Váš názor je pro nás důležitý

Společně s 12 evropskými mediálními partnery jsme součástí projektu PULSE: evropské iniciativy podporující mezinárodní novinářskou spolupráci.

Napište nám do dotazníku, co z dění v Evropě vás nejvíce zajímá, o jakých zemích byste chtěli číst více nebo nám dejte tip na témata, kterých jsme si zatím nevšimli.

Otevřít dotazník

Kterak globální fotbalová rodina pomohla bahrajnskému hráči na svobodu

Fatima Rahimi

Hakím Al-Araibí měl za své postoje během arabského jara skončit v bahrajnském vězení. Po útěku ze země získal azyl v Austrálii. Bahrajnský režim si na něj ale došlápl během svatební cesty na thajském letišti. Kdo a jak mu pomohl na svobodu?

Svět sportu je plný neuvěřitelných příběhů, které neznají hranice. Příběhů, které sbližují lidi napříč kontinenty a zároveň umí rozhádat vysoce postavené politiky. Příběhů, které prokazují, jak moc organizovaný sport proniká do politiky a dalších sfér života.

Takový je také příběh fotbalisty Hakíma Al-Araibího, bahrajnského fotbalisty, který v roce 2014 z politických důvodu utekl do Austrálie a zažádal tam o azyl. Za sebou měl mučení. Byl vězněn za velmi pochybných okolností za vandalismus, kterého se s největší pravděpodobností ani nedopustil. Do mezinárodní povědomí se dostal ale z jiného důvodu.

Al-Araibí byl profesionálním fotbalistou, hrál v místním klubu Al-Šabáb, který patřil mezi nejlepší týmy v Bahrajnu. Jako obránce také reprezentoval Bahrajn v národním týmu a patřil mezi nejnadějnější fotbalisty. Jeho vzestup ve fotbalové kariéře byl přerušen arabským jarem — vlnou protestů, nepokojů, povstání a revolucí, které probíhaly či probíhají ve většině arabských států od konce roku 2010 až do současnosti.

Příběh Hakíma připomíná otřepané heslo: Když si něco moc přeješ, celý vesmír se spojí ve tvůj prospěch. Zázraky se někdy vážně dějí. Foto ftbl.com.au

V Bahrajnu se arabské jaro ukázalo v plné síle. V zemi je přes šedesát procent šíitů, k nimž patří také Al-Araibího rodina, bahrajnskou vládu však vedou sunnité. Arabista Miloš Mendl upozorňuje, že navzdory tomu, že šíité tvoří většinovou společnost, nejsou jejich etnicko-náboženské komunity a jejich zájmy prakticky vůbec zastoupeny v politických a správních orgánech států. Výsledkem je vnitropolitické napětí a rozmíšky.

Bahrajn ve snaze o změnu poměru vyznavačů obou základních odnoží islámu, tedy sunnitů a šíitů, organizoval proces začleňování sunnu vyznávajících cizinců. Týkalo se to hlavně přistěhovalců z Pákistánu a Bangladéše, což v Bahrajnu za posledních deset let způsobilo příkrý nárůst počtu obyvatel, převážně sunnitů. „Důsledky této politiky spolu s pocitem podřazenosti a reakce na represe a manipulace s volbami byly hlavními důvody šíitských protestů z jara 2011,“ upřesňuje arabista Mendl.

Z hřiště za mříže

V Bahrajnu vedly masové protesty statisíců v únoru a březnu roku 2011 k tvrdému zásahu statní moci. Stovky lidí při tom zemřely, mnoho dalších skončilo ve vězeních. Někteří zažili mučení, lidé se ztráceli nebo přicházeli o zaměstnání.

Střet s mocí státu se nevyhnul ani fotbalistům. I mezi nimi byli mnozí mučeni a zavíráni. Hakím Al-Araibí za to ostře kritizoval režim. A tak byl další na řadě…

Na cestě do kavárny, kde chtěl sledovat zápas mezi Madridem a Barcelonou, ho zadržely bahrajnské bezpečnostní složky. Byl uvězněn s obviněním z vandalismu. Během nepokojů měl totiž údajně ničit státní majetek.

Sám ale obvinění odmítá s tím, že během nepokojů byl na hřiště. Hrál v zápase, který živě vysílala televize. Později v rozhovoru pro německý kanál ARD popisoval mučení, které za mřížemi zažil. „Trvalo to tři hodiny. Kopali a mlátili do mých nohou. Vyhrožovali, že mi přelámou kosti tak, že už nikdy nebudu moci hrát fotbal“.

Když byl později propuštěn na kauci, využil příležitost a utekl ze země. Přes Írán se dostal do Malajsie a pak do Thajska. Téměř o šest měsíců později pak do Austrálie, kde požádal o azyl. V roce 2017 dostal status uprchlíka, což mu umožnilo cestovat s doklady a zárukou australské ochrany. V Austrálii se také oženil.

Po svatbě se s manželkou vypravili na líbánky do Thajska. Při cestě zpátky do Austrálie ale Hakíma zadržela na žádost bahrajnské vlády na thajském letišti tamní policie. Skončil na dlouhých šestasedmdesát dní v thajské detenci, kde mu hrozila deportace do Bahrajnu a následně deset let natvrdo.

Tady se však svět spojil a ozvala se globální fotbalová rodina. Dřívější i současní hráči, trenéři, sportovní novináři, bojovníci a bojovnice za lidská práva, politici, blogeři či známí youtubeři hlasitě vyzývali thajskou vládu, aby Hakíma propustila. A povedlo se. Hakím byl 11. února propuštěn a mohl se vrátit zpět do Austrálie. Když před třemi dny opět nastoupil v Austrálii na hřiště a po dlouhé pauze hrál opět fotbal, jeho radost ze hry byla cítit skrz obrazovku.

Fotbal má silnou a pospolitou mezinárodní rodinu. Když jde do tuhého, umí se spojit pro dobrou věc a chránit lidské životy.

Pro Austrálii se stal příběh Hakíma také zrcadlem. Po jeho osvobození a návratu do Austrálie se opět na politické scéně mluví o tom, jak drsná je australská azylová politika. Tisíce lidí tráví i několik let zavření daleko od svých rodin na ostrovech Tichého oceánu. Bohužel, ne všichni jsou fotbalisté s mezinárodním věhlasem, chtělo by se říct…