Realistická radikální politika

Jan Májíček

Podle Oty Novotného se radikální levice vznáší v nadoblačných výšinách teorií, ale praktické kroky dělat nechce. Realistická radikální politika však má co nabídnout.

Oto Novotný se pustil do radikální levice, která se podle něj vznáší v nadoblačných výšinách teorií a praktické kroky dělat nechce. Sám přiznává, že její zastánci patří k nejobratnějším diskutérům. Domnívám se, že kromě své intelektuální převahy nad „realisty“ můžeme nabídnout i celou škálu praktických kroků a postupů.

Tak zvaní realisté často trpí malou sebedůvěrou. Hned na začátku svého článku se v souvislosti s debatami o fiskální unii Oto Novotný ptá , zda by měla levice tleskat Nečasovi a Cameronovi, když závazek ke škrtům odmítli. Ne, neměla, protože by měla sama vystoupit se svou kritikou jak celého návrhu na fiskální stabilitu tak EU a jejich mechanizmů. Nemusíme si přeci vybratjen naprosté přijetí evropské agendy v současné podobě a redukcionistické pojetí české pravice, která vidí v těsnější integraci pouze odstranění překážek pohybu zboží, služeb a kapitálu.

Stejně na druhé straně je naprosto slepé považovat KSČM  v jakémkoli smyslu za marxistickou, protože se jedná v zásadě o solidní stranu sociální demokracie s programem silného intervencionistického státu. Je deformovaná svou minulostí (stalinisté a panslavisté) a korupcí (viz zákon o odpuštění poplatků znečišťovatelům ovzduší).

Radikální levice je viněna z toho, že mluví jen o boji proti systému. Jenže to není tak, že bychom neuměli vládnout. Že bychom neuměli zavést opatření jako je odstropování plateb na sociálním a zdravotním pojištění, progresivní zdanění fyzických i právnických osob, zákon o prokázání původu majetku, zákon o celostátním referendu, o neziskovém a dostupném zdravotnictví, bezplatném a dále se rozvíjejícím systému vzdělávání, nebo novinky jako participativní rozpočet či daňovou asignaci pro jednotlivé kapitoly státního rozpočtu. Radikální levice nechce vládnout za podmínek, které jí vymezily nadnárodní korporace, banky a ratingové agentury. Proto mluvíme o systémové změně, bez které se žádná obhajoba sociálního státu neobejde. 

Dnešní poměry sil jsou totiž v zásadním neprospěchu pro politiku sociální spravedlnosti, protože politická i ekonomická moc jsou mimo demokratickou kontrolu. Navíc se tato propast stále více prohlubuje. Řecko je krásný příklad. Socialista Papandreu zradil svůj vítězný volební politický program volby jen den po svém zvolení. Prosazoval škrty, proti kterým organizovaly odbory generální stávky. Rozpadl se mu poslanecký klub a sám přišel o místo šéfa řeckých socialistů. Není se tak co divit, že jsou oprávněné pochyby o sociální demokracii. V České republice bychom mohli najít podobné příklady, kdy socdem kapituluje před „objektivními“ potřebami světového trhu a povzbuzuje k onomu pověstnému „závodu ke dnu“. 

Realistická radikální politika má co nabídnout. Kromě praktické podpory a účasti v nejrůznějších hnutích za sociální, ekonomická a politická práva (jen se podívejme na ProAlt!) může radikální levice nabídnout analytické přístupy, které věcně a přesvědčivě ukazují na nutnost překonání kapitalismu jinak, než že zvolíte tu správnou stranu. Naší cestou je cesta radikální demokracie v politice i ekonomice.

