Necítíte se divně, když jedete kolem budovy Watergate?
Tomáš KlvaňaSmrt Larryho Kinga nám připomněla, jak moc se změnil obchod s informacemi.
Na kalendáři byl květen 1957, krátce po deváté ráno, a třiadvaectiletý Lawrence Zeiger usedl k mikrofonu studia malé rozhlasové stanice WAHR v Miami. Měl začít moderovat dopolední blok. Několik minut předtím jeho šéf rozhodl, že si Zeiger musí změnit jméno pro potřebu vysílání a Zeiger, inspirován distributorem alkoholu, si vybral King.
V té době bylo normální, že lidé aspirující na veřejné role si svá slovanská, hispánská a židovská jména měnili na zlatě znějící jména anglosaská. Vynervovaný Larry pomalu stáhl hudbu, aby se jeho hlas dostal do vysílání, ale pak ji zase vytáhl zpátky a nechal hrát. Tak to udělal několikrát. Ten pocit si my, kteří jsme kdy pracovali v rádiu, dobře pamatujeme. Nervozita ho nevystihuje; spíš děs. Děs před prvním živým vstupem.
Do studia nahlédl manažer. „Pamatuj, že jsi v komunikačním byznysu. Musíš komunikovat.“ A tak Larry poslechl a začal komunikovat.