Do 10. dubna bylo na zápas Írán — Nový Zéland, skupinový duel mistrovství světa ve fotbale mužů plánovaný na 15. června na stadionu SoFi Stadium v Inglewoodu v Kalifornii, prodáno přes padesát tisíc vstupenek. Vzhledem k početné íránské komunitě v Los Angeles lze předpokládat, že významná část z nich skončila právě mezi členy diaspory.

Mistrovství světa ve fotbale mužů začne 11. června v Mexico City a potrvá do 19. července. Hrát se bude ve Spojených státech, Mexiku a Kanadě. Írán byl zařazen do skupiny G spolu s Belgií, Egyptem a Novým Zélandem a všechny tři skupinové zápasy má odehrát na americké půdě — dva v Los Angeles a jeden v Seattlu.

Poprvé od roku 2000 tak íránský národní tým nastoupí na stadionu ve Spojených státech. Tehdy přijel k přátelskému utkání na stadion Rose Bowl v Pasadeně. Přítomna byla FBI, pro hráče musela být vyjednána výjimka z povinného snímání otisků prstů a za stadionem čekal záložní autobus pro případ bezpečnostní hrozby. Už tehdy bylo potřeba mimořádné diplomatické úsilí, aby se vůbec hrálo. Dnes je situace nesrovnatelně vyhrocenější.

V listopadu 1997 jsem jako dítě v íránském Mašhadu zažila oslavy postupu Íránu na mistrovství světa. Rozhodující gól vstřelil rodák z Mašhadu Chodád Azízí — a Austrálie odešla z play-off s prázdnou. Naše afghánská rodina tehdy v Íránu žila po útěku před Tálibánem.

O rok později Írán nastoupil na mistrovství světa ve Francii a los mu přidělil soupeře, s nímž více než dvacet let prakticky neudržoval diplomatické vztahy — Spojené státy americké.

Zápas byl rychle označen za „matku všech utkání“. Střetly se země, jejichž vztahy po roce 1979 prakticky neexistovaly a jedna druhou označovala za „velkého satana“, respektive „nepřítele svobodného světa“. Írán tehdy vyhrál 2:1. O tomto zápase jsem už psala.

Pokud oba týmy letos skončí ve svých skupinách na druhém místě, mohou se znovu potkat — v osmifinále v americkém Dallasu, na hřišti v zemi, která mezitím Írán bombardovala.

Na konci února 2026 zahájily Spojené státy a Izrael letecké útoky na Írán. Podle íránských státních médií při nich zahynul nejvyšší vůdce Alí Chameneí i další přední představitelé režimu. V čele země stanul Chameneí syn Modžtabá. Írán následně odpálil rakety na americké základny v regionu. Od 8. dubna platí příměří, které však zůstává mimořádně křehké. Donald Trump hrozí dalšími útoky, pokud Teherán nepřistoupí na americké podmínky. Spor se vede mimo jiné o zásoby obohaceného uranu. Pákistán zprostředkovává jednání, Čína se snaží hrát roli prostředníka. Výsledek je nejasný.

Mistrovství světa je politická akce

Uprostřed tohoto rámce Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA) organizuje fotbalový turnaj a dál trvá na své představě „apolitičnosti“.

„Dovolte mi hned na úvod potvrdit, pro ty, kteří by chtěli říct nebo napsat něco jiného, že Írán se samozřejmě mistrovství světa 2026 zúčastní,“ prohlásil prezident FIFA Gianni Infantino na kongresu FIFA ve Vancouveru 30. dubna. „Musíme sjednocovat. Musíme lidi spojovat. Je to moje odpovědnost.“

Íránská delegace na kongresu chyběla. Prezident íránské fotbalové federace Mehdi Tádž přiletěl do Toronta s platným povolením ke vstupu, které mu ale kanadské úřady přímo na letišti Pearson zrušily. Po několikahodinovém výslechu mu byl vstup nakonec povolen, jeho delegace se však mezitím vrátila do Teheránu. Důvodem měly být Tádžovy dřívější vazby na Islámské revoluční gardy, které Kanada od roku 2024 klasifikuje jako teroristickou organizaci.

Americký ministr zahraničí Marco Rubio následně uvedl, že samotní hráči vstoupit mohou, ale „někteří lidé, které by chtěli přivézt s sebou a kteří mají vazby na Islámské revoluční gardy“, mohou narazit na problémy. Víza pro část realizačního týmu přitom podle dostupných informací stále nejsou vyřešena. Trenér Amír Ghalanójí vyjádřil naději, že je spolu se všemi osmadvaceti nominovanými hráči dostanou. FIFA situaci označila za „politováníhodnou“.

