Představivost Ivana Solila
Jan MiesslerDemokracie někdy může být hlučná, špinavá a v rozporu se zákazem stanování na území hlavního města Prahy. Po vyklizení stanového městečka na Klárově je v Praze už zase čisto a ticho.
„Představte si, že by se nám třeba na Václavském náměstí utábořili bezdomovci, na stany si dali petici a stanovali tam celý rok,“ citoval server Aktuálně.cz radního pro bezpečnost z Prahy 1 Ivana Solila (ČSSD). Tak si to tedy představme. A představme si, že by tam s těmi stany narušovali například hladký průběh oslav výročí 17. listopadu, anebo v těch peticích dokonce požadovali návrat komunismu, protože tehdy přece měl střechu nad hlavou každý. Policie se sociálním demokratem panem Solilem za zády by je z toho Václaváku nejspíš hnala svinským krokem...
Jenomže demokracie zkrátka někdy může být hlučná, špinavá a v rozporu se zákazem stanování na území hlavního města Prahy. Po víkendovém vyklizení stanového městečka hnutí Occupy! na Klárově je ale v hlavním městě už zase čisto a ticho. Zápachem a politickými požadavky už nikdo slušné lidi a zahraniční turisty na dohled od Karlova mostu rušit nebude. Proti politickým poměrům je třeba protestovat tak, aby to nikomu nevadilo - zejména ne těm, co ty politické poměry ztělesňují.
Podle radních účastníci protestu zneužili petiční zákon, když na každý stan umístili petici a učinili z něj tak „petiční stánek“. Narozdíl od „shromáždění“, které radnice mohou zakázat (a občas to dělají), totiž na petiční stánek není třeba žádné úřední povolení. Stačí si ho jednoduše někde postavit a pak už jenom jakýmkoliv způsobem, který není v rozporu se zákonem, sbírat podpisy.
V benevolentním zákoně není specifikováno, jak by takový petiční stánek měl vypadat, případně zda těch stánků může být víc. Podle současného oficiálního výkladu je v pořádku pouze jeden stánek, zbytek musí pryč. Zákon ani právní výklad ovšem neříkají nic o jeho velikosti, a tak teď povltavští okupanti zřejmě požádají o spolupráci zástupce společnosti Cirkus Berousek.
To ale nic nemění na tom, že konečné slovo ohledně toho, co je a není v pořádku, mají veřejné autority, proti kterým jsou často protesty převlečené za petice namířeny. A že ty autority jsou čím dál víc autoritativní, nikdo už od nich dobrou vůli a snahu o porozumění ani nečeká a naopak předem počítá s konfrontací.
Představme si, že by třeba radní z Prahy 1 nebo řekněme sociálně demokratická strana okupujícím táborníkům přistavili dva tři přenosné záchody, vedle nich umístili pár nádob na tříděný odpad a s táborníky se domluvili, že na místě klidně můžou politicky protestovat, ovšem v souladu s hygienickými normami. Možná by se ze stanového městečka časem stala zajímavá turistická atrakce. Hlavně by se ale trochu obrousily hrany a někdo by si dokonce mohl nahnat politické bodíky, jak je tolerantní, progresivní, rozumný - a demokratický.
Místo toho si máme představovat bezdomovce na Václaváku. Ach jo.
Ale vážně, včera jsem četla v Britských listech článek K. Dolejšího, který formu protestu vnímá pozitivně jako generační vzpouru. Pozitivní protesty jistě jsou, ale rozhodně to není žádná generační vzpoura. Už proto ne, že v těch stanech dnes klidně mohou být lidi, kterým je padesát a na těch radnicích klidně mohou být třicátníci. To je vzpoura lidí, kterým systém nic nenabízí, proti těm, kteří z něj mají džob.
(záznam: http://www.cssd.cz/ke-stazeni/videogalerie/video-novinky/potucek/)