Mezi alibismem a nihilismem aneb češství jako kultura popírání

Petr Bittner

Je bezohledný přístup k pandemii typicky českým rysem? Ano. Zvykli jsme si tady totiž chtít víc, než můžeme mít. A to všem navzdory. Tento pohodlný alibismus je ale jen nešťastným nástrojem, jímž nakonec vydobydeme jen bezbřehý nihilismus.

Chtít víc, než můžeme mít, se učíme už dlouho. Stejně jako rezignovat na řešení problémů. Důkazem toho je i naše krajina. Foto FB Michal Hykel

Argumenty, které pouští do veřejného prostoru popírači pandemie, opisují stejný cyklus jako ty, které bývají stavěny tváří v tvář dalším globálním výzvám, jimž musí česká společnost čelit. Pohání je nebetyčný alibismus, jejich důsledkem je nihilismus.

Co vlastně popírači chtějí od zákonodárců? To, co po nich chtějí vždycky: aby je nechali na pokoji, a přitom všechno šlapalo podle jejich představ. Jinými slovy, aby všechno běželo při starém. Donekonečna. Tedy abychom dál všude jezdili auty se spalovacími motory a topili uhlím, abychom nepřijímali žádné závazky, ale současně měli čistý vzduch, krásnou přírodu, nebylo sucho ani záplavy a nepřicházeli žádní klimatičtí migranti. Jako by to šlo… Český národ si zkrátka přeje tohle: sníst dortík a mít dortík.

Problém klimatické krize je mimochodem i to, že u nás se jí pořád může říkat „krize“ nebo dokonce „změna“. V zemědělských zemích globálního jihu by takové výrazy působily jako špatný vtip, jelikož lidé tu už desítky let žijí důsledky nefalšovaného klimatického rozvratu. Zatímco my si vystačíme s alibismem, který se snáze vydává za „věc odlišného názoru“, většinu světa už dávno pohltil jeho důsledek: nihilismus. Nicota, která přináší rozvrat, utrpení, chaos, smrt.

Pandemický katalyzátor

Geografickou a časovou vzdálenost mezi alibismem a nihilismem u nás přitom dokázala zkrátit právě pandemie, která nihilistické důsledky našeho alibismu náhle učinila bezprostředními a všudypřítomnými. Rychle stoupající čísla nakažených, hospitalizovaných a umírajících nám připomínají, že jsme nadále uprostřed zvláštní a děsivé události, již můžeme brát jako jeden z posledních pokusů planety Země, jak nám připomenout, že naše individuální jednání může mít pro lidstvo i pro ni fatální důsledky.

A s jakým požadavkem přichází tváří v tvář této katastrofě bezmála polovina českého národa? Inu, pořád s tím stejným: nechť vše běží při starém a zároveň vše funguje. Jinými slovy: očkovat se nebudu, testovat se nechci, chci chodit do práce, do hospody, na koncerty a opovažte se udělat lockdown! Jde o alibismus, jehož důsledkem jsou desetitisíce zbytečně zemřelých, jejichž odchod zanechal statisících pozůstalých, jejichž žal se zase propisuje do dalších milionů mezilidských vztahů. A alibismus uprostřed pandemie dokáže svou cestu k nihilismu vykonat strašně rychle, někdy jen v řádu týdnů.

Tito lidé chtějí od politiků slyšet, že žádný lockdown nebude, ale zároveň odmítají všechna opatření, která by mu mohla předejít. Až budou opět protestovat proti lockdownu, který přitom sami svým jednáním zavinili, uslyšíme v jejich planých heslech o svobodě nihilismus. Bezduchou, nelidskou temnotu, která se otevřeně dožaduje vyššího počtu mrtvých jako přijatelné ceny za vlastní právo neměnit své jednání.

A to, že vláda nechává tomuto nihilismu de facto volný průběh, je projevem politické zbabělosti. Aby mohlo dítě do školky, musí být očkováno proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám, tetanu, záškrtu, černému kašli, obrně, hemofilu b a žloutence typu B. Současně s tím paní učitelka v té samé školce dneska nemusí být očkovaná proti covidu-19, životu nebezpečné a silně nakažlivé nemoci, která je tady a teď, dávno ve fázi globální pandemie, zabila u nás za rok 30 tisíc lidí a prokazatelně ohrožuje i děti.

To samé se týká lidí pracujících ve zdravotnictví. Jak lidé v rozhodovacích pozicích snášejí takovou situaci v době, kdy tu máme dostupnou vakcínu, která podle posledních výzkumů snižuje riziko šíření nákazy očkovaným člověkem až o 65 %? Jak mocná musí být ideologie, která bez násilí pohltí celou zemi nihilismem?

Klima

Pro odpůrce očkování a popírače pandemie je svoboda ohraničená vlastním tělem čili de facto kůží. Jak ale na festivalu v Jihlavě připomněla věhlasná filozofka Judith Butler, tato naše těla jsou „porézní“ — ve skutečnosti jsou to totiž právě naše otvory, co definuje náš biologický i sociální život. Z otvorů se rodíme, otvory dýcháme, komunikujeme, přijímáme živiny a zbavujeme se nepotřebného, otvory slyšíme i vidíme, milujeme se a množíme. Póry v kůži se ochlazujeme při horečce.

A právě horečka, když při těžkém průběhu covidu člověku zasadí poslední ránu, je přitom skutečným vzkazem tzv. přirozené imunity, na kterou se mnozí z odpůrců očkování odkazují.

