Organizace Alternativa 50+ v pondělí zveřejnila výstupy z šetření, které se věnovalo demografickému stárnutí populace a postavení lidí starších padesáti let na pracovním trhu. Stárnutí populace je přitom jevem, se kterým se potýká nejen Česká republika, nýbrž i celá Evropská unie.

Střední varianta výhledové projekce demografického vývoje dle Českého statistického úřadu ukazuje, že zatímco v roce 2007 tvořily osoby starší 65 let necelých 15 % obyvatel České republiky, v roce 2050 to bude již kolem 31 %. S tímto jevem často také souvisí tzv. „demografická panika“, tedy strach ze stárnutí populace a dalšího demografického vývoje.

„My se však domníváme, že není nutné se tohoto jevu obávat — naopak lze využít současných projekcí k tomu, abychom se na další desetiletí mohli připravit. I přesto se však často setkáváme s tím, že ačkoli starších osob v populaci přibývá, diskriminačního jednání neubývá,“ uvedla ředitelka organizace Alternativa 50+ Linda Sokačová.

Podle hlavních zjištění výzkumu se ukazuje, že stárnutí obyvatelstva evropských zemí zůstává výzvou pro sociální systémy i systémy zdravotní péče. V jednotlivých zemích se velmi liší zapojení generace 50-64 let do pracovního procesu.

Vystavení špatným pracovním podmínkám snižuje motivaci i ochotu zaměstnanců dále pracovat. V České republice se generace 50-64 let snaží udržet na trhu práce do důchodového věku. Při ztrátě zaměstnání ve věkové kategorii padesáti a více let je ale podstatně obtížnější nalézt nové zaměstnání. Bez práce jich je podle šetření jedenačtyřicet procent. Zároveň polovina respondentů/-tek výzkumu ve věku 50-64 let uvedla, že byla dlouhodobě, tedy děle než jeden rok, nezaměstnaná.

Podle statistiky ministerstva práce z předloňského roku tvoří počet uchazečů o zaměstnání nad padesát let věku celkem 26,5 %. V kategorii nad pětapadesát let bylo v roce 2012 přes dvaadvacet procent osob dlouhodobě nezaměstnaných. Nezaměstnanost a dlouhodobá nezaměstnanost jsou pak často důvodem k dřívějšímu odchodu do důchodu, který volí zejména ti, kteří už by jen velmi obtížně získali práci, a ti, kteří vykonávají spíše namáhavou manuální práci.

Zároveň se jako jednou z mála efektivních možností, jak se v předdůchodovém věku zabezpečit při ztrátě zaměstnání, ukazuje pobírání invalidního důchodu. „Obecně však platí, že předčasné důchody jsou nevýhodné jak kvůli následnému krácení starobního důchodu, tak kvůli omezené možnosti přivýdělku, a neřeší situaci lidí obtížně uplatnitelných na trhu práce v předdůchodovém věku,“ vysvětlila Nikola Šimandlová, projektová manažerka v organizaci Alternativa 50+.

Například zatímco ve věku mezi pětapadesáti a devětapadesáti roky pracují ještě dvě třetiny mužů, ve věkové kategorii 60-64 let jich ale pracuje pouze necelá 1/4. Žen ve věku pětapadesáti a devětapadesáti let je již celá polovina v důchodu. Pro odchod do předčasného důchodu uvedlo čtyřicet procent respondentů/-tek v kategorii mezi padesáti a čtyřiašedesáti lety jako nejčastější důvod výpověď ze zaměstnání. Dalšími uváděnými důvody jsou předčasný důchod s mimořádným odstupným (29 % respondentů) a špatný zdravotní stav (17 %).

Velké rozdíly v životním stylu a perspektivě jsou také mezi centrem a periferií (například Praha a střední Čechy versus malé obce a příhraniční oblasti). Pracovní nabídky a příležitosti na trhu práce se mezi regiony výrazně liší.

Pokud srovnáme Prahu a Moravskoslezský kraj, pak v Praze je více vysokoškolsky vzdělaných lidí (24 % oproti 10 % v Moravskoslezském kraji), zároveň Pražané zastávají výrazně více administrativních pozic a pozic ve službách, oproti vyššímu procentu manuálně pracujících v Moravskoslezském kraji.

Pracující z hlavního města uvádějí, že se jim dostává větší podpory a uznání a jsou více spokojeni s finanční odměnou za vynaložené úsilí, zatímco v Moravskoslezském kraji lidé uvádějí, že se jim dostává méně uznání a podpory, finanční ocenění za jejich práci se jim zdá nepřiměřenější, své pracovní místo mají méně jisté a bojí se, že tuto práci nebudou moci vykonávat ze zdravotních důvodů až do důchodu.

Data potvrzují tendenci, která se ukazuje v mezinárodních výzkumech: lidé, kteří těžko hledají uplatnění ve společnosti a na pracovním trhu, jsou zároveň nemocnější a dožívají se nižšího věku. Z genderového hlediska pak muži obecně dosahují vyšších pozic a jsou déle ekonomicky aktivní, zatímco ženy se cítí být na trhu práce více znevýhodněné.

Z hlediska diskriminace na pracovním trhu je nejvíce negativně vnímán věk „po padesátce“, což spíše vnímají ženy. Z výzkumu vyplývá, že třicet procent respondentů se setkalo s projevem znevýhodnění v oblasti pracovního trhu, čtyřiadvacet procent z nich pak bylo znevýhodněno přímo v práci.

Jako jedno z možných řešení se mnohdy uvádí například možnost pracovat na zkrácený pracovní úvazek, podle šetření se ale nejedná pro skupinu 50-64 let o příliš vhodné řešení. Jednak jsou zkrácené úvazky v současném nastavení poměrně nedostupné a jednak je jejich finanční ohodnocení nižší než práce na plný úvazek, přičemž objem práce často zůstává u zkrácených úvazků stejný jako u plných úvazků.