Kulminace nových případů covidu neznamená vysvobození. Dejme si dobrý pozor

Jan Kašpárek

Další epidemická vlna pravděpodobně kulminuje. Rychlý ani trvalý pokles ale není zaručen. Nemocnice nadále sténají, umírá mnoho lidí. Výhled není beznadějný, vyvstávají ale i nová rizika. Potřebujeme podávat třetí dávky očkování.

Úzkým hrdlem nemocničního systému jsou nejen intenzivní lůžka, ale i možnosti dlouhodobě přetíženého, často vyčerpaného personálu. Foto Twitter Armády ČR

Epidemická vlna covidu-19 v České republice podle všeho kulminuje. Rizika jsou ale stále nezanedbatelná. Jednak není jasné, jak pomalý nás čeká pokles, případně zda nezačneme poskakovat na stále vysokých číslech, jednak trvá značná nemocniční zátěž. Od začátku listopadu nákaze podlehlo přes 3200 lidí, další oběti jsou bohužel statistická jistota. Sice doufáme v co nejsvižnější potlačení epidemie, obavy ale vzbuzují jak Vánoce, tak virová varianta omikron.

Týdenní průměr nově nakažených od začátku měsíce po zhruba týdenní stagnaci klesá. Ke čtvrtku činí necelých 15 tisíc. Incidence přepočtená na týden a 100 tisíc obyvatel konečně spadla pod tisíc. Přírůstky jsou stále nejvyšší kolem prvotních ohnisek na Moravě a v jižních Čechách, hodnoty kolem velmi vysokých 900 se ale rozlily i dále. Hlavně moravské regiony již — co se incidence týče — patrně kulminovaly, jinde zřejmá kulminace probíhá. Trasování je stále velmi zatížené, počet průměrně vypátraných rizikových kontaktů ale za poslední týden o něco vzrostl.

Počty hospitalizovaných jsou zřejmě nad sedmi tisíci, z toho je necelých 1100 ve zvlášť těžkém stavu. Na celkové aktuální číslo není delší dobu zvlášť spoleh, hlášení nemocnic jsou zpožděná a statistiky se zpětně revidují. Aby pacientů (podle dat publikovaných ke čtvrtku) bylo v pondělí 7065, ale ve středu již jen 6478, není pravděpodobně možné.

Úzkým hrdlem nemocničního systému stejně jako v minulých vlnách nejsou jen místa na ARO a JIP, ale také počty specializovaných zdravotníků. Kde nestačí nebo je jich mnoho nemocných, pomáhají dobrovolníci, medici či vojáci. Do rukou externistů (nebo například vysloužilých lékařů) se přesouvá například očkování.

Kampaň Českého červeného kříže na pomoc nemocnicím ke čtvrtečnímu poledni eviduje sedmnáct zařízení shánějících pomoc, o dalších hodlá informovat přes sociální sítě. Potenciální dobrovolníky Červený kříž školí v ošetřovatelství. Sháňka je ale i po lidech na veskrze nekvalifikované pozice. Chcete-li pomáhat ve zdravotnickém zařízení, je potřeba očkování proti hepatitidě B. Značná většina lidí narozených po roce 1989 by jej měla mít. Nemocnice vakcinaci novým lidem často zařídí, praktičtější ale může být se v předstihu dohodnout u praktického lékaře.

Kulminaci bychom měli. Co dál?

Je již patrné, že křivka nových případů pravděpodobně kulminovala. To je samozřejmě dobrá zpráva, byť počet hospitalizací dost možná teprve kulminovat bude a kolem Vánoc může být stále zle. A opadání nebude bleskové. To může platit i pro incidenci. Reprodukční číslo se odhaduje k 0,9, odpovídá tedy pomalému poklesu. Nyní znamená stále nezanedbatelné množství nově nemocných, se statistickou jistotou tedy v budoucnu nemálo hospitalizovaných a mrtvých.

Rizika jsou hlavně dvě. Prvním je scénář „stolové hory“, potažmo plató. To by znamenalo, že se zasekneme na velmi vysokých hodnotách, případně se na ně budeme v nedlouhých intervalech dokola vracet, aniž se kdy uvolní kapacity intenzivní péče. Druhým potenciálním problémem je vzestup infekcí kolem Vánoc, který by se ve výsledcích testů objevil až pozdě.