    Diskuse
    ON
    V mnohém z toho co píšete, souhlasím. Já nechtěl a nechci být vůči radikální levici za každou konfrontační, ale spíše provokovat diskusi o rozdílech mezi realisty a radikály a snažit se ty rozdíly lépe chápat. Zjevně se shodneme na všech těch konkrétních levicových politikách, o kterých píšete. A ani v tom zásadním, o čem píšete – „Radikální levice nechce vládnout za podmínek, které jí vymezily nadnárodní korporace, banky a ratingové agentury. – se od vás, my sociální demokraté, nelišíme. My jsme ovšem parlamentní strana a musíme věci měnit s vědomím limitů institucí parlamentní demokracie, takže i ta naše nejdůslednější levicová řešení budou ve Vašich očích vždy spíše méně než dost.. Chápu, že tady musí být na nás i mimoparlamentní tlak ze strany radikální levice, obecněji aktivní občanské společnosti. Ale nemohu s Vámi souhlasit, že překonáte tzv. kapitalismus „jinak, než že zvolíte tu správnou stranu“ a že umíte „nabídnout analytické přístupy, které věcně a přesvědčivě ukazují“ jak na to. Bez stran to asi ještě dlouho nepůjde (zdůrazňuji bez stran, ne bez jedné správné strany) a Vaše „věcné a přesvědčivé analýzy“ jsou pouhé hypotézy, o jejichž důsledcích si nemůžete být zcela jisti. Máte ovšem právo je demokraticky testovat, jako my testujeme ty svoje, aniž bychom sdíleli vaše hluboké přesvědčení a nadšení. Každopádně díky za kultivovaný názor.
    March 16, 2012 v 18.10
    Tak v sociální demokracii v ČR je hned několik proudů a těžko říct, který je právě nyní dominantní. Jestli ten středově třeticestný postgrossovský, nebo naopak humanistický. Myslím si dokonce, že začíná nabírat na síle ten směřující k autentické levicové straně od oportunismu. Ve své podstatě i takový Balabán se v Právu nedávno rozepsal a s Májíčkem by si téměř podal ruce, jelikož to je globální diskurs, kterým pomalu načichnul....Někdo tedy může „testovat“?????????? v Lidovém domě hodně věcí, ale hovořme prosím každý za sebe a neschovávejme se za to "my"...Tím neříkám, že nepodporuji Bohuslava Sobotku, právě naopak a z jeho posledních aktuálních reakcí mám velmi dobrý pocit. Méně z těch příkopů, které tu někteří na levici staví a selektují. Sobotka souhlasí a reflektuje článek Kellera, který napsal v Právu včera a já ho sdílel na sociální síti, tedy vím to. Keller se tam těm příkopům a odtrženosti "politické třídy", (tj. jediné třídy, kterou znám) záměrně a tvrdě vysmívá a je velmi kritický a právem kritický a jeho varovný hlas zvedá v závěru dnešního článku i Alexandr Mitrofanov. Bohuslav Sobotka dnes velmi dobře hovoří o odtrženosti od reality lidí („akváriu“) u politické reprezentace jako celku. Velmi bych tedy poprosil některé členy ČSSD, aby se nikdo nesnažil mluvit přímo za předsedu ČSSD a vedení ČSSD.

