Omezit zahraniční potraviny?

Ivan Štampach

Zákon schválený Sněmovnou je špatně zakrytou přihrávkou Agrofertu. Zabíjí se tím myšlenka zkracovat cestu potravin mezi producentem a spotřebitelem, jež by přitom mohla být žádoucí. Kritéria by však bylo nutné nastavit jinak.

Lokalizace potravinové produkce je žádoucí cíl, narozdíl od tržního zvýhodňování premiérovy agrokorporace. Simon Blackley, flickr.com

Sněmovna 20. ledna schválila novelu Zákona o potravinách a tabákových výrobcích, č. 110/1997 Sb., která konečně sankcionuje prodej potravin stejného názvu, ale jiného složení, respektive nižší kvality pro tuzemský trh ve srovnání s jinými zeměmi Evropské unie. Po tom se dlouho volalo.

To, jak výrobní a obchodní firmy doposud šetří na úkor zdraví českých občanů, se dlouho kritizovalo a už bylo neúnosné to dále udržovat. Bohužel původní návrh byl po diskusi ve Sněmovně oslaben. Sankci podléhají jen potraviny, které mají „podstatně“ odlišné složení nebo vlastnosti, což se dá jistě obcházet a činit předmětem nekonečných sporů.

Firmy proti spotřebitelům, podobně jako v jiných případech zaměstnavatele proti pracovníkům, v rozpravě jako tradičně hájila ODS. Její poslanec a někdejší ministr zemědělství Petr Bendl protestoval, že jsou postihovány obchody místo výrobců.

×
Diskuse
IH
January 22, 2021 v 14.33

Problém je v tom, že doprava (nejen zboží) je dnes příliš levná. Přitom náklady na infrastrukturu ohromné (třeba cena nového brněnského nádraží má být 50 mld. Kč). Celoevropsky, a ještě lépe celosvětově, by měla být do cen přepravovaného zboží spravedlivým způsobem zahrnována podstatná část nákladů na výstavbu dálnic a železnic i na její údržbu (a zároveň by byly plynule redukovány stávající zdroje financování).