Necítíte se divně, když jedete kolem budovy Watergate?

Tomáš Klvaňa

Smrt Larryho Kinga nám připomněla, jak moc se změnil obchod s informacemi.

Larry King na CNN hostil prezidenty, vrátné a podvodníky a nikdy nikoho neznepokojil ostřejší, natožpak dobře informovanou otázkou… (Nixonovi: Necítíte se divně, když jedete kolem budovy Watergate?). Foto Kai T. Dragland, NTNU
Larry King na CNN hostil prezidenty, vrátné a podvodníky a nikdy nikoho neznepokojil ostřejší, natožpak dobře informovanou otázkou… (Nixonovi: Necítíte se divně, když jedete kolem budovy Watergate?). Foto Kai T. Dragland, NTNU

Na kalendáři byl květen 1957, krátce po deváté ráno, a třiadvaectiletý Lawrence Zeiger usedl k mikrofonu studia malé rozhlasové stanice WAHR v Miami. Měl začít moderovat dopolední blok. Několik minut předtím jeho šéf rozhodl, že si Zeiger musí změnit jméno pro potřebu vysílání a Zeiger, inspirován distributorem alkoholu, si vybral King.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

V té době bylo normální, že lidé aspirující na veřejné role si svá slovanská, hispánská a židovská jména měnili na zlatě znějící jména anglosaská. Vynervovaný Larry pomalu stáhl hudbu, aby se jeho hlas dostal do vysílání, ale pak ji zase vytáhl zpátky a nechal hrát. Tak to udělal několikrát. Ten pocit si my, kteří jsme kdy pracovali v rádiu, dobře pamatujeme. Nervozita ho nevystihuje; spíš děs. Děs před prvním živým vstupem.

Do studia nahlédl manažer. „Pamatuj, že jsi v komunikačním byznysu. Musíš komunikovat.“ A tak Larry poslechl a začal komunikovat.

Kariéra Larryho Kinga, který zemřel v sobotu 23. ledna v Los Angeles ve věku 87 let pravděpodobně na zdravotní komplikace způsobené virem Covid-19, je v mnohém velmi symptomatická pro vývoj info-byznysu za posledních šedesát let.

Larry neměl univerzitu, což dnes vypadá divně, ale tehdy to bylo běžné u newsmanů na startu kariéry. Začínal jako sportovní komentátor, dělal počasí a rozhovory s osobnostmi. Relativně rychle si získal regionální rozměr a spřátelil se s několika celebritami.

Začal nadprůměrně vydělávat, ale stejně to nestačilo k dotankování jeho vášně — dostihového sázení — takže prošel několika osobními bankroty. Jeho další vášeň, manželství, bylo pověstnou sázkou na naději tváří v tvář zkušenosti. Oženil se postupně osmkrát se sedmi ženami.

Začátkem sedmdesátých let se dostal do problémů se zákonem a byl odsouzen za podvod ve výši pět tisíc dolarů. Už koncem oné dekády však jeho kariéra akcelerovala — regionální věhlas se proměnil v celoamerický poté, co začal moderovat rozhlasové noční vysílání přenášené stovkami stanic po celé federaci.

Larry King Live

Důvod, proč o jeho smrti svět píše, má svůj počátek v roce 1985, kdy mu majitel televize CNN Ted Turner nabídl pořad. Larry King Live se pak vysílal každý večer po dobu pětadvaceti let. Kingovi se podařilo vybudovat si a naplnit roli vlídného hostitele, který svými otázkami, spíše pobídkami lehkými jak badmintonový míček, nahrával na smeče celebrit, politiků a podivínů, leckdy v jedné osobě, všemožných hostů, kteří měli něco na srdci nebo spíš potřebovali něco prodat, ať už knihu, desku, či prezidentskou kandidaturu, anebo jen hrnec horké vody.

Larry hostil prezidenty, vrátné a podvodníky a nikdy nikoho neznepokojil ostřejší, natožpak dobře informovanou otázkou… (Nixonovi: Necítíte se divně, když jedete kolem budovy Watergate?).

Ve studiu v Los Angeles sedával v předklonu s lokty opřenými o stůl, na sobě měl modré džíny, košili s kravatou a šle. Jeho výrazný nos, vyhublá tvář a malé oči těkající za velkými brýlemi dodávaly jeho nezaměnitelnému obrazu podobu filmové role. Nebyl novinář a sám zdůrazňoval, že dělá informační zábavu. Problém byl v tom, že na zábavu to byla mnohokrát dost velká nuda a informační to moc nebylo.

Nikdy se na žádný rozhovor nepřipravoval a když do studia přišel spisovatel propagovat knihu, mezi první dotazy se řadily: O čem kniha je? A proč jste ji napsal? Tuto lenost vydával za ctnost (Chci se ptát společně s posluchačem, který o mém hostu taky nic neví).

Prošlo mu to. Pohádkově vydělával a měl miliony diváků, kteří brali jeho pořad jako nenáročnou vycpávku večera, jako zpříjemnění atmosféry obýváku. Sem tam spolutvořil dějiny. Ross Perot v jeho pořadu oznámil prezidentskou kandidaturu a o něco později tam také spáchal politické harakiri v debatě s viceprezidentem Alem Gorem o severoamerické zóně volného obchodu (Gore Perota argumentačně zničil).

King měl po celém světě mnoho epigonů. Také u nás se do jeho stylu v devadesátých letech několik lidí pokoušelo napasovat. Nepochopili, že 1. Američani nejsou Češi a že 2. King může být jen jeden.

V CNN skončil v roce 2010 poté, co mu výrazně ubylo diváků. V éře sociálních sítí, blogů, podcastů a politizace na straně jedné a specializace na straně druhé éra generalisty Kinga skončila. V posledních deseti letech se jeho pořad vysílal na několika okrajových platformách, mimo jiné také na ruském státním propagandistickém kanálu RT. Jak přiléhavé. Ale to už je jiný příběh.