Omezit zahraniční potraviny?
Ivan ŠtampachZákon schválený Sněmovnou je špatně zakrytou přihrávkou Agrofertu. Zabíjí se tím myšlenka zkracovat cestu potravin mezi producentem a spotřebitelem, jež by přitom mohla být žádoucí. Kritéria by však bylo nutné nastavit jinak.
Sněmovna 20. ledna schválila novelu Zákona o potravinách a tabákových výrobcích, č. 110/1997 Sb., která konečně sankcionuje prodej potravin stejného názvu, ale jiného složení, respektive nižší kvality pro tuzemský trh ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie. Po tom se dlouho volalo.
To, jak výrobní a obchodní firmy doposud šetří na úkor zdraví českých občanů, se dlouho kritizovalo a už bylo neúnosné to dále udržovat. Bohužel původní návrh byl po diskusi ve Sněmovně oslaben. Sankci podléhají jen potraviny, které mají „podstatně“ odlišné složení nebo vlastnosti, což se dá jistě obcházet a činit předmětem nekonečných sporů.
Firmy proti spotřebitelům, podobně jako v jiných případech zaměstnavatele proti pracovníkům, v rozpravě jako tradičně hájila ODS. Její poslanec a někdejší ministr zemědělství Petr Bendl protestoval, že jsou postihovány obchody místo výrobců.
Problém je v tom, že doprava (nejen zboží) je dnes příliš levná. Přitom náklady na infrastrukturu ohromné (třeba cena nového brněnského nádraží má být 50 mld. Kč). Celoevropsky, a ještě lépe celosvětově, by měla být do cen přepravovaného zboží spravedlivým způsobem zahrnována podstatná část nákladů na výstavbu dálnic a železnic i na její údržbu (a zároveň by byly plynule redukovány stávající zdroje financování).