Článek se nezabývá vzpomínkou na II. světovou válku, rok 1968 ani válkami v Iráku či Afghánistánu. Téma je naší současnosti mnohem blíže.

Před čtyřmi týdny zahájila skupinka aktivistů na pražském Klárově akci, ke které je inspirovalo hnutí Rozhořčených ze Španělska a ze Spojených států amerických. Svůj cíl nese již ve svém názvu: Occupy! (Okupujme!). Jde o okupaci veřejného prostoru. Toho prostoru, který se podle táborníků změnil jen na výkladní skříň, ze které na nás koukají jen reklamy, mačkáme se v něm v zácpách a v přeplněných dopravních prostředcích. Smyslem „okupačních“ protestů je naplnit veřejný prostor něčím jiným. Chtějí vytvořit místo, kde by lidé mohli veřejně a pospolu volně debatovat o tom, co považují za důležité. Na Klárově vyrostlo od té doby celkem početné stanové městečko.

Na rozdíl od Španělska nebo USA není zmíněné „české“ Occupy součástí silnějších sociálních hnutí. Důvodem může být odlišná tradice protestu, než ta, která spočívá v  obsazování veřejného prostoru. Dalším důvodem může být ale také skutečnost, že organizátoři jsou příliš vyhranění na to, aby dlouhodobě spolupracovali například v platformě STOP VLÁDĚ. Sami si tím omezují dosah, které by ve společnosti jejich aktivity mohly být.

Na Klárově, poblíž Úřadu vlády ČR, se schází různí lidé. Některým stojí za to naslouchat (např. přednáška Milana Valacha), v jiných případech kolemjdoucí jen nevěřícně kroutí hlavou. Ale taková už je povaha otevřeného prostoru, ve kterém platí jen jedno pravidlo, tedy že by si ho neměl nikdo uzurpovat.

Jenže i tento nenásilný způsob protestu začíná narážet. Radní městské části Praha 1, pod které Klárov spadá, chtějí protest ukončit. Má se tak stát do konce května. Vedení Prahy 1 už má také plán, jak toho dosáhnout. Možnosti jsou dvě. S organizátory protestu, který je oficiálně prezentován jako petiční akce, může úřad zahájit správní řízení, nebo na místo poslat policisty, kteří je z Klárova dostanou i za cenu použití donucovacích prostředků. Jak tvrdí deník Právo, je většina politické reprezentace pro druhý plán. Dokonce prý na zastupitelstvu zazněly návrhy typu zajistit neustálý dozor městských policistů nebo pravidelné kropení trávníku se stany studenou vodou.

Při argumentaci proti pokračování protestu se vyznamenali starosta Prahy 1, Oldřich Lomecký (TOP09), a první radní Ivan Solil (ČSSD). První z nich obvinil demonstranty ze zneužití petičního zákona. „Je vidět, jak se demokracie dá zneužít,“ prohlásil starosta. Každý stan má totiž na svém těle připevněnu petici, tudíž je petičním místem a nevyžaduje zábor. Liberální petiční zákon je pozůstatek začátku 90. let dvacátého století. Tehdy by nikoho nenapadlo, že pár stanů na veřejném prostranství bude někdo považovat ze „zneužívání demokracie.“

Sociální demokrat Solil ale překonal všechny, když odhalil, že tu také jednoznačně dochází k porušování vyhlášky o ochraně veřejné zeleně, která mimo jiné zakazuje stanování, nocování i její poškozování a znečišťování. To má stejnou logiku, jako kdyby shromažďovací právo bylo omezeno tím, že chodníky a náměstí jsou více znečištěna nebo opotřebována, když se tam sejde velké množství lidí.

Pokud zasáhne proti demonstrantům na pražském Klárově policie, bude to porušení petičního práva. Na druhou stranu je potřeba, aby i aktivisté z hnutí Occupy pochopili, že bez širší společenské podpory se jakékoli změny dosáhnout nedá. Být ve stanu v parku bez toho, aniž bych oslovil širší společnost je stejné, jako zavřít se doma v pokoji.