Svět sportu je plný neuvěřitelných příběhů, které neznají hranice. Příběhů, které sbližují lidi napříč kontinenty a zároveň umí rozhádat vysoce postavené politiky. Příběhů, které prokazují, jak moc organizovaný sport proniká do politiky a dalších sfér života.

Takový je také příběh fotbalisty Hakíma Al-Araibího, bahrajnského fotbalisty, který v roce 2014 z politických důvodu utekl do Austrálie a zažádal tam o azyl. Za sebou měl mučení. Byl vězněn za velmi pochybných okolností za vandalismus, kterého se s největší pravděpodobností ani nedopustil. Do mezinárodní povědomí se dostal ale z jiného důvodu.

Al-Araibí byl profesionálním fotbalistou, hrál v místním klubu Al-Šabáb, který patřil mezi nejlepší týmy v Bahrajnu. Jako obránce také reprezentoval Bahrajn v národním týmu a patřil mezi nejnadějnější fotbalisty. Jeho vzestup ve fotbalové kariéře byl přerušen arabským jarem — vlnou protestů, nepokojů, povstání a revolucí, které probíhaly či probíhají ve většině arabských států od konce roku 2010 až do současnosti.

V Bahrajnu se arabské jaro ukázalo v plné síle. V zemi je přes šedesát procent šíitů, k nimž patří také Al-Araibího rodina, bahrajnskou vládu však vedou sunnité. Arabista Miloš Mendl upozorňuje, že navzdory tomu, že šíité tvoří většinovou společnost, nejsou jejich etnicko-náboženské komunity a jejich zájmy prakticky vůbec zastoupeny v politických a správních orgánech států. Výsledkem je vnitropolitické napětí a rozmíšky.

Bahrajn ve snaze o změnu poměru vyznavačů obou základních odnoží islámu, tedy sunnitů a šíitů, organizoval proces začleňování sunnu vyznávajících cizinců. Týkalo se to hlavně přistěhovalců z Pákistánu a Bangladéše, což v Bahrajnu za posledních deset let způsobilo příkrý nárůst počtu obyvatel, převážně sunnitů. „Důsledky této politiky spolu s pocitem podřazenosti a reakce na represe a manipulace s volbami byly hlavními důvody šíitských protestů z jara 2011,“ upřesňuje arabista Mendl.

Z hřiště za mříže

V Bahrajnu vedly masové protesty statisíců v únoru a březnu roku 2011 k tvrdému zásahu statní moci. Stovky lidí při tom zemřely, mnoho dalších skončilo ve vězeních. Někteří zažili mučení, lidé se ztráceli nebo přicházeli o zaměstnání.

Střet s mocí státu se nevyhnul ani fotbalistům. I mezi nimi byli mnozí mučeni a zavíráni. Hakím Al-Araibí za to ostře kritizoval režim. A tak byl další na řadě…

Na cestě do kavárny, kde chtěl sledovat zápas mezi Madridem a Barcelonou, ho zadržely bahrajnské bezpečnostní složky. Byl uvězněn s obviněním z vandalismu. Během nepokojů měl totiž údajně ničit státní majetek.

Sám ale obvinění odmítá s tím, že během nepokojů byl na hřiště. Hrál v zápase, který živě vysílala televize. Později v rozhovoru pro německý kanál ARD popisoval mučení, které za mřížemi zažil. „Trvalo to tři hodiny. Kopali a mlátili do mých nohou. Vyhrožovali, že mi přelámou kosti tak, že už nikdy nebudu moci hrát fotbal“.

Když byl později propuštěn na kauci, využil příležitost a utekl ze země. Přes Írán se dostal do Malajsie a pak do Thajska. Téměř o šest měsíců později pak do Austrálie, kde požádal o azyl. V roce 2017 dostal status uprchlíka, což mu umožnilo cestovat s doklady a zárukou australské ochrany. V Austrálii se také oženil.

Po svatbě se s manželkou vypravili na líbánky do Thajska. Při cestě zpátky do Austrálie ale Hakíma zadržela na žádost bahrajnské vlády na thajském letišti tamní policie. Skončil na dlouhých šestasedmdesát dní v thajské detenci, kde mu hrozila deportace do Bahrajnu a následně deset let natvrdo.

Tady se však svět spojil a ozvala se globální fotbalová rodina. Dřívější i současní hráči, trenéři, sportovní novináři, bojovníci a bojovnice za lidská práva, politici, blogeři či známí youtubeři hlasitě vyzývali thajskou vládu, aby Hakíma propustila. A povedlo se. Hakím byl 11. února propuštěn a mohl se vrátit zpět do Austrálie. Když před třemi dny opět nastoupil v Austrálii na hřiště a po dlouhé pauze hrál opět fotbal, jeho radost ze hry byla cítit skrz obrazovku.

Fotbal má silnou a pospolitou mezinárodní rodinu. Když jde do tuhého, umí se spojit pro dobrou věc a chránit lidské životy.

Pro Austrálii se stal příběh Hakíma také zrcadlem. Po jeho osvobození a návratu do Austrálie se opět na politické scéně mluví o tom, jak drsná je australská azylová politika. Tisíce lidí tráví i několik let zavření daleko od svých rodin na ostrovech Tichého oceánu. Bohužel, ne všichni jsou fotbalisté s mezinárodním věhlasem, chtělo by se říct…