Šídlo v pytli neutajíš, a tak i ODS šla v sobotu s pravdou ven. Kdo pozorně sleduje Petra Fialu ve funkci předsedy, vzpomene si na jeho nervozitu, když má odpovídat za hříchy občanských demokratů v minulosti. Opakuje, že on ručí za éru, kdy stranu vede. Co bylo předtím, neřeší. Kdo by taky krvácel za všechny ty Nečase, Topolánky a Klausy…

Na nablýskaném 29. kongresu se ale ODS i s lídrem Fialou hrdě přihlásila ke své DNA. Hrát si na nevědomé batole, když vám bude za rok třicet, prostě nejde.

A co že tedy má modrý tým v genech? Transformaci Občanského fóra na politickou stranu, z níž se na jaře 1991 vyloupla ODS a Občanské hnutí, prosadili dva typy politiků. Za prvé nadšenci pro konzervativní hodnoty a styl po vzoru Margaret Thatcherové. Toužili po ostře tesaném programu, do nějž se vešel ekonomický liberalismus, militantní transatlantismus, opožděný antikomunismus i tradicionalistické moralizování. Šlo ale vesměs o poctivce, jejichž duše s každým skandálem spolustraníků krvácely.

Podmnožinou férových mužů a žen byli starostové, kteří se soustředili na rozvoj svého města a do ostatního nestrkali nos. Uplatnili by se v kdejaké jiné partaji, ale ODS pro ně byla zajímavá svojí silou. Měli prostě politické jištění pro práci, která je bavila.

Patřil k nim i Jaroslav Kubera, který nás v pondělí nečekaně opustil. Když začalo Občanské hnutí slábnout, přestoupil z něj do sílící ODS, v jejímž dresu se vypracoval na letitého úspěšného starostu Teplic a později i předsedu Senátu. Člověk s ním nemusel — možná ani nemohl — v ničem souhlasit, ale byl si aspoň jistý, že má co do činění s chlapíkem, jemuž za nehty nic neulpělo.