„Riziko pro další vývoj představuje období vánočních svátků a konce kalendářního roku, kdy dochází ke zcela zásadním změnám v sítích kontaktů. Ačkoli celkový průměrný počet kontaktů klesá, […] při zásadní změně kontaktních vzorců, k jakým dochází v období Vánoc, vzniknou nové kontakty mezi lidmi, kteří nejsou chráněni imunitou, a nakaženými. Zvlášť rizikové na období Vánoc je zvýšení kontaktu napříč generacemi, kdy se setkávají celé rodiny, včetně prarodičů,“ varuje Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES) ve stanovisku z minulého pátku.

Končící vláda se Vánoc, potažmo silvestru patrně obává. Ministr zdravotnictví v demisi Adam Vojtěch (nestr. za ANO) zveřejnil sadu doporučení, podle nichž se lidé mají chovat opatrně, neslavit ve velkých skupinách, očkovat se a tak dále. Apely jsou zcela rozumné, zda se ale dá čekat jejich plošné dodržování, je úplně jiná otázka. Lze si ostatně opět vzpomenout na loňské Vánoce, kdy umíralo na covid denně zhruba stejně lidí jako nyní, odborníci varovali před explozí a táž vláda, jež nyní vyzývá k odpovědnosti, se zkrátka rozhodla nic nedělat.

Nyní je situace značně odlišná: na jednu stranu nemalou, ale neznámou mírou kolektivní imunity, na stranu druhou značně agresivnějšími virovými variantami. Zatímco vloni bylo před Vánoci víceméně jisté, že nedotlačená podzimní vlna znovu vygraduje, nyní je jednoznačná předpověď takřka nemožná. Nelze vyloučit možnost „stolové hory“, vykreslení křivky ve tvaru sedla se dvěma vrcholy ani to, že zkrátka budeme mít štěstí. Spoléhat na poslední variantu se však zpravidla nevyplácí.

Protože se dřívější růst nestlačil opatřením s vyloženě předvídatelnými efekty (jako je nějaká forma uzávěry), je nutno vsadit jak na testy, respirátory a individuální odpovědnost, tak na opatření s relativně zpožděným účinkem. Zopakujme, že třeba očkování dosud neimunizovaných je naprosto zásadní, ale ochranný efekt vakcín se (u dvoudávkového schématu) plně rozvine až zhruba za měsíc. Rychleji, ale také ne okamžitě, se do křivek promítnou „boostery“, přeočkování. Zatím je dostalo 1,36 milionu osob, tempo od začátku prosince výrazně zrychlilo.

Plány na vyočkování se z vlny s estrádními prvky

MeSES zdůrazňuje nutnost přeočkování hlavně u starších pětapadesáti let. Experti navrhují nečekat na aktivní zájem dotyčných, ale automaticky je pozvat na konkrétní místo a čas (s možností termín přesunout). Znovu také doporučují zavést dvoudenní státem hrazenou nemocenskou po vakcinaci i povinné očkování zvlášť exponovaných profesních skupin.

Povinnost vakcinace chce vláda v demisi kromě například zdravotníků, pracovníků sociálních služeb, mediků či vojáků i pro všechny nad šedesát let. Budoucí ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) ovšem oznámil, že nový kabinet po svém nástupu patřičné vyhlášky obratem zruší. Vláda Spolu a PirSTAN je ovšem ochotna povinně očkovat profese, jejichž oborové organizace to budou chtít.

Na srozumitelnosti toho, kdo se bude muset očkovat, nyní nepřidává ani zmatek plynoucí z poněkud odlišných vyjádření odborných společností. Vakcinologové chtějí „zavedení profesního očkování u vybraných skupin“, ne ale plošnou povinnost pro lidi nad šedesát — mimo jiné s argumentem, že (často sociálně slabé) seniory není možné za případné neočkování pokutovat. Naopak Společnost infekčního lékařství nařízené očkování starších bezvýhradně podporuje.