Svůj odpor vůči očkování, stejně jako svoje popírání klimatického rozvratu v sobě alibistický subjekt podepírá přesvědčením, že může současně sdílet veřejný prostor a mít absolutní moc nad tím, za jakých podmínek se to děje. Pandemii proto musíme chápat nikoli jako oddělenou událost, nýbrž, jak opět naznačila Judith Butler, jako průvodní jev éry klimatického rozvratu.

Stejně jako klimatická změna je totiž i pandemie možná posledním varováním před tím, že potřebujeme změnit nejenom životní styl či ekonomický řád, ale vůbec samotný základ toho, co jsme ochotní uznat jako společnou realitu, jakou bychom v ní měli mít roli a co to vůbec znamená svoboda.

Diskuse
JP
November 3, 2021 v 8.46

Naprosto výstižný rozbor situace.

Zásadní přehodnocení otázky lidské svobody bude ostatně nutné i vzhledem jak k ekonomickému řádu (kapitalismu), tak i k politickému uspořádání (liberální demokracie).

„... chci chodit do práce...“

Ach jo, zase ti zku***ní Češi! Nakonec i ti Romové jsou v tomhle asi lepší. Co třeba poslat ty Čechy, pane Bittnere, někam do gulagu? (Tam by přece ta česká porézní těla do práce mohla chodit také.) Nějaké konečné řešení přece ta česká otázka už mít musí!

„Popírání klimatického rozvratu v sobě alibistický subjekt podepírá přesvědčením, že může současně sdílet veřejný prostor a mít absolutní moc nad tím, za jakých podmínek se to děje.“

Já myslel, že je to přesně naopak, že ten alibistický subjekt je přesvědčený o jakési absolutní moci nad kontrolou změny klimatu (když všechny donutí k tomu dodržování závazků).

JD
November 3, 2021 v 20.24

Přehodnocení otázky lidské svobody... dosavadní pojetí je neudržitelné, dobrá, ale když jej změníme, co z ní zbude?

Konkrétně to očkování - ano, je přípustné, aby bylo zákonem stanoveno jako povinné, ale pak stát musí přijmout odpovědnost za případné poškození zdraví (viz nálezy ÚS k povinnému očkování). Očkování je prostě zásah do tělesné integrity, spojený s určitými riziky, byť nepravděpodobnými. Pokud je dobrovolné, ale přitom funguje jako vstupenka do normálního života, pak k němu musí existovat jiné bezplatné a schůdné alternativy. Jinak se lidem nutí něco, za co nikdo neručí, a vytvářejí se dvě kategorie občanů, což bylo ještě donedávna v západním světě nemyslitelné.

Je to snad náznak překonávání individualistického kapitalismu, nebo to naopak už zavání jeho totalitně-dystopickou verzí, hlavně aby se dál hýbaly kšefty?

(Podotýkám, že jsem očkovaný a zastánce očkování.)

November 3, 2021 v 21.51
Kdyby všichni

Neznám většího alibismu než užití slovního spojení "kdyby všichni". Za Nečasových reforem jsem, v jiném zaměstnání než svém dnešním, byl trošku odborářem. A nezapomenu, jak strašně těžké bylo přesvědčit kolegy zaměstnance k podpoře tehdejších stávek. Byli naštvaní, souhlasili s cíli odborových svazů, ale nechtěli jít s kůží na trh. A nejzbabělejší z nich vždycky použili tu větu v podmiňovacím způsobu začínající na slova "kdyby všichni".

Jenže nikdy, opravdu nikdy "všichni". Nikdy v historii a nikde na světě. Všechna hnutí, veškeré změny prosazovali nejprve jednotlivci. Pak menšiny. Dnes bychom řekli "aktivisté". Většiny jakoukoli změnu, má-li proběhnout, toliko akceptují. Akceptují, přijmou, ale nezpůsobí ji, nevyvolají ji. A nikdy, nikdy se nepodílejí všichni. Kdo začne větu "kdyby všichni", podmiňuje svou účast či podporu nereálnou podmínkou, a tedy odmítá svou účast, avšak schovává se za jiné. Je alibistou. Kdo žádá účast všech, sám neusiluje.

A toto je bohužel (zatím) případ českého přístupu ke klimatické změně, to autor vystihuje, ale není to případ českého přístupu ke kovidu. Zde jde o oslí můstek, neplatnou analogii. Ve věci klimatické změny Češi rádi poukazují na (ne-)účast druhých. Ameriky, Číny, Brazílie, Indie, prostě kohokoliv, jen aby nemuseli sami s kůží na trh. A když mají udělat krok z komfortu spolu s Evropou, raději by se distancovali (tak jako se dokázali distancovat od odborů ti zaměstnanci, kteří zároveň "verbálně" souhlasili s cíli stávky). Ano, na klimatu a přírodě záleží, jen kdyby všichni...

Skutečných "popíračů" klimatických změn či nihilistů podle mého názoru mnoho není, jen ta většina (české populace) nechce nést svůj díl břemene. Jen proto zavírá oči před realitou. Souhlasí s cíli, jen ta forma, která žádá aby akceptovali změny, ta určitě stejně nebude účinná ... to kdyby všichni...

U kovidu je tomu jinak. Zde slova ekvivalentní k frázi "kdyby všichni" používá ta druhá strana. Zde jsou alibisty ne ti, kdo snad zavírají oči před existencí nového infekčního onemocnění, ale ti, kdo zavírají oči před faktem, že kovid 19 nepůjde eradikovat. Že zde zůstane, že jeho přítomnost zůstane novou normou, a ne nějakým (posledním, tj. časově ohraničeným) varováním. V případě kovidu chtějí dortík sníst a zároveň mít ti, kdo zavírají školy a živnosti. A říkají "kdyby všichni" (dodržovali nařízení, očkovali se...) svět by byl jako dřív a oni sami osobně by se nemuseli vyrovnávat se změnou.

