Protesty britských studentů za „covidové“ nájmy nesou první úspěchy

Adam Rektor Polánek

Britské univerzity a další ubytovatelé žádají i za pandemie často plné nájemné. Studenti se tak rozhodli bránit a vyvolali největší stávku nájemníků v zemi za posledních čtyřicet let. Úlevu nabídly v reakci již desítky univerzit.

Ceny bydlení byly v Británii velké téma již před pandemií. Foto archiv Scoop.me
Ceny bydlení byly v Británii velké téma již před pandemií. Foto archiv Scoop.me

První úspěchy slaví v Británii protestní hnutí vysokoškolských studentů, jež od loňského podzimu bojuje proti kolejím i soukromým pronajímatelům, kteří, pandemii navzdory, požadují plné nájemné. Desítky univerzit již nabídly odpuštění nájmu po dobu lednového — v Británii třetího — národního lockdownu. Studenti přitom cílí na ještě zásadnější změny — chtějí úlevu platnou pro celý školní rok, tedy vrácení peněz za už uplynulé měsíce a slevu na měsíce budoucí. Často žádají také zastání od univerzit při jednání se soukromníky.

Hnutí tvoří řádově tisíce studentů, kteří musejí platit nájem, i když se nemohou do objektů kvůli covidovým omezením přestěhovat, nebo je využívat nechtějí, protože výuka probíhá distančně. Svou vinu na situaci nesou i samotné univerzity, neboť často až do poslední chvíle slibovaly standardní prezenční výuku.

Jako první jsme důkladně zanalyzovali, proč trh neumí vyřešit krizi bydlení. Podpořte vznik dalších průlomových analýz!
×

Nespokojení studenti v zemi se protestně organizují už od loňského října. V souhrnu se tak jedná o největší britskou stávku nájemníků za posledních čtyřicet let.

„Je to naprosto nehorázné (…) Kampus není vůbec uzpůsoben, aby se v něm dalo bydlet, aniž by člověk stále riskoval, že se nakazí. Nájmy jsou přitom extrémně vysoké (…) Univerzitě jde více o zisk, než o naše životy,“ uvedla pro BBC Izzy Smithemanová, jedna z protestujících.

Inspirace z Manchesteru

Co do protestní taktiky jsou postupy jednotlivých skupin různorodé — od klasických stávek využívaných i při distanční výuce až po organizované neplacení nájmů či „okupaci“ univerzitní budovy.

Protesty začaly loni na podzim v Bristolu a Manchesteru. Během pár měsíců se rozšířily do všech koutů Spojeného království. Na konci letošního ledna se stávkovalo na padesáti ze sto čtyřiceti britských univerzit.

Rychlý vzestup protestního hnutí se dá vysvětlit mimo jiné právě i manchesterským listopadovým vítězstvím, které motivovalo další skupiny. Právě v severozápadní metropoli si totiž studenti vybojovali třicetiprocentní slevu na nájemném už po několika týdnech protestů.

I dnes přitom studenti zdůrazňují, že před stávkou s nimi univerzity nebyly ochotné vést jakýkoli dialog.

„Stávky proti (covidu nepřizpůsobeným) nájmům se ukázaly být znamenitým nástrojem, jak přimět univerzity, aby nám naslouchaly,“ uvedla pro The Independent Saranya Thambirándžahová, studentka univerzity v Bristolu.

Regionální nerovnosti

Protest je podle studentů jedinou možností, jak se domoci spravedlnosti. Výše nájmů má totiž negativní dopad nejen na jejich finanční situaci, ale i duševní zdraví.

Problematiku navíc komplikují i regionální rozdíly. Nájmy, stejně jako vůle vyjít studentům vstříc, se odvíjí od umístění a „image“ univerzity. Koordinátor studentských kampaní Jamie Rodney pro Deník Referendum uvedl, že britská média se věnují především stávkám na větších a prestižnějších univerzitách. Protesty na takzvaných „post-1992“ univerzitách zanebávají. Podle Rodneyho si právě studenti institucí založených po roku 1992, často lidé z menšinových a nízkopříjmových skupin, zaslouží více pozornosti.

Dalším komplikujícím faktorem je pak pronajímatel. Některé univerzity mají kapacitu ubytovat většinu svých studentů, jinde musí studenti spoléhat na soukromé bydlení. Domoci se úlev u soukromníků je přitom mnohem těžší než u univerzit samých.

Podle labouristické opozice je na vině především konzervativní vláda, která potřeby studentů dlouhodobě zanedbává. Bydlení je v Británii jedním z hlavních politických témat. Studenti odcházejí z vysokých škol enormně zadluženi. Většina lidí pak nedosáhne ani na pronájem kvalitního bytu, natož koupi nemovitosti, až do čtyřiceti let.

Další informace: