Pandemie COVID-19 bere provozovatelům krátkodobých pobytů zisky z cestovního ruchu v takové míře, že pro americkou společností Airbnb může dokonce znamenat krach.

Platforma se od svého prvního uvedení v roce 2008 rozrostla na 150 milionů uživatelů nabízejících pronájem soukromých bytů a pokojů v 65 tisících měst po celém světě. Mezi českými městy její rozmach nejvýrazněji pocítila Praha: stovky bytů s krátkodobým ubytováním se v mžiku vrátily na trh s bydlením.

Příklad s Airbnb je ale jenom střípkem z celkových dopadů pandemické krize na dostupnost bydlení.

Z globálních prognóz realitních agentů lze předpokládat, že prodej nemovitostí s vysokou pravděpodobností poklesne a s klesajícími tržbami začnou klesat i ceny domů. Nová výstavba a rozvoj měst budou pozastaveny. 

Předešlé krize by nás rovněž měly varovat před supy, kteří si už dnes mnou ruce nad prázdnými budovami a chystají se skoupit vše, co půjde. Protože právě investice do betonu stále drží prim.

Ptejme se, co přijde, až krize skončí

Krize se sice dají vnímat jako „příležitost“, ale více než kde jinde platí — jak pro koho. Koronavirová krize ovlivňuje celý svět. Ten se přitom v posledním desetiletí potýká s narůstající krizí bydlení. Bydlení přestávalo být dostupné pro stále větší spektrum domácností již před propuknutím pandemie. A ta jen zviditelňuje zranitelnost, nepřipravenost, nesystémovost a nespolupráci v oblasti bydlení.

Politici napříč státy přistupují k dočasným opatřením: zmrazují se platby za splácení hypoték, vyhlašují se dočasná moratoria na vystěhování zapříčiněná dluhy na nájemném nebo se umožňuje pozdější hrazení nájemného. To všechno jsou jen dočasné ústupky, které při bližším pohledu současně vzbuzují velkou míru nejistoty: Co bude, až krize skončí?

Naděje je potřebná věc, ale neměli bychom podléhat těm planým. Kapitalismus umí z krizí i těžit a krize bydlení je jednou z takových. Komodifikované bydlení leží v samotném jádru současného systému. V čase napětí se síla mocných o to více soustředí na bezprostřední záchranu zisků. V časech nestability a nejistoty investují do reprodukce nespravedlností o to větší úsilí všichni, kdo z nich dosud těžili.

S důsledky pandemie se pojí i prognóza výrazné ztráty pracovních míst. Mezi nejvíce ohrožené skupiny pracujících v České republice patří lidé na dočasných smlouvách, najímaní přes pracovní agentury a drobní podnikatelé. Nepřijme-li vláda, samosprávy a orgány veřejné správy adekvátní opatření, odsune plošná ztráta příjmů další domácnosti na pokraj bytové nouze.

Ale jsou tu i naděje neplané. Krize přinesla na jedné straně prožitý šok z hloubky naší individuální zranitelnosti a nejistoty, ale na druhé straně i zážitek spontánní občanské angažovanosti. Tyto zkušenosti si s sebou poneseme i po krizi. A můžeme je přetavit v posílení a zlepšení vzájemné spolupráce. Protože jen společně dokážeme artikulovat potřeby jednotlivce, a jen vzájemným úsilím v budoucnu zachráníme dostupné bydlení.