Jenže to nepůjde.

Klimatická změna je fakt. Musíme ji mírnit a zároveň se adaptovat a obojí nás bude něco stát. Uhlíková neutralita je nutná a nebude to změna dočasná a už vůbec nepovede ke starému stavu světa. Ven z komfortní zóny, žádný podmiňovací způsob "kdyby všichni".

Kovid je fakt. Můžeme se očkovat, skvělé, ale stejně zde virus zůstane. Školy a živnosti nemáme právo zavřít natrvalo. Musíme posilovat zdravotní systém a počítat každý z nás s reinfekcemi. Nebude to změna dočasná a už vůbec nepovede ke starému stavu světa. Ven z komfortní zóny, žádný podmiňovací způsob "kdyby všichni".

PK
November 3, 2021 v 23.20
Spíše než "kdyby všichni"

se na tomto místě hodí úvaha "kdyby nikdo", pane Jedličko.

Kdyby se nikdo nenechal očkovat proti Covidu, jsme v této chvíli všichni mrtví.

Jenom proto, že se aspoň někteří očkovat necháváme, můžete tady dnes filozofovat.

PK
November 4, 2021 v 8.34
Jinak se domnívám,

že lidé, kteří navrhují posílat lidi do gulagu (Jiří Nushart, 3. listopadu 2021 v 14.37), by tady neměli být trpěni, a měli by být z diskusí vyloučeni.

JP
November 4, 2021 v 11.57

Co se otázky svobody samotné - ve vší její komplexitě - týče, tady opravdu není prostor na to ji řešit.

Co se otázky svobody v souvislosti s covidovou epidemií týče - tady věc není nijak složitá.

Za prvé: pokud vím tak kromě Číny žádný jiný stát nezavedl povinné očkování všeho obyvatelstva.

Dotyčným tedy stát jenom sděluje: "Nechceš se nechat očkovat - nemusíš. Ale - pak nesmíš mezi lidi!" Prostě z důvodu ochrany zdraví (a životů) státní populace. A na něco takového má stát naprosté právo.

Ostatně: ta omezení který stát odpíračům očkování ukládá jsou fakticky velice mírná. Podle příslušných zákonů o ochraně proti infekčním chorobám je naprosto možno nakaženou osobu držet v izolaci na infekčním oddělení, a to i proti jejich vůli.

V daném případě se jenom obrací důkazní břemeno: neočkovaní jsou povinni sami dokázat, že v danou chvíli nejsou nosiči smrtonosné nákazy.

November 4, 2021 v 18.34
Nerozumím řeči vašeho kmene, pane Kolaříku.

Větu o tom, že bychom byli všichni mrtví, zajisté nemám brát doslovně. Jistě jde o nějakou symboliku, hyperbolu či snad mytologické obrazné vyjádření ... jen k němu nemám patřičný klíč, nedokážu mu porozumět.

PK
November 4, 2021 v 19.53
Kolik lidí v ČR na Covid zemřelo, pane Jedličko?

Vloni nejméně 30 000, viďte. Slovo "mrtví" tedy můžete brát klidně doslova. Slovo "všichni" berte dejme tomu jako mírnou nadsázku.

Jste-li očkován, není nutno se přít o slovíčka, a jsme na jedné lodi. Jste-li odmítačem očkování, nemám zájem vám nic vysvětlovat.

November 4, 2021 v 20.50
Opatrně s tou jednou lodí, pane Kolaříku.

Doufám, že na jedné lodi jsme ve věci změny klimatu. Když nyní čtu v médiích tvářících se jako seriózní příčinné spojování rostoucích cen energií (světových) s environmentální a klimatickou politikou (evropskou) a vnímám jak tomu lidé bez přemýšlení začínají věřit, objasňuje se mi, kterak mohla většinová populace v historii bez sebemenších pochybností uvěřit v rituální vraždy, trávení studní či úmyslné šíření (morových) nákaz svými sousedy odlišné víry. K pogromům kousek: "Kříže se nemění - jen příjmení a jména - když letí kamení - jde kolem huby pěna"..., jak zpívá Nohavica.

À propos šíření nákaz sousedy: To, že já i mí blízcí jsou vakcinováni a že (v osobním kontaktu) jsem různé váhající přesvědčoval (a nejméně dva přesvědčil) ve prospěch vakcinace neznamená, že jsem na jedné lodi s lidmi zvyšujícími agresivní společenské nálady vůči "odmítačům". Jsem zastáncem imunizace, jako pomyslného součtu imunizace přirozené (setkání s antigenem až prodělání nemoci) a umělé (vakcinace). Jsem vděčný lidem, kteří nemoc prodělávají či již překonali, a protože vím, že na vysvětlení tu není prostor, najdete to v tomto textu: http://www.vlci.pet/vlci/kovid%2019.pdf

Nicméně nemohu být agresivní vůči lidem, kterým jsem vděčný. Nejsem na jedné lodi s agresory.

Jsem odpůrcem zavírání škol, zákazů kultury, sportu, uzavírání služeb a nesouhlasím s tezí o nezbytnosti těchto zákazů a už vůbec ne o vině "odmítačů" za takové "nezbytné" zákazy. Osmadevadesátiprocentní naděje uzdravení (devadesátiprocentní u starších či chronicky nemocných) prostě někomu nestačí, a pak je dobře když se nechají naočkovat, ale jiným stačí, či dokonce nevyhovuje (a vyhledávají pak riskantní povolání či adrenalinové volnočasové aktivity). To není důvod k diskriminaci.

