Zelená dohoda, pohádky a my

Naďa Johanisová

Zelená dohoda schválená Evropskou komisí je u nás často terčem kritiky jako příliš ambiciózní plán a jako produkt ekologického radikalismu. Ve skutečnosti je to naopak — tím, že se nevzdává ideje ekonomického růstu, nejde dost daleko.

Není pravda, že Zelená dohoda nabádá k omezení ekonomického růstu. Právě naopak. Její znění je obraty o „udržitelném růstu“ prošpikováno. A v tom je její největší slabina. Foto Etienne Ansotte, Evropská komise

Se Zelenou dohodou pro Evropu (European Green Deal) je to jako s takzvanou Istanbulskou úmluvou. Skoro nikdo ji nečetl, ale takřka každý na ni má svůj názor. A ten bývá často zarážející, zvláště v českých luzích a hájích.

Nedávno se tak k Zelené dohodě v rozhlasovém pořadu zaměřeném na vědu vyjádřil jeden český hydrogeolog. Dozvěděli jsme se, že Zelená dohoda je špatný nápad. Bude prý znamenat, že budeme v Evropě muset omezovat výrobu a spotřebu, a tím budou chudnout nejen evropské země, ale i země globálního Jihu, protože k nim pak už nebude proudit bohatství z Evropy v podobě dotací. A oni si pak nebudou moci dovolit například čistírnu odpadních vod.

Z pohledu tohoto vědce, který je docentem na vysoké škole, je na tom celý svět — příroda i člověk — mnohem lépe než před třiceti lety, a to proto, že stále bohatne. U bohatých států, jako je Izrael, pak už podle něj nezáleží, kolik vody mají na svém území k dispozici, protože mají peníze na to, aby si potřebné množství pitné vody vyrobili.

×