Sociální média a sociální hnutí
Jan MájíčekSociální média podle jedněch mění tvář světa, podle jiných zas takové výhody nepřinášejí. Ve skutečnosti mohou být jen jedním z nástrojů, který sám o sobě svět nezmění.
Od loňského roku, kdy proběhly arabské revoluce, se začalo hojně debatovat o roli tzv. sociálních medií. Nejznámějšími z nich jsou Twitter a Facebook, ale můžeme sem zařadit také nejrůznější blogy a vlogy (video - blogy). Rozvoj těchto nástrojů souvisí s rozvojem technologií a jejich čím dál větší dostupností. Podle odhadů jednoho z operátorů má chytrý telefon, který dokáže obsluhovat sociální sítě, každý pátý Čech. Někteří autoři se tak nechávají unést a tvrdí, že vstupujeme do světa, který je od základu demokratický. Jak říká držitel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman, „nemůžete je udržet na farmě, jakmile mají přístup na internet.“ Kauza Wikileaks také ukázala, jaký problém mohou mít vládnoucí politici z volného šíření informací na internetu.
Stejně tak v souvislosti s volební kampaní Baracka Obamy v roce 2008 jsme mohli číst o novém rozměru volební kampaně.
I pro arabské revoluceme se požívalo spojení facebooková nebo twitterová revoluce.
Poslední roky přinesly obrovský nárůst v počtu lidí s přístupem na internet. Stránka Internet World Stats odhaduje, že mezi roky 2000 a 2010 se počet lidí s přístupem na internet zvýšil o 448,8%, z 360 986 492 na 1 966 514 816. To je zhruba 28% světové populace. Značný nárůst uživatelů internetu je zejména v Africe a na Blízkém Východě. V Číně je více uživatelů internetu, než kolik obyvatel žije v celých Spojených státech.
Stejně masivní je i nárůst sociálních medií. Facebook narostl z 150 milionů uživatelů v roce 2009 na dnešních pět set milionů. V březnu bylo v Británii registrováno na Facebooku na třicet milionů jejích obyvatel, což je přesně polovina jejího obyvatelstva.
Zatímco pro jedny byl internet spojen se stahováním porna, hudby a případně s prasknutím bubliny dot.com, pro druhé se přeměnil s příchodem tzv. Webu 2.0.
Také je pravda, že ne každý, kdo říká revoluce, tím myslí skutečnou revoluci. Zajímavé je, že slovo revoluce, které je lidmi asi častěji vnímáno pozitivně, než negativně, si kapitalismus s ledovým klidem přivlastnil. Dnes jsme svědky revoluce v kadeřnictví, kosmetice a holení, ve výrobě automobilů, mobilů a nevím v čem ještě. Kapitalisté, kteří jsou tak žárlivými strážci patentového práva a svých obchodních značek, si přisvojují revoluci, tedy slovo, které sice možná kdysi bylo jejich, ale už dávno není. Revoluce tak vstupuje na trh. Obsah slova se tím jakoby pomalu vytrácel.
Pochopitelné je i to, že nelze být donekonečna platonickým revolucionářem v tom smyslu, že duší jsme někde jinde, ale tělem zůstáváme na gauči. Je to tak trochu manichejské.
Jenže co dělat? Stačí nechat se zmlátit nebo zatknout, aby přišla opravdová revoluce? Dřív to možná stačilo. Dnes však jsou lidé na zásahy proti demonstrantům zvyklí z médií, takže je to ani nevzrušuje. Dokonce bych řekla, že si zvykli už úplně na cokoliv. Patrně ještě nenastala ta správná doba.