Okupace po česku
Jan MájíčekPlatforma STOP VLÁDĚ v sérii protestních akcí, které nazvala „Okupujme ministerstva“, pokračuje v aktivizaci občanské společnosti. A vláda stále nechápe, že tyto protesty vyvolala sama.
Protestní akce na pražském Klárově skončila. Od prvních informací o záměru radnice Prahy 1, že se má tomuto „zneužívání petičního práva“ zabránit, neuběhl ani týden. Potvrdila se tak smutná zkušenost, že každý protest, který zůstane izolován, skočí špatně. Českému Occupy lze vytknout mnohé, od naivity až po fanatismus, od nekritického přijímání způsobů protestů z jiných zemí až po prostor pro prezentaci obskurním skupinkám a jednotlivcům. Jenže to stále není důvod, proč by vyhláška na ochranu zeleně měla mít předost před petičním právem.
Přetvořený koncept Occupy začala využívat platforma STOP VLÁDĚ v sérii protestních akcí, které nazvala „Okupujme ministerstva“. V úterý zahájila tuto šňůru protestem před ministerstvy školství a kultury. I přes slova premiéra Nečase, který strašil násilím, proběhl celý protest v příjemné a pohodové atmosféře pouliční minislavnosti. Karmelitská ulice, kde se protest odehrával a kde za normálních okolnosti stojí kolony aut a v nich uvízlé tramvaje, se proměnila koncertní prostor, diskusní sál a divadelní parket zároveň. Kolem informačních stanů, které tvořily jádro protestu, se neustále procházeli lidé, brali si propagační materiály, diskutovali, poslouchali hudbu nebo vystoupení řečníků. Takto byl dobyt veřejný prostor.
Petiční stany byly zredukovány na jeden, který na zeleném plácku trčí jako osamělý superhrdina. Stává se z něj dokonalý Gesamtkunstwerk.
Nesmí se zde už kempovat, ale smí se rokovat. Rokuje se tedy v malých kroužcích na zemi 24 hodin denně. A všechno se tak nějak sklidnilo. Včera mi řekl jeden policista: Já sem chodím rád, protože je tu klídek.
Zásah policie tak okupaci paradoxně prospěl, protože už upadala do paralyzujícího chaosu.
Nyní může revoluce tvořivosti a hry začít.
A přišel, že?