Palestinská cirkusová škola byla založena v roce 2006. Tehdy začínala jako malá skupina umělců. Dnes má stabilní zázemí ve starém městě univerzitního Bir Zajtu. Má tu vlastní šapitó, tréninkové haly a pořádá tu mezinárodní cirkusový festival. Mohamad Rabah se před nedávnem stal novým ředitelem školy. Mluvili jsme spolu o jeho plánech, co by přál palestinským dětem i o tom, jak se vypořádávají s okupací.

Mohamade, palestinská cirkusová škola, dosáhla ve své patnáctileté historii mnoha velkolepých úspěchů. Můžete nám povědět více o tom, jak se nápad založit v Palestině cirkus zrodil?

Cirkus je pro nás v podstatě prostředkem. Naším cílem je pracovat s teenagery a dětmi, aby si osvojovali hodnoty lidskosti, a pomohli nám prosazovat progresivní ideály ve svých komunitách. K tomu patří i pěstování odporu a odolnosti vůči okupaci.

Ve všech disciplínách, které zde učíme, jsou zakotveny hodnoty rovnosti, inkluze, spravedlnosti a rozvoje. Naší metodikou je pracovat s jednotlivci, aby uvedené hodnoty předávali prostřednictvím cirkusu dál.

Cirkus je magický, protože je sám o sobě inkluzivní. Ať už jsou vaše schopnosti jakékoli, můžete najít disciplínu, která odpovídá vašim potřebám a můžete být součástí představení i tréninků. Nemusíte být dobří ve všem. Každý se ale může zapojit díky svým osobním přednostem.

Máme politiku „otevřeného místa“ - vždy máme v programu prostor, do nějž může vstoupit kdokoli a zúčastnit se naši show. To je velmi důležité, protože začlenění do komunity, zejména pro mladé lidi a děti, je těžkým úkolem. Ve vzdělávacím systému i v rodinách platí hierarchie rozhodování, jež mladým lidem a dětem skýtá jen velmi omezený prostor k uplatnění.

Ale u nás umožňujeme mladým lidem a dětem říkat „Líbí se mi to a to,“ nebo se ptát „Proč děláme to a to?“. V cirkusu mohou být kritičtí. Díky tomu, že si osvojují kritické myšlení, dokáží překonávat restriktivní sociální normy.

Například postižení, pohlaví nebo to, že jste členem marginalizované skupiny vás může vyloučit z nějaké činnosti pouze z důvodu vaší identity nebo sociálního zázemí, ať už jste bohatí nebo chudí. Tady jsou si ale všichni rovni a všichni se mohou nějak zapojit, nehledě na svůj původ nebo identitu.

V čem podle vás spočívá zvláštní síla cirkusu, že takovou práci s mladými lidmi umožňuje?

Nemyslím si, že cirkus je nějak zásadně odlišný od jiných forem hereckého umění. Ale historie cirkusu je velmi bohatá a je známá po celém světě. Cirkus existoval vždy. Ne organizovaně jako dnes, ale vždy jsme měli cirkusové umělce v ulicích nebo potulné kejklíře na slavnostech, jak to vidíme v různých prastarých příbězích ve všech koutech světa. Cirkus je zkrátka známý všem a usnadňuje spojení s lidmi.

U jiných druhů umění můžete potřebovat nějaký talent nebo zápal. V cirkusu ale máte mnoho možností, jak se může zapojit opravdu úplně kdokoli. Můžete se kdykoli přidat a kdykoli zase odejít. Můžete být tanečnicí nebo vizuálním umělcem. Můžete využít své tělo nebo mysl, nebo oboje dohromady. Dáváme lidem možnost přihlásit se i odhlásit se z jakéhokoli důvodu, aniž by je někdo soudil nebo na něco poukazoval, bez tlaku skupiny.

U jiných druhů umění můžete záviset na tom, aby všichni byli na stejné úrovni anebo aby se všichni na něčem podíleli společně. Ale v cirkusu, pokud chcete postavit lidskou pyramidu, můžete být jakoukoli její částí.

Co považujete za největší překážky pro nový cirkus v Palestině? A jak se s nimi potýkáte? Působíte v obtížném prostředí, a přesto se vám skvěle daří. Je úžasné vidět, jak se tu vaší práce účastní stovky dětí.

Pro mě jsou hlavními překážkami kapacity a zdroje. Zejména pak lidé, kteří mohou trénovat, a zařízení pro trénink, které by bylo dostupné pro všechny děti po celém území Palestiny. Máme velkou poptávku a mnoha dětem by cirkus mohl pomoci, ale jako stále ještě relativně malá organizace nemůžeme být úplně všude.

Kromě nás působí ještě jedna malá cirkusová škola v Náblusu, pak je tu několik cirkusových skupin roztroušených tam či onde a tři v Gaze. Přemýšlíme-li o rozšíření naší práce, je jasné, že budeme potřebovat ještě hodně času a energie, abychom si vybudovali potřebnou kapacitu.

Například generace školitelů, kterou máme nyní, je výsledkem desetileté práce, neustálého zkoušení a ověřování. Sníme o cirkusu, který by působil ve školách a ve všech komunitách. Sníme o tom, aby všechny děti měly možnost do magického světa cirkusu vstupovat. Naší vizí do budoucna je, aby cirkus byl přístupný opravdu pro všechny a všude a aby si jej spravovaly samy komunity.