JD
November 4, 2021 v 23.13

"Nesmíš mezi lidi" - to je přece dost velké omezení osobní svobody! Ano, stát má na to v zájmu ochrany veřejného zdraví právo, ale ať je v tom nějaká proporcionalita. Očkovaný se také může nakazit a šířit nákazu. Sice v menší míře, ale jak se ukazuje, rozhodně ne zanedbatelné. A přitom nemusí nic, kdežto neočkovaný se musí nejen testovat, ale teď už si to musí i zaplatit.

Zpoplatnění testů pro neočkované, stejně tak neposílání očkovaných do karantény po rizikovém kontaktu s nakaženým, je pochybné jak právně, tak i z hlediska ochrany veřejného zdraví. Stát ztrácí přehled o šíření viru, neočkované akorát zažene do promořování v ilegalitě. A to, že vůbec neřeší očkované, se u nás podle všeho stále významněji podílí na šíření nákazy. Výsledkem budou další zbytečná úmrtí.

Očkování jako jediná možnost znamená de facto vynucování nepsané povinnosti se očkovat. Dobrá, pak ale ať stát aspoň přijme i odpovědnost za případné poškození zdraví aplikovanou vakcínou.

PK
November 4, 2021 v 23.21

Ale ne. Jsou dvě možnosti: očkování nebo prodělaná nemoc. U nás v Německu se tomu říká 2G: geimpft, genesen.

Dříve platilo 3G, tedy k tomu ještě možnost být testovaný (getestet). Od toho se ale všeobecně ustupuje, vzhledem k finanční náročnosti, a též nespolehlivosti (omezené platnosti) testů.

Není na tom nic složitého, a nic, co by nebylo možno od lidí na základě zdravého rozumu spravedlivě požadovat.

JP
November 5, 2021 v 10.7
V čem záleží svoboda?

Ale jistě, pane Dospivo, že proticovidová opatření jsou "omezením svobody".

Fakticky jakékoli opatření státu, které občanům něco nakazuje nebo zakazuje, je "omezením svobody". Například když stát nutí řidiče aby na veřejných komunikacích jezdili podle silničních pravidel, tak jim tím bere jejich "svobodu" jezdit si jak chtějí a kudy chtějí (a svým automobilem zabíjet koho chtějí).

Připomeňme si: když se svého času zaváděla povinnost používat při jízdě automobilem bezpečnostní pásy, tak se proti tomu také v určitých kruzích zvedla bouře odporu, že prý je tím omezována jejich svoboda. A dnes? - Nikdo jen trochu rozumný už tuto povinnost závažně nezpochybňuje.

Ve veřejném prostoru je všeobecně jenom velice málo případů, kdy by na jedné straně stálo naprosto zřejmé, absolutní právo, a na straně druhé naprosté bezpráví. Naprosto pravidelně stojí jeden zájem proti druhému, jedno právo proti druhému. A soudy pak ve sporných případech musejí rozhodovat o tom, který zájem je v daném případě vyšší, a který je tedy možno právem omezit, upozadit.

Naprosto "svobodný" mohl být pouze Robinson, na pustém ostrově; ten si mohl dělat co sám chtěl, nikdo mu nemohl cokoli předepisovat. - Z jakýchkoli záhadných důvodů ale jeho největší touhou nebylo nic jiného, nežli vrátit se zase do "nesvobody" pospolitého života s ostatními lidmi; kde je ovšem nutno na každém kroku respektovat i práva a potřeby těch ostatních.

JD
November 5, 2021 v 21.28

To mi nemusíte vysvětlovat, něco o tom profesně vím :-).

Jinak byl jsem upozorněn na zajímavý odkaz, tak aspoň něco:

https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/stat-nahradi-osobam-ujmu-kterou-utrpely-v-dusledku-ockovani-proti-nemoci-covid-19

Pane Kolaříku, všiml jsem si, že pan Bittner hledá řešení české otázky (např. „Je bezohlednost typicky českým rysem?“) ve svých článcích poměrně dost často, takže si myslím, že bychom mu nějaké to konečné řešení poradit už konečně mohli.

PK
November 6, 2021 v 7.32

Všimněme si, že bude stačit, abych Nushartovi napsal, že je hajzl, a bude na mě mávat kodexem diskutéra. Bude se tvářit jako seriozní diskutér a blábolit cosi o "racionálních a věcných diskusích".

PK
November 6, 2021 v 7.45

Jinak placení trollové, cíleně nasazení na nějaké medium, jsou ta nejhorší spodina společnosti. Pak už jsou jenom nájemní vrahové.

JP
November 6, 2021 v 9.40

Pro zajímavost, jeden aktuální údaj z Německa: 57 procent Němců je pro to, aby očkování proti covidu bylo povinné. 39 procent je proti.

Pane Kolaříku, ať Vám odpovím jakkoliv (věcně - nebo ironicky), pro Vás to prostě vždy bude jasné znamení mojí morální pokleslosti. Přesto je ale potřeba zkoušet se domluvit znova a znova, protože jednou se možná (dá-li Bůh) sejdeme na místě, kterému se postaru říká „nebe“ (dnešním lidem to slovo zní většinou dost trapně - potřebovali by si to představit a nazvat nějak moderně, aby to nevzbuzovalo dojem jakési staré pohádky, ale aby to ve své podstatě znamenalo něco podobného).

