Já jako nestranník to mám o něco jednodušší, že nejsem svázán stranickou loajalitou, ani omezeními, které tvoří znalost milých, ale v zásadě bezvýznamných členů strany. Ta strana je nepřipravená programově a také perzonálně. Ty věci jsou samozřejmě propojené. Chovancové, Zimolové a jiné Vaňhové jsou logickým důsledkem takové nevybavenosti. Je to smutné, protože to posiluje pravice všeho druhu a bude tomu náročné čelit jen protestem v ulicích (a to si pište, že udělám co budu moci, aby došlo a k pořádnému).
Přeji hodně sil a třeba se uvídme na nějaké brzké demonstraci.
o "hlubších souvislostech" jsem nepsal. Jen jsem poznamenal, že protesty jako jsou ty hnutí Occupy musíme chápat v kontextu krize.
Psal jsem explicitně o širších souvislostech, protože hodnocení protestů často sklouzává pouze k hodnocení té které jednotlivosti.
Arabské jaro nastartovalo proces, který není u konce. Přineslo třeba pád dlouholetých diktatur Ben Aliho a Mubaraka. A vidět celou situaci jen jako "přesun moci od dosavadních nenáboženských elit k islamistům a klanovým náčelníkům" je ploché a nezohledňuje aktivitu a roli občanské společnosti, odborů a dalších sociálních hnutí v Arabském jaru.
"Kapitalistický hospodářský systém je totiž zasazen do sociálního státu se stále hlubší hospodářsko-politickou regulací a byly v něm překonány třídní rozdíly. Tato premisa se ukázala jako křehká." - tato premisa se hlavně ukázala jako falešná, protože třídní rozpory nikdy nevymizely, maximálně byly nivelizovány. Platí to pro Západní Evropu stejně jako pro Východní Blok, o USA ani nemluvě.
"Jako „paradox marxismu“, by se dal označit účinek hrůzy z nástupu revolučního překonání kapitalismu, jak prorokoval Marx, ať už s pomocí demokracie nebo proti ní. „Paradox marxismu“ přispěl k tomu, že velká část politických a hospodářských elit v kapitalistických demokraciích nakonec akceptovala sociálně-demokratický konsensus. " - když vynechám trochu nejasnou formulaci toho, co znamená nástup revolučního překonání kapitalismu s demokracií nebo proti ní (protože marxismus je založen na rozšiřování sfér demokracie), tak to byla hlavně prohra Ruské revoluce a poválečné revoluční vlny, která vedla k sociálnímu kompromisu, který ztělesňovala socdem. Ruská a další revoluce neuspěly především díky obrovskému tlaku zbytku kapitalistického světa, který vyhlásil všem pokusům o změnu systému válku.
"Prakticky nic se nedá použít z obou odjakživa nejslabších částí marxistické teorie: politiky velké historické alternativy ke kapitalismu, „vyřešené hádanky historie“, z představ o tom, co má vzejít z překonané kapitalistické společnosti. Ke státu, třídě, revoluci, reformě, nepřidal největší bořitel kapitalismu o moc víc než pár příležitostných střepů v aktuálních případových analýzách, ze kterých se nedá sestavit konzistentní obraz." - autor prvně neříká nad nedostatečnou debatou, aby nakonec prozradil, že není problém v tom, že debata neexistuje, ale že ji nezná. To je pak těžké. Jen k výše zmíněným tématům existuje desítky knih, z nichž jmenujme monumentální dílo Hala Drapera Karl Marx's Theory of Revolution ve 4. svazcích pojednávající postupně o diktatuře proletariátu, politice společenských tříd, válce a revoluce, kritice jiných socialismů. Všechny knihy jsou dostupné on-line.
Stejně tak soudobé debaty o postkapitalistické alternativě přicházejí i do českého prostředí (viz M. Albert: Partekon např.), tedy v německém prostředí musí být jako doma.
"sociální demokraté byli po desetiletí věrnými následovníky marxismu v jeho demokratickém způsobu čtení" - no a to už je úplná komedie. V roce 1959, SPD, rozhodující strana Socialistické internacionály přijala na sjezdu v Godesbergu program odmítající marxismus a odpor proti kapitalismu. Stačí si ten program přečíst: http://germanhistorydocs.ghi-dc.org/pdf/eng/Parties%20WZ%203%20ENG%20FINAL.pdf
"A zároveň, aby to vůbec šlo, přisoudit zdomácnělým trhům služebnou roli pro obojí. Pár desetiletí to dost dobře fungovalo. Kdo jiný, když ne sociální demokraté by to dnes mohl ještě jednou zkusit?" - na světovou regulaci trhů by museli být sociální demokraté světovou stranou. Nic proti, ale takovou ambici a hlavně politickou vůli nemají. Navíc je problém ještě někde jinde: jde o to, že celý systém se svým způsobem výroby je neudržitelný a zde regulace nepomůže. Zde je potřeba proměnit vlastnické vztahy.
Díky moc za příspěvek. Moc se mi líbí ta metafora s ostrůvky a pevninou. A teké to, že tekutý hněv proti tekutému systému nic nezmůže.
