↗

Lubomír Kaválek přijímá gratulaci od velmistra Davida Bronštejna po partii s Alexandrem Kotovem v Amsterdamu v srpnu 1968. Foto NA, WmC

V poslední době nás opouští příliš mnoho skvělých lidí. Nedávno ve věku čtyřiadevadesáti let zemřela velmistryně Květa Eretová, desetinásobná přebornice republiky, jedna z nejvýznamnějších šachistek naší historie a žena, která zůstala obdivuhodně vitální i po devadesátce. Smutná zpráva o úmrtí velmistra Kaválka ve věku sedmasedmdesáti let ale byla mnohem nečekanější a zarmoutila mnoho lidí po celém světě.

Velmistr Lubomír (Luboš) Kaválek byl představitelem velmi talentované generace československých šachistů. Během několika let se narodili budoucí velmistři Jansa (1942), Kaválek (1943), Hort (1944), Plachetka (1945) a Smejkal (1946), silný mezinárodní mistr Josef Přibyl (1947) i talentovaný Michael Janata (1944), juniorský vicemistr světa, který dal přednost nešachové kariéře.

Do života celé této generace významně zasáhly politické události bouřlivého dvacátého století. Otec Lubomíra Kaválka byl přesvědčeným antikomunistou a o únorovém převratu z roku 1948 si myslel své. V září roku 1949 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde následně začal působit v česko-slovenském vysílání Rádia Svobodná Evropa.

Malý Luboš zůstal v Československu s matkou. Ta musela pracovat a jelikož se o chlapce neměl kdo starat, nějakou dobu žil v dětském domově, kde ho matka koncem týdne navštěvovala. Ani později Luboš neměl na růžích ustláno, jako syn politicky aktivního emigranta měl problémy s vysokoškolským studiem.

Budoucí velmistr začal hrát šachy dost pozdě, v jedenácti letech. Díky velkému nadání a kontaktu s dalšími talentovanými hráči své generace se ale rychle zlepšoval a brzy se dostal mezi československou špičku.

V roce 1962 v necelých devatenácti letech poprvé zvítězil v přeboru Československa. I jako šachista musel občas čelit politicky motivovaným ústrkům. Zažil i dočasnou diskvalifikaci a na Západě mohl soutěžit jen výjimečně, přičemž leckdy k němu zajímavé zahraniční pozvánky z československého šachového svazu vůbec nedorazily.

V roce 1968 Lubomír Kaválek zvítězil v mimořádně silně obsazeném přeboru Československa. Srpen 1968 ho zastihl na turnaji v Polsku, nedaleko českých hranic. Tehdy se rozhodl pro odchod na Západ.

Po různých peripetiích dokázal zajistit odjezd své matky, sám odcestoval přes Rakousko do Německa a později do Spojených států. Nedlouho působil jako novinář v Hlasu Ameriky, ale následně dal přednost dráze profesionálního šachisty.

Ve Spojených státech dosáhl vrcholu kariéry, dostal se do světové špičky a v roce 1974 byl na 10. místě světového žebříčku. V Americe se Lubomír Kaválek oženil se svou přítelkyní, manželům se později narodil syn.

Velmistr Kaválek byl nejen vynikající hráč, ale také nadaný šachový novinář a ceněný sekundant. Byl součástí týmu Bobbyho Fischera v jeho slavném zápase s Borisem Spasským, kterého geniální Američan připravil o titul mistra světa.

Později velmistr Kaválek spolupracoval i s dalšími hráči. Byl i v týmu britského vyzývatele Nigela Shorta při jeho zápase o titul mistra světa s legendárním Garrim Kasparovem.

Velmistr Kaválek hrál dynamické šachy, rád útočil a nebál se obětovat materiál. Slavná partie Gufeld — Kaválek, hraná v Mariánských Lázních roku 1962 na studentském mistrovství světa, zaslouženě obletěla svět. Sovětovy dvě věže se nedokázaly ubránit střelci a pěšcové lavině. Velmi pěkná je také jeho výhra nad německým velmistrem Hübnerem, jedním z nejsilnějších světových hráčů té doby.

Špičkový hráč ale musí být univerzální a Kaválek takovou kvalitu opakovaně prokazoval. V roce 1979 dvakrát porazil v koncovkách exmistra světa Smyslova, který byl v této oblasti uznávaným expertem.

Sám jsem se s velmistrem Kaválkem poprvé setkal v dětství. V roce 1995 hrál v sadech Pražského hradu simultánku. Partii jsem prohrál, stejně jako velká většina jeho dalších soupeřů.

V té době byl Kaválek naprostá legenda. Jako hráč už ukončil svou kariéru, nadále ale sledoval šachové dění. Vedl šachovou rubriku v deníku The Washington Post a později v The Huffington Post. Stojí za to si ji projít, snadno narazíte na skvosty, jako je jeho osobní vyprávění o tom, jak byl půlstoletí přivázán k šachovnici.

Pro české prostředí psal poutavé články do nového časopisu ŠACHinfo. Po sametové revoluci se rád vracel do České republiky, kde se setkával se svými starými i novými přáteli a navštěvoval rozmanité šachové akce jako komentátor a čestný host.

Při těchto příležitostech jsem se s velmistrem Kaválkem mnohokrát setkal. Byl nejen výborným šachistou, ale také skvělým člověkem. Zažil v životě leccos a dokázal poutavě i s laskavým humorem vyprávět zábavné příhody.

Naposledy jsme se viděli vloni v únoru v rámci Pražského mezinárodního šachového festivalu, kde byl komentátorem a čestným hostem. Tehdy nic nenaznačovalo, že se už neshledáme. Pan Kaválek stále sledoval šachové dění a uchoval si svůj ostrovtip.

Velmistr Kaválek prožil naplněný život. Navzdory četným ústrkům a překážkám nezatrpkl, dosáhl úspěchu a zůstal optimistou i přátelským člověkem. Bude nám chybět. Čest jeho památce!