Na konci května, dva týdny před začátkem mistrovství, se ukázalo, že FIFA problém „vyřešila“ tak, že íránští fotbalisté budou ubytováni v Mexiku nedaleko amerických hranic, v Tijuaně. Právě takto vypadá mechanismus, který FIFA označuje za apolitičnost. Mistrovství světa ve fotbale nikdy apolitické nebylo — a ani letos nebude.

Tehrangeles na stadionu

Na stadionech mistrovství světa 2026 má být předrevoluční íránská vlajka se symbolem lva a slunce, motivu, jehož kořeny v perské heraldice sahají do 12. století a který se po revoluci v roce 1979 stal „politicky nabitým“ symbolem, zakázána.

Deník The Athletic 19. května informoval, že FIFA s takovým zákazem interně počítá s odkazem na stadionový kodex, který zakazuje předměty „politické, urážlivé nebo diskriminační povahy“. FIFA zatím zákaz veřejně blíže nekomentovala.

Politický analytik Karim Sadžádpúr z Carnegie Endowment for International Peace to komentuje takto: „Snažit se Íráncům v Los Angeles zabránit přinést vlajku se lvem a sluncem je jako snažit se Američanům zabránit přinést americkou vlajku na americký stadion.“

Ve Spojených státech žije přibližně 750 000 íránských Američanů, téměř polovina z nich v Kalifornii. V Los Angeles žije největší íránská komunita ze všech amerických měst — velká část z nich se soustředí ve čtvrti Westwood, přezdívané Tehrangeles. Monarchistická opozice je zde viditelná a dobře organizovaná, diaspora ale zdaleka není politicky jednotná. Liší se představami o budoucnosti Íránu, spojuje ji především odmítání současného režimu.

Jistou představu o politických postojích komunity nabízí celonárodní průzkum organizace PAAIA z listopadu 2025 — tedy z doby před únorovou válkou — podle nějž 55 procent íránských Američanů považuje za nejlepší formu vlády parlamentní demokracii nebo republiku a 17 procent ústavní monarchii. Pouhá tři procenta si přejí zachování Islámské republiky v její současné podobě.

Jen máloco přitom nasvědčuje tomu, že tato komunita přijede na SoFi Stadium jako neutrální fotbalové publikum. Přijede jako politická veřejnost — s vlajkami, transparenty a hesly, tak, jak to obvykle na fotbale bývá. Pokud ne uvnitř stadionu, pak před ním, v ulicích Tehrangelesu nebo na sociálních sítích v přímém přenosu.

Je tedy velmi pravděpodobné, že se zápasy 15. a 21. června v Los Angeles bez politických projevů neobejdou. Otázka tedy nestojí, zda k nim dojde, ale co se stane ve chvíli, kdy je zachytí kamery celého světa.

Politika je všudypřítomná

Uvnitř samotného fotbalového týmu mezitím probíhá jiný typ kontroly. Sardar Azmún, jeden z nejvýraznějších hráčů íránské reprezentace a druhý nejlepší střelec její historie, do Spojených států podle současné nominace nepojede. Oficiálně byl vyřazen z „technických důvodů“ poté, co na Instagramu zveřejnil fotografii ze setkání s emirátskými představiteli během prvních dnů války. Později publikoval příspěvek o „nedorozumění“ a „ukvapených soudech“. Celá situace zároveň naznačuje, že politická loajalita se v podobných momentech nekontroluje jen na tribunách.

Fotbal od politiky oddělit nelze. Nešlo to v roce 1998, nešlo to na posledním mistrovství v Kataru a nepůjde to ani v roce 2026.

Analytik Húšáng Čehábí ve své studii píše, že popularita fotbalu v Íránu dlouhodobě fungovala jako forma disentu, protože kolektivní sport představoval jeden z mála veřejných prostorů, který režim nikdy plně neovládl.

Vrcholový fotbal je dnes ovládán z více stran najednou — v tomto případě jde o Mezinárodní federaci fotbalových asociací, americkou a kanadskou vládu i íránský režim. Uprostřed toho stojí íránský tým, který je pod tlakem režimu doma, pod tlakem komunity v hledišti i pod tlakem organizace, která tvrdí, že žádný tlak neexistuje.

Fotbal spojuje. Ale u FIFA si tím nejsem jistá.