↗

Kateřina Šafaříková píše v Respektu, že „národovecká fronta“ využije kvóty na potraviny ke kampani proti EU, kvůli které se „protrápíme až k czexitu“. Nesvědčí však tyto znovu probuzené obavy z czexitu více o slabosti argumentace zdejších zastánců Evropské unie než o síle jejích odpůrců? Foto RamonCliff, pixabay

Poslanecká sněmovna se usnesla, že obchodníci by měli ve svých provozovnách nabízet povinný podíl českých potravin. Záměr sklidil ještě před projednáním v Senátu zaslouženou kritiku.

Je přirozené, že v průběhu schvalování legislativy, jejímž cílem je de facto popřít hlavní princip fungování vnitřního trhu EU, hodnotí komentátoři také to, jaký bude mít připravovaný předpis vliv na celkovou českou pozici v Unii. Míra znepokojení některých komentátorů, pokud jde o budoucnost republiky v EU, je opravdu velká. Kateřina Šafaříková píše v Respektu, že „národovecká fronta“ využije kvóty na potraviny ke kampani proti EU, kvůli které se „protrápíme až k czexitu“.

Jistě by bylo chybou potenciál oné národovecké fronty podceňovat. Nesvědčí však tyto znovu probuzené obavy z czexitu více o slabosti argumentace zdejších zastánců Evropské unie než o síle jejích odpůrců?

Běžný český obhájce Evropské unie nehájí ani tak širší myšlenku Unie, hájí hlavně vnitřní trh. V českém kontextu tak velmi často platí, že Evropská unie rovná se vnitřní trh. Obhajobou vnitřního trhu nikdo nic neriskuje. Otázka, zda potřebujeme „Brusel“, je k diskusi. Vnitřní trh prý ale potřebujeme zcela určitě.

Navrhované zvýhodnění českých potravin boří tento zavedený konsensus. Jako by se již ani na vnitřní trh, „který přece potřebujeme, protože jsme exportní ekonomika“, nedalo spolehnout jako na argument pro členství v EU.

Aktuální zděšení všech, kteří si Evropskou unii zredukovali na vnitřní trh, je dáno především tím, že nemají k dispozici nic dalšího, čím by dosavadní argument vnitřního trhu nahradili či doplnili. Pokud dnes někdo přijde s myšlenkou, že zájem českých zemědělců je jednoduše vyšší hodnotou než existence vnitřního trhu bez bariér, lze předpokládat, že se najde jen málo politiků, kteří by byli schopni proti tomuto nacionalismu argumentovat něčím, jako je obecný zájem na integrované spolupracující Evropě.

Zvykli jsme si žít s přesvědčením, že vnitřní trh je cíl. Již v Schumanově deklaraci však čteme, že ze zavedení „společné základní výroby“ vzejde „první konkrétní základ Evropské federace, jež je nezbytná pro udržení míru“.

Nechme teď slovo „federace“ stranou a zakončeme úvahu tím, že užitečnost návrhu kvót na české potraviny můžeme najít alespoň v tom, že nás upozorňuje na slabost běžné české argumentace ve prospěch Evropské unie. Argumentovat ve prospěch vnitřního trhu zkrátka nestačí. Je potřeba argumentovat ve prospěch ideálu evropského soustátí, jež překonává nacionalistickou Evropu soupeřících národních zájmů.