Epidemické křivky vyjadřující zatím poslední vlnu covidu-19 v České republice poslední dny ustrnuly na dosud nejvyšších hodnotách. Průběžně ale dále rostou hospitalizace, byť jejich sledování mate zpoždění dat. Bylo by předčasné mluvit o „brždění“ epidemie, čísla jej zatím neukazují. Nemocnice navíc prakticky nepochybně čekají další temné týdny. Je zřejmé, že jsme infekci zkrátka nezvládli, jak demonstruje 2400 mrtvých od začátku listopadu.

Týdenní průměr každodenně zachycených nákaz se minulý čtvrtek vyšplhal těsně pod 19 tisíc a tam se zatím víceméně zastavil. Úterní přírůstek byl v mezitýdenním srovnání nižší, středeční zase vyšší. Zajímavá budou tedy data za čtvrtek. Reprodukční číslo se pohybuje kolem čisté jedničky. Systém buď neregistruje další nárůst, nebo — alespoň co se týče incidence — můžeme procházet vrcholem vlny.

To by byla dobrá zpráva, víceméně konzistentní s některými odhady. Že „začínáme brzdit,“ říká například hlavní hygienička Pavla Svrčinová. Co přesně se děje, ovšem nejde popsat s jistotou. Variant je více, a to včetně nedobrých — například významné a nikoli zcela nepravděpodobné možnosti, že nebrzdíme (dosud jsme nejeli stejnou rychlostí, nýbrž soustavně šlapali na pomyslný plyn), ale jen se zastavilo zrychlování a zažijeme stagnaci na vysokých hodnotách. Míra nejistoty je značná. Jasně hodnotit půjde až s dalším vývojem.

Křivky mnohých nejzasaženějších regionů — tedy osy od Šumperka po Vyškov, potažmo Brno — i třeba Prahy ukazují co se týče sedmidenního (některé i čtrnáctidenního) počtu nákaz na 100 tisíc obyvatel také trend stagnace, byť počty aktivních případů jsou nejvyšší za celou dobu. Dlužno říci, že ani možné zastavení incidence by neznamenalo okamžitý pokles hospitalizací a úmrtí, tyto parametry jsou zpožděny a mají tendenci „dojíždět“.

Z celorepublikově vysoké pozitivity testů lze nadále odhadovat, že část nakažených pomyslným sítem propadává. Míra pozitivity diagnosticky nasazených PCR se zhruba dva týdny nemění, nyní činí v týdenním průměru zhruba 36 procent. U všech PCR dohromady mírně klesla, pohybuje se těsně pod 20 procenty.

Centrální data chytré karantény nadále ukazují na značné vytížení trasovacího systému. Do čtyřiadvaceti hodin se daří vyřešit 15 procent případů pozitivity a dvě třetiny rizikových kontaktů. Dovolatelnost, tedy podíl úspěšně provedených telefonátů, byla ke středě na ne zvláště valných 62 procentech. „Ačkoli se to zdá být neuvěřitelné, řada lidí číslo z hygien blokuje a někteří položí telefon hned, jak se jim operátoři dovolají. Prosíme moc, berte telefony,“ psal účet Chytré karantény na Twitteru již v polovině listopadu, kdy byla čísla podobná.

Na trhliny v trasování ukazuje průměrný počet dohledaných kontaktů podle jednotlivých hygienických stanic. Na Karlovarsku se na jednoho pozitivního dotrasuje v týdenním průměru 2,6 dalších osob, celorepublikový průměr ale činí jen 1,3. V zasaženém Olomouckém a Jihomoravském kraji se netrasuje ani jeden kontakt na pozitivního. Hygienici dlouhodobě apelují, aby jim nakažení pomohli samotrasováním.

Za poslední dva týdny mělo v České republice pozitivní test 2320 osob ze sta tisíc, nákaza se tedy prokázala u zhruba každého třiačtyřicátého. V některých skupinách je incidence až absurdně vysoká. Děti, na něž připadá od začátku nynějšího epidemického výbuchu značný počet nákaz, vykazují incidenci celopandemicky rekordní. Pedagogická komora říká, že „školy zasáhla obří covidová vlna.“ Její propočty ukazují záchyt tří tisíc pozitivních na 100 tisíc devíti a desetiletých dětí, u jedenácti až čtrnáctiletých dokonce ještě více. Celkově je situace ve školách bídná.

