Před rokem se to stalo. K prvnímu výročí Occupy movement
Jan MájíčekK prvnímu výročí vzniku hnutí Occupy autor shrnuje, co pozitivního hnutí přineslo — vedle obnovy radikální imaginace je to vytvoření sítě aktivistů a výrazný podíl na globální vlně protestních hnutí.
V pondělí 17. září uplynul přesně rok od doby, kdy na výzvu kanadského antikonsumeristického časopisu AdBusters začal protest proti finančním spekulacím pod heslem „Oni jsou 1%, nás je 99%“ poukazující na propastné rozdíly v bohatství a jeho distribuci ve světě. To, co mainstreamová média z počátku ignorovala jako jeden z dalších malých protestů, postupně sílilo. Během září a října se ze stovek staly tisíce a protesty přerostly z New Yorku do další měst v USA, Kanadě, Evropě, Asii, Latinské Americe a Africe. Celým světem se přehnala vlna globálních protestů.
Na výročí vzniku hnutí Occupy se v New Yorku sešlo několik set demonstrantů. Poblíž Zuccotiho parku, který se stal místem okupace veřejného prostoru, se podle svědectví některých účastníků odehrálo to samé, co před rokem. Jako bychom prožívali déjà vu, říkali si. Jedním z nich byl i Chip Gibbons. Ten se pro americký portál Counterpunch vyjádřil, že když pře rokem přicházel na demonstraci, byl trochu zklamán, když první, koho potkal, byla skupina lidí cvičících jógu. To, co ale podle něj následovalo, ho nutí věřit, že byl u přelomové události.
Začíná mi svítat, proč Václav Umlauf mluví o "levicových narcisech". Výsledkem takovýchto "úvah" je guláš, který se od mainstreamových médií liší nanejvýš znaménkem.
* Co vlastně míní autor "hlubšími souvislostmi"??
* Co dosud tak velkolepého přineslo ze Západu vydatně povzbuzované "arabské jaro" - tedy kromě přesunu moci od dosavadních nenáboženských elit k islamistům a klanovým náčelníkům?
o "hlubších souvislostech" jsem nepsal. Jen jsem poznamenal, že protesty jako jsou ty hnutí Occupy musíme chápat v kontextu krize.
Psal jsem explicitně o širších souvislostech, protože hodnocení protestů často sklouzává pouze k hodnocení té které jednotlivosti.
Arabské jaro nastartovalo proces, který není u konce. Přineslo třeba pád dlouholetých diktatur Ben Aliho a Mubaraka. A vidět celou situaci jen jako "přesun moci od dosavadních nenáboženských elit k islamistům a klanovým náčelníkům" je ploché a nezohledňuje aktivitu a roli občanské společnosti, odborů a dalších sociálních hnutí v Arabském jaru.
Mezi těmi "pády dlouholetých diktatur" (které mj. zadržovaly islamismus) bych za sebe ještě zmínil plíživý pád diktatury Kemala Atatürka. Cui bono?
A "občanská společnost"? No, možná ještě tak ti Karthaghinci.
- Jinde bych ale - zejména poté, kdy můžeme sledovat, jak se po Iráku, Afgánistánu, Jemenu, Libyii a Egyptě a bůhvíkde jinde rodí už i v Sýrii - byl hodně skeptický. Rozhodně má občanská společnost mnohem větší šance vzniknout a rozvíjet se ve státě sekulárním - to je to, co jsem ve své předchozí glose chtěl zdůraznit. (Možná už je čas zhodnotit historii hnutí a stran Ba´ath? - Třeba nám k tomu něco vysvětlujícího připíše Daniel Veselý?) - To jsou podle mého názoru ony širší souvislosti, jimž by bylo dobře věnovat pozornost.