V poslední době nás opouští příliš mnoho skvělých lidí. Nedávno ve věku čtyřiadevadesáti let zemřela velmistryně Květa Eretová, desetinásobná přebornice republiky, jedna z nejvýznamnějších šachistek naší historie a žena, která zůstala obdivuhodně vitální i po devadesátce. Smutná zpráva o úmrtí velmistra Kaválka ve věku sedmasedmdesáti let ale byla mnohem nečekanější a zarmoutila mnoho lidí po celém světě.

Velmistr Lubomír (Luboš) Kaválek byl představitelem velmi talentované generace československých šachistů. Během několika let se narodili budoucí velmistři Jansa (1942), Kaválek (1943), Hort (1944), Plachetka (1945) a Smejkal (1946), silný mezinárodní mistr Josef Přibyl (1947) i talentovaný Michael Janata (1944), juniorský vicemistr světa, který dal přednost nešachové kariéře.

Do života celé této generace významně zasáhly politické události bouřlivého dvacátého století. Otec Lubomíra Kaválka byl přesvědčeným antikomunistou a o únorovém převratu z roku 1948 si myslel své. V září roku 1949 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde následně začal působit v česko-slovenském vysílání Rádia Svobodná Evropa.

Malý Luboš zůstal v Československu s matkou. Ta musela pracovat a jelikož se o chlapce neměl kdo starat, nějakou dobu žil v dětském domově, kde ho matka koncem týdne navštěvovala. Ani později Luboš neměl na růžích ustláno, jako syn politicky aktivního emigranta měl problémy s vysokoškolským studiem.

Budoucí velmistr začal hrát šachy dost pozdě, v jedenácti letech. Díky velkému nadání a kontaktu s dalšími talentovanými hráči své generace se ale rychle zlepšoval a brzy se dostal mezi československou špičku.