Horké léto s mrazem v zádech

Filip Outrata

Že se uprostřed rekordně horkého léta strachujeme, zda nebudeme v zimě mrznout, je projevem souběhu dvou akutních krizí. Máme-li jim zdárně čelit, budeme kromě odvahy k účinným řešením potřebovat i maximální míru sociální ohleduplnosti.

Mohl by to být snímek lidí hledajících úlevu v horkém létě, ale jsou to Ukrajinci čekající v Mikolajivu na vodu, jejíž dodávky do vodovodní sítě byly v důsledku válečných akcí přerušeny. Foto Bulent Kilič, AFP

Rekordně horké léto ve většině Evropy přepisuje teplotní rekordy, zabíjí a vyvolává apokalyptické úvahy o tom, jestli se taková, a ještě větší, vedra nestávají novou normou. Přesto se uprostřed této vlny veder Evropa, či její podstatná část včetně České republiky, bojí stále ještě vzdálené zimy. Takové je léto roku 2022, roku války na Ukrajině.

Ačkoli jsou stále tací, kteří to vehementně popírají, rekordní vedra přicházející stále častěji a stále ničivěji jsou jedním z projevů klimatické změny vyvolané lidmi. Spalování fosilních paliv je motorem dnešní lidské civilizace, základem životní úrovně a blahobytu. Kritika závislosti na fosilních palivech, podobné závislosti na drogách, je mnohými vnímaná jako útok na samu podstatu současné civilizace.

Letos na konci února přišel jiný útok, válečný konflikt vracející Evropu o desítky let zpátky. V první řadě přináší utrpení lidem na Ukrajině, pro většinu Evropanů má dopad především v podobě ohrožení dodávek ruského plynu, jedné z hlavních složek evropské energetiky a v zemích, jako jsou Německo či Česká republika, složky dominantní. Zisk z prodeje fosilních paliv, po vypuknutí války díky růstu cen ještě vystupňovaný, je jedním z hlavních zdrojů ruské ekonomiky a tím i předpokladem k vedení války.

Pět měsíců od únorové invaze sledujeme horečné jednání evropských a amerických politických špiček, snažících se zajistit větší dodávky fosilních paliv pro Evropu. Ursula von der Leyenová vyjednala v Baku zvýšení dodávek zemního plynu z Ázerbájdžánu do Evropské unie do roku 2027 na dvojnásobek. Joe Biden přesvědčoval v Saúdské Arábii země OPEC ke zvýšení produkce a tím ke snížení cen ropy a snížení inflace, jež sužuje většinu zemí.

Rusko nakonec po pravidelné údržbě obnovilo provoz plynovodu Nord Stream 1, k úlevě mnohých, kteří se obávali, že už dodávky neobnoví. Jiní jsou zklamaní z toho, že se opuštění ruského plynu neděje okamžitě. Takový radikální postoj ale zdaleka nesdílí většina. Je totiž snadné doporučovat nošení svetrů namísto topení v zimě, pokud je člověk sociálně v takové pozici, že mu reálně nehrozí, že bude skutečně v zimě drkotat zuby.

Sledujeme souběh krize řekněme tradiční a v historii se opakující, kterou je válka. A krize nové, která je stále na začátku, ale její dopady jsou už teď hrozivé — globální klimatická změna. Je jisté, že v tomto souběhu krizí bude hodně záležet na udržení sociálního smíru, bude klíčové zabránit tomu, aby se drasticky rozevřely sociální nůžky. Bude to velká zátěžová zkouška pro celou Evropu.

Každá krizová situace, pokud trvá delší dobu, se však stává určitým způsobem novou normou a lidé si na ni — chtě nechtě — postupně zvykají. Týká se to klimatické změny a jejích projevů, jako je sucho a horká léta, stejně jako válečných konfliktů. Je to něco pro člověka přirozené, přizpůsobení se, adaptace na novou situaci.

Po vypuknutí války, na rozdíl od jiných konfliktů geograficky a kulturně nám blízké, „naší“, následoval šok, zdálo se, že se něco zásadního změnilo. Dnes, skoro po půl roce, se válka postupně stává něčím běžným, většina se zřejmě smiřuje s tím, že to bude vlekoucí se konflikt bez jasného vyústění.

Nějak se situaci přizpůsobit, přežít ji s co nejmenšími ztrátami, se zdá jako rozumný přístup, i když se mnohým, u nichž původní otřes ještě nezeslábl, jeví jako bezzásadový. Je jisté, že vedle sebe žijí a budou muset žít i nadále lidé s poměrně různým vnímáním nebezpečí, které nám reálně ze strany Ruska hrozí.

Podobně je tomu i pokud jde o stupeň vnímání závažnosti klimatických změn. I v tomto případě jsou vedle sebe ti, kteří jsou na nejvyšší míru znepokojeni a obávají se, i ti, kteří mají sklon nebezpečí spíše přehlížet.

Ti, kteří určité nebezpečí vnímají velmi akutně, budou přitom nutně jako ohrožení pro sebe vnímat i ty spoluobčany, kteří se tak akutně ohroženi necítí, a stejně tak tomu je obráceně. Rozštěpení společnosti bude reálné, bolestivé a bude tu stále. Nedá se asi dělat nic jiného než pečovat o veřejnou debatu, mít trpělivost s názory druhých, vždy usilovat o co nejlepší pochopení toho, co se děje.

A pro politiky to znamená vnímat o to citlivěji ekonomická a sociální rizika, která dnešní souběh krizí přináší zejména těm nejohroženějším. Ač by se to někdy podle aktuálních debat zdálo, vypuknutí války nezrušilo klimatickou změnu a její dopady. Pouze se k jedné akutní krizi přidala jiná. Obrazně řečeno, problémem je horké léto, ale zároveň i mrazivá zima.

advertisment
Diskuse
JP
July 23, 2022 v 11.3

"Za okny mrazilo srpnové slunce..." zpíval v roce osmašedesátém (po okupaci Československa) Karel Kryl.