    A k samotnému článku Jan Májíčka:
    Myslím si, a v evropské levici je to většinový názor, jelikož jsme téměř všade v opozici, že velmi dobře chápe realitu v Evropě. Ve své podstatě čelí demokracie jako celek dvojitému ohrožení fašismem. Jedno jde ve směru fiskální strohosti a demontáže sociálního státu, krásně je to vidět na příkladu Maďarska, kde fakticky politika Evropské komise vyvolala další eskalaci napětí a další útok neonacistů z hnutí Jobbik, kdy Maďarsku fakticky za chudobu ještě odebírá půl miliardy eur jako trest (velmi dobře tuto situaci reflektoval Martin Hekrdla ve včerejším Týdnu), a dále čelíme vlně fašismu přicházejícího ze stále se prohlubující sociální nesouměřitelnosti v Evropě. Konzervativci nenabízejí řešení v reálném čase, který ještě všichni máme. Je tedy více než legitimní a potřebné hledat „levicovou protikrizovou koncepci“, jak naznačuje Jan Májíček v tomto článku.
    ON
    March 17, 2012 v 8.53
    K Lukášovi
    1) Jsem rád, že Lukáš Kraus je už zase příznivec Sobotkovy sociální demokracie, ze které ještě před týdnem vystupoval, protože podpořila tzv. fiskální unii. A mohu jej ubezpečit, že i hlasy těch představitelůtzv. "humanistického" proudu, které má (ale toho mohu jen tušit) Lukáš na mysli, a kteří jsou mi nejbližší. Takže tomu moc nerozumím a zajímalo by mne, koho si do toho „humanistického“ proudu Lukáš zaškatulkoval.
    2) Pokud jde o to "testování", tím chci říci, že přesvědčení (program), se kterým jdu dělat politiku, nemohu vnímat jako zjevenou pravdu, ale pouze jako hypotézu s možnými nepředvídatelnými důsledky. A musím být připraven, jak zkušenost v politice ukazuje, že ty důsledky mohou být sakra nehezké. A to se týká i levice, a právě levice by se měla umět poučit. A jak vidím to svaté nadšení tady u některých, tak o tom mám pochybnosti. (V mé poznámce k článku pana Májíčka to také znamenalo, že radikálové "testují" svou neparlamentní cestu, my socdemáci tu naší parlamentní a nestavějme to proti sobě.)
    3) Jsem také rozhodně proti stavění příkopů na levici. Ale napřed si musíme říci, kde kdo stojíme a jaké jsou naše rozdíly, abychom se mohli v strategických otázkách programově propojit a konat. (Nedávno jsem osobně inicioval diskusi s našimi komunisty v Lidovém domě, abychom o tom mluvili. Myslím, že to bylo po mnoha letech poprvé.... Pokud vím, bude to mít pokračování na konferenci v Brně. A diskutovat k nám chodí i radikálové, např. i pan Májíček).Neexistuje žádná jedna levice a kdo k diskusi přistupuje tak, že si myslí, že jeho názor je ten jedině správný, tak stále mluví falešně o jedné jediné levici. V diskusi se často takoví lidé vyznačují mimořádnou hluchotou zaposlouchat se do názorů druhých a sektářskou nesnášenlivostí.
    4) O odtrženosti politiků (všech směrů) mluvím pořád a v sociální demokracii tlačím na co nejvíce přímých kontaktů jejich vedoucích politiků s občany. A myslím, že se to daří, socdem pochopila, že musí za lidmi chodit a mluvit s nimi. Ale zároveň varuji, abychom na levici mobilizovali lidi falešnými iluzemi; to už tady také bylo. (Mluvím o tom jinde zde na DR). Ale abychom našli způsoby, kterými dokážeme postihnout skutečně jejich nálady a přitáhnout je k programu. I tady mohou panovat na levici nejrůznější iluze. A tuším, že mohou být příčinou, proč se zatím levici nedaří příliš mobilizovat nespokojené občany a jsme svědky takových strašností jako Holešovský výzva.
    Jen drobnost. Radikalita a realismus nejsou protiklady. Protikladem radikality je umírněnost (pejorativně řečeno mělkost). Realista musí být někdy umírněný, jindy radikální, záleží na situaci a jejím vyhodnocení...
    March 17, 2012 v 11.19
    Ohlédnutí do minulosti
    Souhlasím s M. Škabrahou, že záleží na situaci. Nevolníci, kteří si za feudalismu mysleli, že se proti němu nedá nic dělat, byli realističtí jen po určitou časovou nebo dějinnou hranici. Potom už nebyli realističtí, nýbrž něco jiného. Velký problém ale je tu časovou hranici poznat, pokud není dosti výrazná.
    March 17, 2012 v 11.22
    Já už se v tom fiskálním paktu opravdu nechci hrabat jako expert Oto Novotný a hlásat tu jediný, byť zásadně převažující názor v soc.dem. hnutí v Evropě. Respektuji a celkem to dokážu pochopit, že na to v ČR není „odvaha“, jak velmi přesně napsal Jan Májíček, dokážu pochopit, že ze specificky českých důvodů se v této věci taktizuje a čeká se, co se odehraje v zahraničí. Jenom jeden „testový“ příklad, kam vede tento pakt země „periferie“: Maďarsku se chystá Rada EU škrtnout jako trest za nevelký rozpočtový schodek půl miliardy eur ze strukturálních fondů. Je totiž přeci nutné za chudobu potrestat. Ne náhodou potom neonacistický Jobbik zaútočil na banky v mnohatisícovém davu. Dánské předsednictví Radě volá z kapitálového Dánska: škrtejte víc, musíme na Maďarsku ukázat, že budeme v našem fiskálním paktu tvrdí. Naopak Maďarska se zastalo Polsko a Rakousko s odůvodněním, že ten trest by situaci v Maďarsku ještě více eskaloval a vedlo by to k zásadnímu propadu jejich ekonomiky, která je stále v růstu 1,7%, ne tak v České republice tupých škrtů. Co tím chci říct. Ten koncept fiskální strohosti aplikovaný v době krize vede k fašizaci společnosti celých zemí periferie.
    Vystoupit jsem se snažil, bohužel, můj obvod má stejný názor jako já…tedy, bylo mi to rozmluveno jako hloupost a teatrálnost. To už by prý mohl z ČSSD vystoupit téměř každý.
    March 17, 2012 v 14.20
    nejde o vysoké ale slabé teorie
    nemyslím že problém je v tom že se radikálové opírají moc o vysoké
    teorie. tady se musím teorií jako takových zastat. Bez dobré, kvalitní teorie se radikalita (postižení podstaty) neobejde.
    Problém je v tom že se někdy zaměňuje teorie a pouhá víra ve vize. Dobrá teorie přeci musí míst spojitost s dobrou praxí, musí být racionální a reálná. Tím se liší od náboženství. A teorie předpoládá m.j. cílevědomé testování hypotéz, nikoliv akt víry.
    P.S. protikladem radikální pak není až tolik umírněný (není to věc intenzity) jako jevový, povrchní, iluzorní a tudíž v překračování omezené skutečnosti neúspěšný
    March 17, 2012 v 16.4
    Zkusím to podat jednoduše. Začínát se to moc zbytečně zamotávat.
    Radikální jsou ti, kteří
    a) už toho mají dost, systém je natolik dostal do rohu,že nemají kam ustoupit
    b) si umějí spočítat, že současný systém je cesta do pekel a nechtějí čekat, až absolutní většina /to jest i oni samí/ na tom bude jako ti z bodu a)
    Tzv.realisté jsou ti, kteří
    a) ve své podstatě nemají připravenou alternativu k tomuto systému, takže si nedovedou nic jiného představit
    b) byť jsou v opozici, jejich příjem je však díky stranickým, nebo poslaneckým postům a s tím souvisejícími prebendami tak vysoký, že mají spíše obavy, že změna systému by mohla zhoršit jejich životní úroveň
    c) ti, kteří v podstatě přemýšlí jako radikálové, až na to, že mají obavy, že by změna mohla dopadnout špatně
    Ostatní důvody jsou procentuelně nepodstatné.
    March 18, 2012 v 0.53