Situace je bizarní, zvlášť na úrovni sporu končící vlády s tou nastupující se projevuje dlouhodobá bezkoncepčnost, nedostatek základní shody a kontinuity. Bez ohledu na to, kdo podporuje povinné očkování, je nutné zajistit rychlé podávání boosterů a přijít s řešením dlouhodobých problémů, jako je neproočkovanost například chudších obyvatel žijících v periferních oblastech, stále velmi prahový vakcinační systém, nedostatečná sociální jistota (chybějící poočkovací nemocenská), bujení dezinformací a tak dále.

Omikron je tu, snad jej zkrotí třetí dávky

Potřebu alespoň nějaké představy o budoucnosti zdůrazňuje další rozšíření znepokojivé virové varianty omikron. Česká republika má ke čtvrtku nejméně dva potvrzené případy, další podezřelé a číslo se víceméně jistě zvedne. Zatím zůstává drobné, zahraniční příklady v čele s Dánskem ale ukazují, že co není, může snadno být. Omikron je dost možná schopen evolučně předehnat nyní převládající delta varianty. V základu o něm platí informace z analýzy, již jsme publikovali záhy po objevení.

Virus varianty omikron v buněčné kultuře připravené Národní referenční laboratoří Státního zdravotního ústavu. Virus izolovaný v ČR putuje ke Světové zdravotnické organizaci, kde poslouží dalšímu výzkumu. Foto NRL / SZÚ

Omikron nese extrémní počet mutací (včetně mnohých uzpůsobených i zvířatům), řadu z nich přesně v těch místech, kde je nechceme a kde mimo jiné omezují či znemožňují fungování některých monoklonálních protilátek. Stále nevíme jistě, jestli varianta mění klinický průběh nemoci, ani jestli je její rychlost dána hlavně nakažlivostí či schopností snadno procházet částečně imunní populací. O schopnosti omikronu obcházet lidské imunitní reakce se díky prvotřídní vědecké práci začíná objevovat množství (byť zatím předběžně zveřejněných a hlavně laboratorně získaných) dat.

Zatím nerecenzovaná studie z Jihoafrické republiky, kde se omikron původně zachytil, ukazuje na epidemiologických datech silně zvýšené riziko reinfekce lidí, kteří covid již překonali. Do čtvrtečního dopoledne vyšly i výsledky pěti in vitro zkoušek, v nichž vědci zkoumali schopnost očkovacích protilátek omikron neutralizovat. Rozsah, metoda, jasnost publikovaného materiálu i konkrétní výsledky se poněkud liší (a některé jsou rozporné s očekáváním, například když v jednom z výzkumů vyšla neutralizační schopnost protilátek z Moderny až podivně nízká, zatímco proti deltám vakcína excelovala).

V úhrnu lze zatím jasně říci (a odborníci to již několik dní říkají), že laboratorní data nejsou nijak pěkná, ale teoreticky mohla být horší. Omikron se patrně neutralizuje mnohem hůře než dřívější varianty včetně delt. Jako solidní a ochranná stále vychází hybridní imunita lidí, kteří za sebou mají covid i očkování. Nadějně v jedné ze zkoušek vyšlo i míchání vektorové a mRNA vakcíny. A co je také důležité, podle společností BioNTech a Pfizer na omikron stačí tři dávky jejich původního očkování (tedy nikoli základní očkovací schéma, ale kombinace s boosterem).

Vyvodit z toho konkrétní informaci o účinnosti vakcín zatím není možné, imunita není dána jen neutralizačními protilátkami. Pfizer/BioNTech sice uvádí, že i dvě dávky by snad měly poskytovat ochranu alespoň proti těžkému průběhu díky schopnosti určitých lymfocytů stále slušně rozpoznat zásadní virový protein, zaprvé ale není jasné, jak přesně se to promítne, zadruhé zde není k dispozici podrobná studie, nýbrž jen tisková zpráva.

Omikron ve zkratce působí velmi problematicky, byť se mu naštěstí nepodařil (nepravděpodobný) kousek, při němž by našim imunitním mechanismům zcela unikl. Jako velmi dobrý nápad vychází využít možnosti přeočkování. Ostatně i kdyby se nečekaně obavy z omikronu nepotvrdily, data průběžně ukazují, že boostery opravdu fungují skvěle — jakkoli nelze zaručit jejich věčnou platnost. Stejně tak vychází coby velmi racionální, aby se šli očkovat lidé, kteří nyní spoléhají jen na ochranu z dříve prodělané nemoci.

advertisment