Jelikož jsme, pane Kolaříku, oba křesťané, tak pochopitelně také oba (jeden druhému - tedy Vy mně a já Vám) to nebe (nebo to, čemu se tak postaru říká) přejeme a doufáme, že se tam setkáme. Problém ale je, že takové ostré hádky tam asi nebudou možné, takže musíme trénovat už tady, aby jsme tam pak spolu vyšli po dobrém. Proto se Vám znovu pokusím vysvětlit, jak jsem to s tou poznámkou o gulagu myslel.

Chtěl jsem tím říct, že se mi nelíbí „flagelantsví“ pana Bittnera - zkuste si jen představit ten skandál, kdyby podobné negativní generalizace padaly třeba na adresu Romů, Afroameričanů (postaru „černochů“), nebo třeba lidí s nějakou menšinovou sexuální orientací. Nelze prostě, takto negativně, jako to dělá pan Bittner, hodnotit skupinu lidí - například podle jejich národnosti - a tvrdit třeba, že „bezohlednost je typicky českým, typicky židovským, nebo typicky romským rysem“. U pana Bittnera to navíc (vzhledem ke svobodě jeho sebeidentifikace) asi ani není flagelantství...

No a pokud jde o placené trolly, řekl bych, pane Kolaříku, že takový člověk se obvykle nezkouší domluvit, ale jeho cílem je pravý opak - chce tu diskusi zničit a používá k tomu třeba urážky a hulvátství, což samozřejmě - jak sám píšete - není vůbec v souladu s etickým kodexem diskusí.

Omlouvám se, pane Kolaříku, za pravopis.

MP
November 6, 2021 v 17.53
Věc vzácná

Ač nerad, musím vyjímečně souhlasit s Nushartem. Petr Bittner se dopustil odporné intelektuální lenosti a vsadil na "ohavnou slovanskou neřest sebemrskačství". Ten alibismus věru není české specifikum a dokonce v něm ani příliš nevynikáme.

Jinak si myslím, že povinné očkování je nejférovější přístup. Lépe než nutit k tomu lidi ukrajováním svobody veřejného prostoru. Ani zákon by nevylučoval použití pozitivní motivace, například tři dny povinného plně hrazeného volna. Výjimky vyplývající ze zdravotního stavu není nijak těžké ošetřit. A nemá to nic společného s liberální svobodou, z toho prostého důvodu, že slušný liberalismus rozlišuje mezi svobodou a libovůlí.

„Rychle stoupající čísla nakažených, hospitalizovaných a umírajících nám připomínají, že jsme nadále uprostřed zvláštní a děsivé události, již můžeme brát jako jeden z posledních pokusů planety Země, jak nám připomenout, že naše individuální jednání může mít pro lidstvo i pro ni fatální důsledky.“

Hm, planeta Země nám chtěla připomenout fatální důsledky našich hříchů, tak na nás seslala pandemii, abychom se od hříchu odvrátili... Pan Bittner je dost tradičně věřící člověk.

PK
November 6, 2021 v 19.30
Jenim jednu větu

Opravdu nevěřím, že by Nushart nevěděl, co to byly gulagy, a kdo vymyslel pojem "konečné řešení české otázky", a co tím myslel.

Proč byste měl nevěřit něčemu, co nikdo netvrdí?

MP
November 7, 2021 v 12.14
Pavlu Kolaříkovi

Pochopitelně, když se mi stane, že shodnu s Nushartem, začnu přemýšlet, kde je zakopaný pes.

Nicméně v tomto případě si opravdu Bittner vypomohl -- nevím, jestli potřeboval rychle napsat příspěvek či z jiného důvodu -- odpornou figurou českého sebemrskačství, které má vždy spolehlivou odezvu: asi tak, jako jsou odporné některé pornografické scény, ale přesto vyvolávají spolehlivou pornografickou reakci.

Nushart tuhle figuru obrátil, s pomocí intelektuálních a stylistických možností, které mu Bůh nadělil jen ve skromné míře -- tedy humpolácky a extrémisticky. Přesto věcně příhodně. To samozřejmě neplatí o dalších blábolech, kterými nás zahrnuje v následujících příspěvcích.

Pane Profante,

tradiční víra pana Bittnera přece není nic špatného. Myslím, že je vždycky lepší, když se člověk oddá tradiční víře, než když se oddá hledání konečného řešení české otázky.

Ostatně, jsem také tradiční věřící.

PK
November 7, 2021 v 19.17
Martinu Profantovi

Je škoda, že autoři článků zde až na výjimky pod svými články nediskutují sami. Bittnerovy články ve mně svého času kdysi taky budily velkou nevoli.

Nicméně: zde neudělal nic jiného, než že popsal svůj pocit z chování příslušníků vlastního národa. Můžete to nazvat "ohavným sebemrskačstvím", ale taky to můžete nazvat chvályhodným zametáním si před vlastním prahem. To záleží jenom na přednastavení a úhlu pohledu.

Jedné myšlenkové chyby jste se každopádně dopustil vy: z toho, že něco platí (údajně, podle Bittnera) pro většinu českého národa, nijak nevyplývá, že by to bylo pro tento národ specifické, ajenom pro tento národ - tedy že by to přinejmenším pro některé jiné národy neplatilo v té či oné míře rovněž.

Já jsem k českému národu rovněž dost kritický: je mi protivná česká "vyčuranost", je mi protivné české všeználkovství a pocit, že Češi vědí všechno nejlépe a všude jinde jsou pitomci: takže se vysmívají tu "šíleným předpisům z Bruselu" (které se jich aspoň dejme tomu týkají), nebo o "šíleným nápadům" tu třeba britského, tu zase kanadského parlamentu (které se jich navíc ani vůbec netýkají).

