Diktát potravinové soběstačnosti

Tomáš Uhnák

České legislativní kutilství směřující k zvýšení odbytu českých potravin by prospělo agrokoncernům, ale poškodilo krajinu, přírodu, drobné zemědělce, venkov a v posledku i kvalitu potravin. Naštěstí nás Evropská komise donutí zacouvat.

Navrhovaná novela nemá pomoct českému zemědělství, potravinám či krajině, ale agrokoncernům, jejichž metody je naopak nezbytně nutné opustit. Foto Jakub Patočka, DR

Pravděpodobně jen málokdo neslyšel nebo nečetl o tom, že poslanci vládní koalice s podporou SPD a KSČM schválili novelu zákona, která nařizuje prodejnám potravin o ploše nad čtyři sta metrů čtverečních prodávat minimálně pětapadesát procent potravin českého původu. Podíl by navíc podle návrhu měl vystoupat postupně až na třiasedmdesát procent v roce 2028. Jeden z autorů novely, poslanec Radim Fiala (SPD) ji v Českém rozhlasu zdůvodnil tím, že díky ní podpoříme české zemědělství. Očekává také zajištění odbytu pro potraviny, které se produkují v České republice.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Nejsme první a pravděpodobně ani poslední členskou zemí Evropské unie, která se pokouší o legislativní zvýhodnění domácí produkce potravin na vlastním trhu. V nedávné době to zkoušelo Rumunsko. Pod hrozbou sankcí ze strany Evropské unie, Rumunsko navrhovanou legislativu nakonec změnilo. A to samé nevyhnutelně čeká i nás.

Jisté však je, že i kdyby návrh prošel, tak pomůže pouze největším agropotravinářským koncernům. Do řetězců, jichž se novela týká, dodávají totiž primárně ony. Jedná se tak o pokus zajistit si větší a stálý odbyt legislativou se sporným přínosem krajině a společnosti.

Ostatně, ilustruje to i odmítavý postoj Asociace soukromého zemědělství (ASZ), jež zastupujě rodinné, malé a středně velké zemědělce. Také podle Jana Valešky, ředitele Asociace místních potravinových iniciativ, která se věnuje vytváření krátkých distribučních potravinových kanálů a místní spotřebě potravin, problém návrhu není ani tak v evropských volnotržních konsekvencích nebo v odbytu.

Základní problém vidí v často až absurdní byrokracii, která dusí skutečné správce krajiny - malé rodinné a ekologické zemědělce. Podle Valešky se jim znemožňuje produkovat kvalitní farmářské potraviny často nesmyslnými a protichůdnými požadavky, jež zatěžují ekologicky a společensky přínosné postupy další administrativou, zbytnělým výkaznictvím a často až šikanou ze strany úředníků státního aparátu.

V reakci na výzvu ministra zemědělství Miroslava Tomana (ČSSD) být potravinovými nacionalisty lze dodat, že národně čisté potraviny automaticky neznamenají lepší kvalitu a rozhodně nezaručí krajinu odolávající změnám klimatu, zdravou a živou půdu nebo spokojený život na venkově. Možná spíše naopak.

Uvedení novely do praxe by vedlo k zvýšenému tlaku na přírodní zdroje, protože místo diverzifikace a ekologizace zemědělství by nastala centralizace výroby i distribuce. Průmyslový model výroby potravin by ještě více zbytněl.

Evropská komise sice hlídá volný pohyb zboží, vyzývá však k použití významného a v Unii často využívaného, zcela legálního nástroje k propojení místně produkovaných potravin s místními spotřebiteli, bez omezení národních hranic. Nejedná se o nic jiného než o správné nastavení v zadávání veřejných zakázek.

V České republice se jedná o nástroj značně opomíjený. A když už se využívá, jde se v něm primárně po nejnižší ceně, bez specifikace sociálních a ekologických kritérií. Kromě vhodného nastavení veřejných zakázek se nabízí i celá řada dalších decentralizovaných modelů, které si zasluhují podporu, jako je komunitou podporované zemědělství a místní trhy.

Naproti tomu schválená novela je procesní a politickou tragédií. Nijak neřeší palčivé potíže, jimž čelíme, jako je degradace půdy, dlouhodobá chemizace prostředí, nadlimitní rezidua pesticidů v půdě a spodních vodách, snižování přírodní rozmanitosti, úbytek zemědělců a mnohá další témata, jež poškozují venkov, zemědělce, krajinu i kvalitu potravin na českém trhu.

To jsou témata, jimž by se poslanci měli věnovat především, pokud je zajímá udržení domácí produkce potravin i v budoucnosti. Ostatně, ministr zemědělství loni přislíbil téměř šedesáti tisícům signatářů petice Vraťme život do krajiny, že se tomu bude věnovat. A ejhle, dnes zemědělství nejvíc potřebuje kvóty na odbyt v supermarketech, aby v poslanecké kafeterii náhodou nebylo německé mléko.

I přes ohromnou mediální pozornost, kterou si novela rozhodně nezaslouží, by nám nemělo uniknout méně atraktivní, ale řádově významnější téma. Na národní úrovni se vedou vyjednávání o nastavení Strategického plánu společné zemědělské politiky 2021 - 2027 která masivními veřejnými prostředky na dalších sedm let ovlivní podobu zemědělství, venkova, krajiny a lidských životů v ní.

Diskuse