Vzhledem k tomu, že máme nejvíce nakažených dětí v Evropské unii, lze hovořit de facto o jejich promořování. Incidenci i zde přitom odráží počty nemocničních příjmů, jež u nejmenších dětí dosáhly dříve neviděných hodnot. Školáci navíc mají tendenci přenést infekci dále do rodin, kde se situace dále komplikuje až k neřešitelnosti — například když očkovaný ví o kontaktu s nákazou, rád by chránil okolí, ale není mu nakázána karanténa a až do pozitivního výsledku PCR se zřejmě čeká, že bude dále chodit do práce.

Řízení podle „zátěže nemocnic“ nese plody: zátěž nemocnic

Data o hospitalizacích mají při aktuálních číslech sklon k odchylkám. Zpožďují se a zažívají skoky, které zjevně vyplývají z toho, že se řada pacientů objeví ve výčtu až zpětně. Počet obvykle poskočí vzhůru v pondělí. Ve čtvrtek publikované číslo za středu (6561) by ukazovalo až zázračný pokles. Dohlášené údaje ze začátku týdne mluví o 6900 pacientech s covidem, z toho asi 1100 ve zvlášť těžkém stavu.

Řada nemocnic je na hraně kapacit, musela znovu založit výlučně covidová oddělení, zapojit personál jiných specializací a zrušit elektivní péči. Nabírají se dobrovolníci. Vzhledem k tomu, že počty hospitalizací budou i v případě zastavení incidence nadále růst, očekávají se chmurné týdny. A jestliže nenabíráme optimistický scénář a nemocniční příjmy mají pokračovat podobným tempem, bude podle některých varování krajně obtížné, aby se zhruba v polovině prosince dostávalo plné intenzivní péče všem potřebným.

Všeobecný marasmus posiluje dezinformační scéna a antivakcinační hnutí. Sociální sítě živí lži, podle kterých jsou nemocnice ve skutečnosti prázdné. Zdravotníci, očkovací týmy, vědci i veřejně činní lékaři čelí zastrašování, dehonestacím a celkově hrubému jednání ve chvíli, kdy se zkrátka snaží dělat svou práci. Některé činy mají potenciální trestněprávní přesah. Naposledy se pozornost internetových teoretiků stočila k praktickým lékařům, kteří prý zanedbávají své povinnosti, a způsobují tak covidové hospitalizace.

Podobné vývody si zaslouží reakci. Zaprvé: praktikům covid včetně očkování a navázané administrativy zkrátka zabírá ohromné množství času a představa, že se „flákají“, je nemístná. Zadruhé: s běžně probíhající infekcí novým koronavirem se toho nad rámec rychlého podání monoklonálních protilátek rizikovým pacientům a včasné reakce při zhoršení (tedy vážné dušnosti, desaturaci, celkovém vyčerpání, prudké bolesti na hrudi a podobně) nedá moc dělat.

Praktici mohou některým lidem předepsat určité léky, obvyklá takzvaně kauzální léčba ale není. To je ostatně důvod, proč intenzivisté popisují péči o nejtěžší případy jako značně frustrující. Aby praktici nad rámec osvěty a dostatečně rychlého zásahu při nebezpečí mohli covid skutečně razantně potlačit, museli by se naučit čarovat. Hlavní problém je dán množstvím neimunizovaných a nesmírně vysokou incidencí, ne lékaři.

Proti útokům na zdravotníky se vymezila například odborná Iniciativa Sníh. „Útoky a zastrašování místo věcné diskuze jsou často důsledkem vlastních nezvládnutých strachů a obav. Lidé, kteří se rozhodnou k útokům, dočasně selhávají ve své lidskosti a místo osobní statečnosti a odvahy čelit vlastním emocím zaplňují veřejný prostor i osobní diskuze agresí a snaží se vyvolat strach i v druhých,“ píše.

Kéž by křivka nových úmrtí narazila

Denně umírá na covid-19 zhruba sto lidí, jen od začátku listopadu si „dopromořování“ České republiky vybralo přes 2400 obětí. Dobrá zpráva je jediná a nejistá: vývoj křivky nových úmrtí se zhruba před týdnem poněkud „odlepil“ od rostoucího trendu daného incidencí a nově zemřelých zůstalo kolem sta za den, přestože by dříve stoupající počty případů měly znamenat i více mrtvých. Jestliže data alespoň přibližně odpovídají realitě a nejde o větší zpoždění v hlášeních, vidíme snad efekt proočkovanosti a dříve přežitých infekcí. Nelze to ale říci s jistotou, křivka se i dříve občas na pár dní zarovnala, aby poté opět vyrazila vzhůru. A čísla za poslední dny jsou vždy nekompletní.