A přitom všem vlastní neschopnost si vládnout - dobrá, nyní to přestává platit, doufejme. Doteď se však čeští všeználkové, kteří by chtěli všechny poučovat, nezmohli na nic lepšího než si ve svobodných volbách volit lidi jako Klause, Babiše a Zemana.

Jak říkám - to doufejme přestává po těchto volbách platit. Lidé se mění, a to jak jednotlivci, tak i skupiny, třeba i národy - v těch pak v průběhu času získavají navrch postupně jiné vlastnosti, a staré vzorce chování ustupují do pozadí.

Můžete s tím nesouhlasit, a dá se o tom všem diskutovat. Dá se o tom diskutovat, pokud ovšem někdo "rozverně" nepřijde s gulagem a "konečným řešením české otázky".

Jak říkám - byl bych mnohem raději, kdyby Bittner v diskusi svoje pocity hájil sám. Neboť tento článek není analýzou založenou na číslech. Jsou to "jenom" pocity. Mohou být nepříjemné, můžete se jim vzpírat, můžou neodpovídat či přímo protiřečit vašim zkušenostem. Jsou ale přesto legitimní - myslím si.

Diskutovat se, pane Kolaříku, dá velmi různými způsoby. Třeba takhle:

„... Německá mysl – a říkám to jako germanofil – tíhne k extrému. Tím se i liší od myšlení rakouského, které takové není. Jedna věc přežila třetí říši v intaktní podobě: představa, že v Německu se dělá všechno nejlépe. Od ochrany mlžů po ochranu menšin, od pěstování rebarbory po energetickou politiku. Já to docela dobře znám z osobní zkušenosti, chvíli jsem žil s jednou Němkou, která měla představu, že pojede učit do Zimbabwe, jak se pěstuje maniok, protože Němci to vědí přece lépe. Myslela to dobře, Němci jsou většinou hodní lidé a myslí to dobře, ale ta představa, že Německo ví nejlépe, jak pomoci světu, byla a je nevyvratitelná...“

PK
November 8, 2021 v 7.59

Až na to, Nusharte, že to, co citujete, nepíše Němec o Němcích, ale Čech, který "chvíli žil s jednou Němkou" - nebo to aspoň tvrdí.

No a ptal jste se snad pana Bittnera, jestli je Čech? Například Petr Uhl zde na DR kdysi napsal, že při sčítání lidu solidárně uvedl národnost romskou - podle článku 3, Listiny základních práv a svobod (která je ústavním zákonem) má každý právo o své národnosti svobodně rozhodovat.

Podle toho, jak Petr Bittner píše, si myslím, že se Čechem necítí, tipoval bych ho spíše na světoobčana. Už jsem to napsal i výše v diskusi: vzhledem ke svobodě sebeidentifikace u pana Bittnera o flagelantství asi ani nejde.

PK
November 8, 2021 v 12.17

A už to zas jede: trolling, trolling, trolling.

Na takovou úroveň trollení už musí být nějaká zručnost, slušné zvládnutí trollicího řemesla.

PK
November 8, 2021 v 13.13

Chudáka pana Kolaříka představa, že Češi skončí v gulagu a nebo zmizí úplně a Němci nebudou mít koho vykořisťovat a vysávat a že jim nebudou Češi za pár šupů vyskladňovat pro německý trh v českém Amazonu balíčky nebo že se někteří Němci s až třikrát vyššími platy nebudou mít na koho trapně a pokrytecky povyšovat, zcela pochopitelně rozčílila :-)

Tohle už pane Nusharte panu Kolaříkovi nedělejte! :-)

Kdyby pan Kolařík nedal na ty své dojmy a chtěl si přečíst nějaká solidní exaktní data, tak by si mohl přečíst např. analýzu, kterou nedávno prezentoval renomovaný sociolog Daniel Prokop. Dozvěděl by se tam, že lidé se sice mění, ale hodně pomalu. Rychleji se však mění volební účast některých společenských tříd, volební zákony, složení politického spektra a kvalita jeho reprezentantů. A tomu hlavně odpovídají volební výsledky. Jinými slovy, levicový volič nikam nemizí, jen méně lidí hájí jeho zájmy.

MP
November 8, 2021 v 13.13
Pavlu Kolaříkovi

Pominu-li samotný titul článku: „... Češství jako kultura popírání", tam mohla být při práci redakce a autor nevinný, věta: „Český národ si zkrátka přeje tohle: sníst dortík a mít dortík.“ nepřipouští příliš mnoho pochybností o tom, že autor mluví o ... českém národu.

Aby bylo jasno, když někdo napíše, že Češi jsou národ maloměšťácký, poměrně gramotný, ale mnohem méně vzdělaný, půjde o poctivý pokus charakterizovat to, co se u nás projevuje v nápadné míře. A co nás do značné míry charakterizuje např. oproti Polákům -- kde stále ještě platí menší gramotnost a vysoká vzdělanost elit jakožto ozvuky struktury pan nebo chlap.

Zatímco antivaxinářskou paniku prožívá velká část zemí Evropy a v extrémní míře Amerika. Ostatně svědčí o tom už to převzaté slovo, u nás se podle jazykového uzu odmítá očkování, nikoli vacína, k tomu potřebujete anglické "vactination".

Čeští antivaxináři jsou zajímaví jako specifická záležitost vlastně až v poměrně složitém rámci. Ukazují se země s poměrně velkou důvěrou společnosti ve správu věcí veřejných (skandinávské, o něco méně, ale stále přesvědčivě Německo, Benelux) a země, které svým vládám a úřadům nedůvěřují -- Bulharsko, Rumunsko, méně, ale zřetelně dolní i horní země Uherské a ovšem USA. Ty druhé země charakterizuje silné antivaxinářství.

