opírá o nejhustější a nejmobilizovanější síť dobrovolníků. Za druhé proto, že těsně před Iowou zažil velký nárůst podpory. Za třetí z toho důvodu, že se mu — zdá se — podařilo sjednotit většinu progresivního elektorátu, zatímco podpora liberální části demokratů se štěpí mezi různé kandidáty. A za čtvrté proto, že Sanderse posílí s velkou pravděpodobností ve druhém hlasovacím kole stoupenci dvou výrazných kandidátů, kteří na patnáct procent takřka určitě nedosáhnou — Andrewa Yanga a Tulsi Gabbardové.

Bernie Sanders získal už v roce 2016 v Iowě jen o málo menší podporu než tehdejší absolutní favoritka Hillary Clintonová. Letos je mnohem silnější. Že by tak získal méně než hraničních patnáct procent, je jen velice těžko představitelné. Vítězství ovšem zaručené nemá.

Joe Biden a Elizabeth Warrenová jdou do letošních iowských primárek s podporou místních stranických struktur. Na volebních shromážděních za ně budou agitovat zkušení demokraté. Jejich kampaň je navíc vidět.

Pete Buttigieg a Amy Klobucharová investovali zase do iowských primárek velkou část prostředků — uvědomují si, že jako kandidáti třetího sledu v Iowě buďto prorazí, nebo shoří. Oba pocházejí také z blízkých států, což se u Iowanů volících prezidenta, jenž "rozumí jejich problémům", rovněž počítá.

Teoreticky je navíc reálně možné, že některému z jmenovaných kandidátů uteče patnácti procentní hranice, a jeho stoupenci pak zvrátí výsledek úplně jiným směrem — památný jde zde případ Rudyho Giulianiho, jenž přišel v iowských republikánských primárkách v roce 2008 nejen o pozici favorita, ale i o všechny prezidentské naděje. Vyhrát Iowu může tak letos stále ještě i Buttigieg nebo Warrenová, třebaže oba v poslední době v průzkumech spíše oslabovali.

↗

Iowa patří ke skupině méně lidnatých států USA. V primárkách se zde bojuje o co největší podíl z jednačtyřiceti iowských hlasů pro konečnou volbu nominanta. Celkově se přitom v primárkách rozdělují přibližně čtyři tisíce (!) hlasů.

Výsledek v Iowě ovšem tradičně zvýrazňuje dělení kandidátů na favority, nadějné a beznadějné. Ten letošní budeme znát v úterý nad ránem.