Žaádné čekání doma na lepší zítřky! Organizujme se!
Zdravím a jsem rád, že se debata rozběhla, byť zde není možné ji vést více strukturovaně.
Janu Konvalinkovi: alternativě jsem věnoval větu, protože ten článek nebyl o konkrétních návrzích. Byl o tom, že vládnout v rámci systému není tolik problém, ale má to svá rizika, která jsou spojena s vývojem kapitalismu jako hospodářského systému. Ustupování sociální státu je totiž logickou reakcí na klesající míru zisku v globální ekonomice a s tím související rozvoj finančních spekulací. Ale už je popsáno jinde (viz. Ilona Švihlíková).
K alternativám: já nejsem stoupenec lokální ekonomiky ani lokálních měn. Myslím si, že jsou to požadavky jejichž prosazení by vyžadovalo takovou sílu, že pokud bychom ji měli, tak už si prosadíme úplně cokoli. Lokální ekonomika v éře globální komunikace a globální dělbě práce by byl krok zpět. Výzkumné a vývojové týmy pracují napříč kontinenty a je to tak dobře. Stejně tak sdílení "know-how", technologií a postupů je dnes přirozeně globální. Jde o to zbavit se např. patentů na ochranu duševního vlastnictví - autor má být oceněn, ale na pokroku se nesmí nemravně vydělávat (viz Microsoft nebo farmaceutické firmy, které znemožňují kvůli vysokým poplatkům výrobu generik proti AIDS apod.).
Stejně tak mezinárodní letecká, pozemní i námořní doprava asi nejde příliš lokalizovat. Nemluvě o energetických sítích a přírodních zdrojích. Bavit se můžeme o narovnání produkce potravin, která je deformovaná (jablko z ČR v ČR dražší než jablko z Austrálie), stejně jako nutnost redistribuce bohatství z globálního Severu na globální Jih.
Institucionální podoba by měla mít formu samosprávných rad na různých úrovních (podniky, školy, nemocnice, kraje, státy), které byly centrem rozhodování a participace občanů. Měla by platit zásada odvolatelnosti a rotace funkcí. Modelů je celá řada a dají se různě kombinovat. Paradoxně problém není v neexistenci alternativ, ale v nedostatečné síle k jejich prosazení.
V případě zájmu mohl poslat odkazy na studie a knihy, které se postkapitalismem (abych byl hodný), zabývají.
ČSSD pomůže jen skutečný obrat doleva
Jan Májíček
Já jako nestranník to mám o něco jednodušší, že nejsem svázán stranickou loajalitou, ani omezeními, které tvoří znalost milých, ale v zásadě bezvýznamných členů strany. Ta strana je nepřipravená programově a také perzonálně. Ty věci jsou samozřejmě propojené. Chovancové, Zimolové a jiné Vaňhové jsou logickým důsledkem takové nevybavenosti. Je to smutné, protože to posiluje pravice všeho druhu a bude tomu náročné čelit jen protestem v ulicích (a to si pište, že udělám co budu moci, aby došlo a k pořádnému).
Přeji hodně sil a třeba se uvídme na nějaké brzké demonstraci.
Před rokem se to stalo. K prvnímu výročí Occupy movement
Jan Májíček
o "hlubších souvislostech" jsem nepsal. Jen jsem poznamenal, že protesty jako jsou ty hnutí Occupy musíme chápat v kontextu krize.
Psal jsem explicitně o širších souvislostech, protože hodnocení protestů často sklouzává pouze k hodnocení té které jednotlivosti.
Arabské jaro nastartovalo proces, který není u konce. Přineslo třeba pád dlouholetých diktatur Ben Aliho a Mubaraka. A vidět celou situaci jen jako "přesun moci od dosavadních nenáboženských elit k islamistům a klanovým náčelníkům" je ploché a nezohledňuje aktivitu a roli občanské společnosti, odborů a dalších sociálních hnutí v Arabském jaru.
Kapitalismus a jeho kritika. Potřebujeme renesanci Marxe?
Thomas Meyer
"Kapitalistický hospodářský systém je totiž zasazen do sociálního státu se stále hlubší hospodářsko-politickou regulací a byly v něm překonány třídní rozdíly. Tato premisa se ukázala jako křehká." - tato premisa se hlavně ukázala jako falešná, protože třídní rozpory nikdy nevymizely, maximálně byly nivelizovány. Platí to pro Západní Evropu stejně jako pro Východní Blok, o USA ani nemluvě.
"Jako „paradox marxismu“, by se dal označit účinek hrůzy z nástupu revolučního překonání kapitalismu, jak prorokoval Marx, ať už s pomocí demokracie nebo proti ní. „Paradox marxismu“ přispěl k tomu, že velká část politických a hospodářských elit v kapitalistických demokraciích nakonec akceptovala sociálně-demokratický konsensus. " - když vynechám trochu nejasnou formulaci toho, co znamená nástup revolučního překonání kapitalismu s demokracií nebo proti ní (protože marxismus je založen na rozšiřování sfér demokracie), tak to byla hlavně prohra Ruské revoluce a poválečné revoluční vlny, která vedla k sociálnímu kompromisu, který ztělesňovala socdem. Ruská a další revoluce neuspěly především díky obrovskému tlaku zbytku kapitalistického světa, který vyhlásil všem pokusům o změnu systému válku.