Při rozkladu v režii Babišovy vlády bys čekal bulharskou situaci a ono ne. Antivaxinářů tu nemáme nijak moc -- nejspíš méně než součet

a) těch, jejichž nenaočkovanost má na svědomí Babišova potřeba velkých center a ignorování seniorů zasáhnutelných nanejvýš praktickými lékaři, s

b) těmi, kteří se obávají následků možného výpadku z práce**.

Češti antivaxináři nejsou příliš agresivní a společensky jsou na okraji, těch pár politiků, kteří -- sami naočkovaní -- si s nimi zahrávají jako s populistickou možností, působí zcela směšně.

Článek, který ignoruje existenci obou neočkovaných, ale nikoli antivaxionářských skupin poskytuje alibi Babišovi. K čertu, o těch více než 350 000 neočkovaných seniorů víme od jara a nedělalo se nic.

**Ono to s tím výpadkem z práce může působit přehnaně, ale v posledních týdnech jsem si dával v Plzni před přednáškou snídani v malé bistru, kde u pultu obsluhovala paní se zlomenou rukou -- stálo to bistro už za covidu a kdyby si vzala neschopenku, šéf náhradu nesežene a bistro zase na chvíli zavřou. Ekonomická situace je vavrchlatá a ona nemá jistotu, že by se po neschopence měla kam vrátit. Může se ta paní prodavačka mýlit, ale sotva lze pochybovat o autentičnosti jejího strachu.

PK
November 8, 2021 v 13.20
Diskuzní styl pana Kolaříka (a někdy Poláčka):

bla bla bla... Češi jsou zlí, Němci dobří...bla bla bla... Češi zlí, Němci dobří...bla bla bla atd :-)

PK
November 8, 2021 v 13.34
Ještě k té vakcinaci

Osobně stávající situaci, kdy lidé nedodržují opatření a nenechávají se v dostatečné míře očkovat, považuji za zhoubný důsledek liberalismu, který sem byl tak trochu importován ze Západu (na tom nic nemění fakt, že někde na Západu jsou v proticovidových opatřeních napřed, naopak "žák u nás předběhl učitele"). Zjednodušeně řečeno, kde kdo si myslí, že si může dělat co chce, lidé jsou individualisté a socialistický kolektivismus je zostuzován.

Byl bych pro mnohem více regulací a restrikcí proti těm, kteří "covidovu kázeň" narušují, po vzoru např. Nového Zélandu, kde nevládnou žádní "zlí komunisté", ale sociální demokraté. Je třeba uplatnit metodu "cukr a bič". Lidi k očkování motivovat, ale zároveň tvrdě postihovat ty, kteří opatření nedodržují, opatření zpřísnit a neočkovaným znepříjemnit život a částečně je izolovat.

No, v tom, že svobodná volba národnosti je blbost (a to i přesto, že je zakotvena ústavním zákonem), se asi pane Kolaříku, shodneme. Petr Uhl prostě Romem nebude i kdyby se rozkrájel a Jiří Karen Eskymákem taky ne. To ale samozřejmě nijak nebrání tomu, aby se Petr Bittner distancoval od Čechů.

Jde zde tedy o to, zda příslušnost k určitým skupinám (například muži, ženy, Romové, Eskymáci) je objektivní daností - či pouhým subjektivním pocitem, nebo naopak subjektivním pocitem s právem na respekt od okolí, respekt vymahatelný zákonem... Pokud tuhle otázku chcete považovat za trollení, pak bych s Vámi vlastně i mohl souhlasit. Mohl bych souhlasit, že ten myšlenkový směr, který tyto otázky v současnosti staví do popředí svého zájmu, je vlastně trolling. Jak jistě víte, nejsem jeho zastáncem. Váš postoj k tomuto směru se mi jeví jako ambivalentní.

HZ
November 9, 2021 v 10.11
Jen drobná poznámka, pane Profante:

Myslím, že lidí, kteří se nenechali očkovat, protože se bojí výpadku v práci, je minimum a že jejich existence v proočkovanosti českého obyvatelstva nehraje žádnou roli.

Ostatně sám píšete o paní, která ve svém bistru obsluhovala zákazníky se zlomenou rukou. Přechodná bolest hlavy nebo ramene se neřeší neschopenkou, takže jestli tuhle obavu někdo uvádí, je to jen falešná výmluva zastírající skutečné důvody.

HZ

Volba identity dle pocitů byla ve velké módě v 19. století. Měštky se tehdy houfně prohlašovaly za Češky, třebaže od dětství mluvily jen německy. Nadšeně deklamovaly /a některé i sepisovaly/ české verše a hrdě se hlásily ke své vyvolené identitě a respekt k jejímu uznání považovaly za samozřejmost jak od své rodiny, tak i od společnosti. Takže, pane Nusharte, princip takové dobrovolné volby není objev naší doby.

No ano, paní Zemanová, tohle třeštění, kdy se někdo (ať už účelově, či protože to bylo zrovna v módě) prohlašoval za někoho jiného (například Němec za Čecha a později zase Čech za Němce) bylo často spojeno s nějakou konkrétní dobou, s jejími „zvláštnostmi“, a nebylo v čase jen jednosměrné (z hlediska delšího časového úseku).

