Nový školní rok — konečně změna, anebo vše při starém?

Jiří Karen

Vylévat vodu z děravé kanoe českého vzdělávacího systému většími vědry nepomůže — čas uvolněný pandemií jsme měli využít ke stavbě nového plavidla, které by nám v rozbouřených vodách budoucnosti sloužilo lépe, píše pedagog Jiří Karen.

Potřebujeme programy, které by byly kompatibilní s opětovným případným přechodem na distanční výuku i s výzvami budoucnosti jako klimatická krize. Ilustrace Ahmad Rahma, Cartoon Movement

Nový školní rok je zde, ověnčen řadou unikátností. Bezprecedentní historická situace globální pandemie, technologického boomu, postupujícího klimatického rozvratu a očekáváné ekonomické krize nás staví před hned několik možných scénářů budoucnosti.

Jakou roli má v takové době hrát vzdělávací systém? Pro jakou budoucnost vlastně chceme vzdělávat? Navrátí se české školství k teplé a ověřené tradici, anebo se odhodlá k razantnější reformulaci smyslu vzdělávání?

Současné dění nasvědčuje, že se spíše vylévají vědra přes palubu potápějící se kánoe, než aby se řešila stavba nového odolného plavidla.

Mnoho již bylo napsáno o komplikované situaci uzavřených škol, které musely takřka přes noc přejít na distanční online výuku. Kvalitnější školy situaci zvládly lépe, ty méně kvalitní očekávaně.

×