"Prakticky nic se nedá použít z obou odjakživa nejslabších částí marxistické teorie: politiky velké historické alternativy ke kapitalismu, „vyřešené hádanky historie“, z představ o tom, co má vzejít z překonané kapitalistické společnosti. Ke státu, třídě, revoluci, reformě, nepřidal největší bořitel kapitalismu o moc víc než pár příležitostných střepů v aktuálních případových analýzách, ze kterých se nedá sestavit konzistentní obraz." - autor prvně neříká nad nedostatečnou debatou, aby nakonec prozradil, že není problém v tom, že debata neexistuje, ale že ji nezná. To je pak těžké. Jen k výše zmíněným tématům existuje desítky knih, z nichž jmenujme monumentální dílo Hala Drapera Karl Marx's Theory of Revolution ve 4. svazcích pojednávající postupně o diktatuře proletariátu, politice společenských tříd, válce a revoluce, kritice jiných socialismů. Všechny knihy jsou dostupné on-line.
Stejně tak soudobé debaty o postkapitalistické alternativě přicházejí i do českého prostředí (viz M. Albert: Partekon např.), tedy v německém prostředí musí být jako doma.
"sociální demokraté byli po desetiletí věrnými následovníky marxismu v jeho demokratickém způsobu čtení" - no a to už je úplná komedie. V roce 1959, SPD, rozhodující strana Socialistické internacionály přijala na sjezdu v Godesbergu program odmítající marxismus a odpor proti kapitalismu. Stačí si ten program přečíst: http://germanhistorydocs.ghi-dc.org/pdf/eng/Parties%20WZ%203%20ENG%20FINAL.pdf
"A zároveň, aby to vůbec šlo, přisoudit zdomácnělým trhům služebnou roli pro obojí. Pár desetiletí to dost dobře fungovalo. Kdo jiný, když ne sociální demokraté by to dnes mohl ještě jednou zkusit?" - na světovou regulaci trhů by museli být sociální demokraté světovou stranou. Nic proti, ale takovou ambici a hlavně politickou vůli nemají. Navíc je problém ještě někde jinde: jde o to, že celý systém se svým způsobem výroby je neudržitelný a zde regulace nepomůže. Zde je potřeba proměnit vlastnické vztahy.
O jednotném postupu proti vládě, Dobešově překvapení a o tom co dál
Jan Májíček
Žaádné čekání doma na lepší zítřky! Organizujme se!
Realistická radikální politika
Jan Májíček
Janu Konvalinkovi: alternativě jsem věnoval větu, protože ten článek nebyl o konkrétních návrzích. Byl o tom, že vládnout v rámci systému není tolik problém, ale má to svá rizika, která jsou spojena s vývojem kapitalismu jako hospodářského systému. Ustupování sociální státu je totiž logickou reakcí na klesající míru zisku v globální ekonomice a s tím související rozvoj finančních spekulací. Ale už je popsáno jinde (viz. Ilona Švihlíková).
K alternativám: já nejsem stoupenec lokální ekonomiky ani lokálních měn. Myslím si, že jsou to požadavky jejichž prosazení by vyžadovalo takovou sílu, že pokud bychom ji měli, tak už si prosadíme úplně cokoli. Lokální ekonomika v éře globální komunikace a globální dělbě práce by byl krok zpět. Výzkumné a vývojové týmy pracují napříč kontinenty a je to tak dobře. Stejně tak sdílení "know-how", technologií a postupů je dnes přirozeně globální. Jde o to zbavit se např. patentů na ochranu duševního vlastnictví - autor má být oceněn, ale na pokroku se nesmí nemravně vydělávat (viz Microsoft nebo farmaceutické firmy, které znemožňují kvůli vysokým poplatkům výrobu generik proti AIDS apod.).
Stejně tak mezinárodní letecká, pozemní i námořní doprava asi nejde příliš lokalizovat. Nemluvě o energetických sítích a přírodních zdrojích. Bavit se můžeme o narovnání produkce potravin, která je deformovaná (jablko z ČR v ČR dražší než jablko z Austrálie), stejně jako nutnost redistribuce bohatství z globálního Severu na globální Jih.
Institucionální podoba by měla mít formu samosprávných rad na různých úrovních (podniky, školy, nemocnice, kraje, státy), které byly centrem rozhodování a participace občanů. Měla by platit zásada odvolatelnosti a rotace funkcí. Modelů je celá řada a dají se různě kombinovat. Paradoxně problém není v neexistenci alternativ, ale v nedostatečné síle k jejich prosazení.
V případě zájmu mohl poslat odkazy na studie a knihy, které se postkapitalismem (abych byl hodný), zabývají.