    Ano, Jiří Dolejš to myslím trefil velmi přesně. Slovíčko "jalové" vystihuje mnohdy celou sadu programatik a stanovisek, které lezou ze zauzlené, od reality občanů ČR i Evropy odtržené, přetaktizované politické třídy. Nechci tu Jana Májíčka nějak zásadně hájit, nemyslím si ani, že je nějakým radikálem, pouze ho na internetu vidím, jak globální dostupný materiál přímo např. k této věci pečlivě studuje a vytváří si se širokou informační základnou svůj názor a dále ho prohlubuje v intelektuální levicové akademické obci. Takový názor, který prý některé politické strany mít nemohou, tedy čeká se, až to za ně udělá například SPD či Hollande. Tedy asi tak...
    JM
    March 18, 2012 v 22.30
    Reakce na Otu Novotného
    Velmi stručně:
    "My jsme ovšem parlamentní strana a musíme věci měnit s vědomím limitů institucí parlamentní demokracie, takže i ta naše nejdůslednější levicová řešení budou ve Vašich očích vždy spíše méně než dost.. " - Nikdo po vás také nechce, abyste vyhlašovali vládu dělnických rad. Úplně by stačilo, kdybyste nedělali tako hlouposti jsou poplatky v nemocnici (60 kč za jídlo/den). Principiálně jsou poplatky nepřijatelné a basta. Stejně tak jasné slovo, že zrušíte všechny reformy Nečase a Topolánka (ano, tak daleko je třeba zajít) vám mohou vynést důvěru lidí. Zatím děláte pravý opak, i když se snažíte alespoň trochu změnit.
    "Bez stran to asi ještě dlouho nepůjde (zdůrazňuji bez stran, ne bez jedné správné strany)" - ale já nejsem anarchista, abych bojoval proti stranám. Myslím, že každá organizační forma má své výhody i nevýhody, přednosti i úskalí. A jsou radikálně levicové strany v Evropě jako je NPA, DieLinke nebo Bloco de Esquerda, které mohou být sympatickou volební alternativou vůči sociální demokracii.
    "Vaše „věcné a přesvědčivé analýzy“ jsou pouhé hypotézy, o jejichž důsledcích si nemůžete být zcela jisti." - tak na určité úrovni si nemůžete být jisti vůbec ničím, ale bez toho, aniž byste věřili v pravděpodobnost svých předpovědí a své zkušenosti, byste nemohl vstát ani z postele. Analýza globálního kapitalismu z pera Davida Harveyho po mém soudu velmi přesvědčivě ukazuje, že tento systém se z toho, jak je uspořádán hroutí. Propočítává, jaké množství investičních kapacit bylo třeba na vybřednutí z krize 30. let a kolik by bylo třeba dnes. Takový prostor podle Harveyho neexistuje. Snaha privatizovat veřejné služby je snahou tyto investiční prostory získat - marně, nebude to stačit. Proto budou radikálové vždycky říkat, že zrušit poplatky ve zdravotnictví je skvělé, ale nestačí to.
    + Další komentáře