Na jednu stranu je tristní, když tragickou bilanci (zřejmě) omezuje vedle nesmírné práce zdravotníků (byť nedostatečná) míra kolektivní imunity, nikoli vědomý zásah, na stranu druhou si můžeme být jisti, že nebýt alespoň částečné proočkovanosti, převládající varianty delta by nás bez nadsázky masakrovaly. Podle výpočtů publikovaných epidemiologickým portálem Eurosurveillance odvrátilo očkování v České republice od prosince 2020 do poloviny letošního listopadu přes 5500 úmrtí na covid-19.

Tím spíše je možné si opět povzdechnout, že pokud bychom do podzimní vlny nevstupovali s nedoočkovanou populací včetně statisíců neimunizovaných seniorů, mohlo mnoho lidí stále žít. Bilance obětí navíc není kompletní ani v případě, že bychom nyní procházeli kulminací vlny. Stejně jako hospitalizace, i úmrtí jsou za šířením viru značně zpožděná, nějakou dobu tedy budou „dojíždět“. A další lidé zemřou i během klesání epidemie.

Stále znovu potvrzovaná data o účinnosti očkování i pokračující evoluce viru — nyní v čele s obávanou, leč zatím neprozkoumanou variantou omikron — již očividně vykreslují jako zásadní co nejrychlejší přeočkování maxima zvlášť ohrožených, před dlouhou dobou vakcinovaných osob třetí (u osob s jednodávkovým Janssenem druhou) dávkou. Tu zatím dostalo zhruba 940 tisíc lidí. Efekt boosteru je poměrně rychlý, významný počet třetích dávek by se tedy zřejmě promítl již do nynější vlny.

Iniciativa Lékaři pomáhají Česku vyzývá k přeočkování milionu lidí za týden. K její kampani se zatím připojilo nejméně 500 lékařů a „bezpočet“ dalších dobrovolníků. Lékaři jednají o co nejúčinnějším řešení s ministerstvem zdravotnictví. Pokud by se výsledkem stal razantní nárůst podaných boosterů, brzy bychom snad pozorovali menší nemocniční příjmy a úmrtí hlavně ve skupině již dávno očkovaných starších seniorů s množstvím zdravotních komplikací.

Žijeme s covidem jak suchý les s požárem

Kvůli vysoké míře nejistoty dané mimo jiné neznámým počtem k infekci nadále vnímavých lidí si nedovolíme předjímat další vývoj. Shrnout ten dosavadní je ovšem poměrně snadné. Vlivem víceméně nulové reakce na dlouho narůstající křivky se nakazilo ohromné množství lidí. Mnozí z nich skončili a ještě skončí v nemocnici, další zemřeli, nemálo jiných (včetně mladých) si odnese postcovidový syndrom — pestré, i měsíce trvající a těžko řešitelné problémy.

Mnozí zdravotníci jsou zdeptáni další vlnou dřiny způsobené přívalem převážně neočkovaných pacientů. Nutný odklad elektivní péče způsobuje další obtíže lidem čekajícím na takzvaně odkladné zákroky. „Dopromoření“ jen částečně imunní společnosti extrémně rychlými delta variantami nás zkrátka přišlo a ještě přijde draho.

Nejsme jediní, koho letošní podzim tvrdě zasáhl. Očekává se, že v rámci Evropy bude vlna kulminovat teprve kolem poloviny prosince (a podobné odhady zaznívají ve vztahu k České republice). Ale i pokud bychom měli štěstí a alespoň první křivka, incidence, se zlomila, stále zůstane pozoruhodné, nakolik se zdejší politická scéna a zřejmě ne zcela malá část společnosti patrně smířila, že v epidemických parametrech zůstáváme jedni z nejhorších na světě.

Šlo by přijmout, že si uplynulý český rok a čtvrt zaslouží místo v učebnicích jako příklad opakování stále stejných chyb. Je tu ale drobný problém: pandemie pořád neskončila, přinejmenším mezinárodně si bude žádat nemalé úsilí. A zvláště ukázaly-li by se obavy spjaté s variantou omikron jako odůvodněné, těžko můžeme vyloučit další epidemický vzestup i tehdy, kdy tu velká většina populace nemoc prodělá nebo projde očkováním.

Často se říká, že se s covidem musíme naučit žít. Uplynulé měsíce ale znovu potvrdily, o jak planou frázi se jedná, když se tu vlády shodnou hlavně na absenci skutečně preventivních opatření a miliony lidí zkrátka odmítají i něco tak prostého, jako je injekce. S covidem nadále umíme hlavně umírat. Respektive ne  „s covidem“. Na covid.