-----------------------

Jinak se domnívám, že pokud někdo vynáší nějaké generalizující negativní soudy o určité skupině lidí (netýká se to distancování od názorů) a přitom se od ní tak trochu štítivě nebo s nějakým odporem distancuje, není to příliš šťastné a k ničemu to moc nevede (respektive to většinou vede ke špatným koncům). Kateřina Lachmanová v knize „Vězení s klíčem uvnitř“ cituje Ricka Ridingse: „Židovské myšlení vidělo v hříchu nejen věc jednotlivce, ale také věc celku, která se často týkala celého národa. Vůbec základní myšlenka přímluvné modlitby (zástupné modlitby) je myšlenka ztotožnění se s těmi, za které se přimlouváme. Neznamená to tedy vyznávat hříchy [vinu] za druhé (místo nich, na jejich místě), ale s nimi... Když proroci [Nehemiáš, Ezdráš, Daniel] žádali Boha o odpuštění hříchů [tedy vin] svých otců a svého národa, neříkali: ONI proti tobě zhřešili, ale - MY jsme proti tobě zhřešili...“

Otázka tedy zní: Nesouvisí nakonec svoboda sebeidentifikace s přijetím „kolektivní viny“ toho celku, se kterým chci identifikovat? To by ovšem bylo v rozporu s liberálním [individualistickým] pohledem, který svobodu sebeidentifikace (včetně povinného respektu k ní) vyžaduje, ovšem kolektivní vinu jako anachronismus samozřejmě odmítá.

Je ale dokonce možné, že ten odmítavý liberální pohled na kolektivní vinu, který tu panoval až doposud, se právě teď mění - třeba v souvislosti s vnímáním „západního způsobu života“ jako příčiny například globální změny klimatu, jako příčiny migrace, nebo v souvislosti s tzv. systémovým rasismem (kritickou rasovou teorií) ap.

MP
November 9, 2021 v 13.43
Heleně Zemanové

Máte pravdu. Proto máme z první poloviny 19. století tolik špatných básní. Ještěže Němci tak tolerantní nebyli :-)

Nevím ovšem, u kolika žen se dá ten jejich jazyk z dětství jasně doložit. Moje podkarpatská babička nikdy nepočítala dobře v žádném jiném jazyku než maďarštině a když se ji člověk zeptal na rodný jazyk, upadla do rozpaků: „Ve škole maďarsky, v kostele a se služebnictvem rusínsky, ale víš, že si nejsem jistá, jak jsem mluvila nejčastěji se sestrami,“ odpovídala jazykem, kterým mluvila čtyři čtvrtiny svého života.

Děti mé slovenské kamarádky na východě chodí do rusínských škol. Jsou podobně jako polské na Těšínsku mnohem lépe dotované na žáka a učitelé jsou tam prý mnohem zapálenější. Tak proč nebýt Rusínkou, ostatně slovenštinu tam mají taky.

A ty měštky v Předlitavsku, které se dokázaly naučit psát česky básně, chodily nejspíš do německé měšťanky -- tak jako často jejich mužské básnické protějšky, třeba Borovský nebo Mácha.

Ona ta volba byla v Čechách a na Moravě prostě dosti otevřená. Kafkova sestra měla s mužem českou rodinu, aniž by to Franz považoval za něco, co by zmínil kde v Denících nebo Dopisech. A Brod to zaznamenal spíše náhodou.

Nesmíme zapomenout ani na

Konrada Ernsta Eduarda Henleina - to byl taky slavnej rodák. Těžko říct, jestli psal básně česky nebo německy.

MP
November 10, 2021 v 9.46
JIřímu Nushartovi

Lehko říct. Ale hlavně to nebyl slavný rodák, snad jen pro Vás, jinak si čeština už dávno pro proslulost lidí jako byl on vytvořila přiměřené slovo: zlopověstný Heinlein.

„... Německá mysl tíhne k extrému. Tím se i liší od myšlení rakouského...“

„Jádrem pudla je neochota si připustit, že mezi migračními aktivitami běloruského autokrata a Caroly Racketeové není žádný zásadní rozdíl... Jen Racketeová za to ovšem sklidila v Evropském parlamentu potlesk vestoje.“

JN

„Leyenové se podle zpráv, které se objevily v amerických médiích, dostalo významného varování, že podle zjištění USA a podle dalších zpravodajských informací je migrační krize na Běloruské hranici zřejmě jen zástěrkou před připravovanou invazí Ruska na Ukrajinu.“

https://www.denik.cz/staty-eu/ukrajina-rusko-belorusko-migranti-20211112.html

Ještě že díky Německu máme, pane Kolaříku, ten Nord Stream a můžeme tak snáze dosáhnout uhlíkové (i politické) neutrality.

PM
November 13, 2021 v 12.58
Češství a globální kultura neschopnosti pluralitního smýšlení

Z pohledu nutnosti co nejširší péče o širokou schopnost pluralitního smýšlení - principu zdárné demokracie - nabízí pandemie doklad výkvětu afektivních projevů stresu bezradných. Původ a projevy všeobecné bezradnosti lze sice čerpat z české nepříliš zdárné demokracie, ale pouze jako okrajový zástupný projev globálního stavu.

" umění posoudit v celé šíři životní styl či ekonomický řád, ale vůbec samotný základ toho, co jsme ochotní uznat jako společnou realitu, jakou bychom v ní měli mít roli a co to vůbec znamená svoboda P.B." je nepopiratelně a globálně v nedohlednu.

Takže aktuální potenciál pluralitního smýšlení nenabízí schopnost aktivně uchopit mnohotvárnost lidských záležitostí.....bych se coby nihilismem sužovaný český občan ohradil.

+ Další komentáře