Mezinárodní měnový fond (MMF) počítá s tím, že v důsledku pandemie nákazy Covid-19 170 zemí světa letos prodělá snížení příjmů na hlavu. MMF má 189 členů. Z nich už na konci dubna 103 zemí vzneslo požadavky na nouzovou podporu.

Nejhůře na tom jsou přirozeně země, které mají nejméně prostředků se dopadům krize bránit, chudé a zadlužené státy globálního Jihu. Síť občanských organizací EURODAD ukazuje že v roce 2018 celkem 46 zadlužených zemí vydávalo více peněz na splácení dluhů, než na zdravotnictví. https://eurodad.org/covid19_debt1 Přesto věřitelé dosud v reakci na pandemii nabízejí jen odklady splátek, místo odpuštění těch dluhů, které jsou pro zadlužené chudé země nesplatitelné a brání jim účinně čelit krizím.

Řada bohatých zemí v krizi prokázala, jak nepřipravenost nenadálou krizi řešit, tak nedostatek solidarity, a to i v rámci Evropské unie nebo tzv. Západu. Také v jednotlivých státech je pomoc pro obnovu hospodářství značně selektivní a ponejvíce nechává stranou právě ty nejslabší a nejvíce ohrožené. 

Tím spíše chybí ochota účinné pomoci rozvíjejícím se zemím. V dalším přehledu EURODADu je analyzována výše prostředků rozvojové spolupráce poskytnutých zeměmi OECD: v roce 2019 sice stoupla v absolutních číslech oproti roku 2018 o 1,4 % na 152,8 miliard dolarů, ale v poměru k HDP rozvojová pomoc klesla v průměru z 0,31 % na 0,30 %. 

Vzhledem k očekávanému letošnímu poklesu HDP prakticky u všech donorských zemí, by zachování tohoto poměru znamenalo pokles pomoci nejméně o čtrnáct miliard dolarů. Přitom se bohaté státy už v sedmdesátých letech minulého století zavázaly poskytovat na rozvojovou pomoc 0,7 % HDP. Zatím také není moc naděje, že by byla vyslyšena výzva OSN k vyhlášení rozvojového „Marshallova plánu“ dotovaného 2,5 biliony dolarů v zájmu dosažení Cílů udržitelného rozvoje.

Současné protesty proti policejnímu násilí a rasové diskriminaci tématizují také staletí nespravedlnosti, zotročení a vykořisťování lidí globálního Jihu, na kterém Evropa a Severní Amerika vybudovaly své bohatství. Neochota nebo neschopnost politiků řešit aktuální i navršené sociální a ekonomické problémy, které pandemie nemilosrdně odhalila a které v kombinaci s postupující ekologickou katastrofou ohrožují fungování lidské společnosti, vyvolává kromě protestů i vlnu debat a politických iniciativ prosazujících udržitelnější způsoby existence, jako jsou Zelený nový úděl (Green New Deal), bezpodmínečný základní příjem, koncept nerůstu, potravinová suverenita nebo solidární ekonomika a podobně.

Co přináší fair trade

Většina těchto konceptů není nová, ale vychází z dlouhé zkušenosti lidského soužití, kterou se snaží korigovat současný predátorský systém. Součástí tohoto zápasu o konstruktivní překonání krize by mělo být i úsilí uchovat a rozvíjet to, co se osvědčuje a je krizí ohroženo. Mezi takové příznivé příklady patří nepochybně fair trade — spravedlivý nebo solidární obchod.