S Charitou ČR o pandemii: Rozvojové země jsou zvyklé utkávat se s životem

Fatima Rahimi

Pandemie nového koronaviru drtí bohaté a rozvinuté státy. Jak dopadá na ty rozvojové s chatrným zdravotnictví a sociálním systémem, popisuje vedoucí zahraničního oddělení Charity Česká republika Jiří Škvor.

„Jsou země, kde čtyřicet procent obyvatel nemá přístup k mýdlu.“ Foto Charita ČR

Charita Česká republika má aktuálně své registrované pobočky v sedmi zemích, patří mezi ně Zambie, Irák, Gruzie, Mongolsko a Kambodža. V dalších zemích v menším měřítku pomáhají některé české arcidiecézní a diecézní Charity. Krédem organizace je pomáhat lidem, aby si pomohli sami. „Chceme být komunitám v rozvíjejících se zemích partnery a průvodci. Přinášíme a zprostředkováváme jim například zkušenosti z transformace, která proběhla v naší zemi,“ říká Škvor. 

Organizace tak v praxi přispívá například k zakládání drobných živností či jejich propojení s dalšími subjekty na trhu. Věnuje se ale také systémovým změnám ve zdravotnictví nebo sociální péči, pomáhá také uchopit recyklaci odpadů. V neposlední řadě poskytuje i humanitární pomoc, například na Blízkém východě, zejména v Iráku.  

Zatímco relativně bohaté země severní polokoule bojují s nemocí Covid-19, varovné informace přicházejí z jižní Asie, Afriky a z Blízkého východu. Mnoho států v těchto regionech má dlouhodobé ekonomické problémy a často je tíží válečné konflikty. Každý, kdo viděl hustě zalidněné slumy v Bombaji nebo uprchlické tábory v Jordánsku, ví, že karanténa a izolace je pro mnoho tamních obyvatel nemožná. Jak tyto země reagují na současnou pandemickou krizi?

Stejně jako to nyní vidíme v Evropě, každá země volí své strategie, jak se postavit šířícímu se viru. Jednoznačným trendem v zemích, kde působíme, je směřovat ke striktní karanténě, zákazům veřejných akcí, zavření škol, omezení pohybu obyvatel. Na planetě jsou stále nicméně země, kde polovina populace nemá přístup k pitné vodě, mezi jinými například Demokratická republika Kongo nebo Jemen. Stejně tak zhruba čtyřicet procent obyvatel planety nemá přístup k mýdlu, nemohou dodržovat základní hygienu. Obyvatelé rozvíjejících se zemí jsou v tomto případě velmi zranitelní. 

Dobře, že zmiňujete specificky uprchlické tábory — je zřejmé, že dodržování jakýchkoli karanténních opatření je v těchto podmínkách zcela nereálné. Sám si neumím představit scénáře, až se virus do těchto zařízení dostane, bohužel je to ale asi jen otázka času. Ve slumech je situace ještě horší, tam jsou obecně hygienické podmínky katastrofální. 

Jiří Škvor
Jiří Škvor je vedoucím zahraničního oddělení Charity Česká republika. Vede přes 200 zaměstnanců v sedmi zemích na třech kontinentech. Působil ve vedoucích pozicích v komerčních, neziskových i mezinárodních firmách a organizacích včetně Organizace spojených národů ve Švýcarsku, Etiopii, Srbsku, Kosovu, na Ukrajině a Srí Lance. Vystudoval mezinárodní vztahy, business administration a bohemistiku.

Charita České republiky pomáhá také v oblasti zdravotnictví. Jak jsou na tom tyto státy? Jak tamní zdravotnictví funguje? 

Pomáháme v zemích s různou úrovní vyspělosti. Samozřejmě nemůžeme dát do jedné kategorie třeba úroveň zdravotnictví v Gruzii a Zambii. Když vezmu Gruzii, tam pracujeme s ministerstvem zdravotnictví na systémových změnách a přenášíme zkušenosti z transformace zdravotnictví v České republice. 

Gruzie zareagovala na šíření viru mimořádně rychle, zavedla přísná opatření ještě v době, kdy je i naši zaměstnanci v zemi považovali za předčasná a přehnaná. Ukázala se být ale naprosto na místě a jenom díky tomu je počet nakažených v zemi nesrovnatelně nižší než v sousedních státech a země má epidemii pod kontrolou. Náš vedoucí mise dokonce říká, že se v Gruzii cítí bezpečněji, než by se cítil doma.

×