Bakalovo dědictví na Ostravsku: ghetta a sabotáž zákona o sociálním bydlení

Saša Uhlová

Ostravské občanské organizace zprostředkovávají sociální bydlení tisícům sociálně vyloučených Romů v bytech RPG. Vzhledem k tomu, že neusilují o desegregaci, samy bohužel přispívají k utváření a udržování ghett.

„Co tady fotíte?“ ptá se mě trochu nerudně prodavačka z malého obchůdku v Šumbarku v Havířově. Vyšla ven před krám a podezíravě si mě měří. Rukou ukazuji na ohromný vývěsní štít vedlejší zastavárny a odpovídám: „Fotím tady tu zastavárnu.“

Paní je zjevně zklamaná: „Škoda, myslela jsem si, že jste přišla nafotit ty chodníky, aby s tím RPG konečně něco udělalo,“ očima obě sklouzneme k podélné díře, která je mezi domem a chodníkem. Tu musí překročit každý návštěvník jejího obchodu.

Z obchodu vychází za prodavačkou starší muž a dáváme se do řeči. Narodil se tady a řadu let tu bydlel. „Byla to jedna z nejlepších čtvrtí v Havířově,“ vzpomíná. „Teď je z toho ghetto,“ říká s hořkostí a doprovází mě o kus dál, aby mi ukázal místo, které je podle něj nebezpečné pro děti.

Havířovská čtvrť upadá na první pohled. Foto Saša Uhlová, DR

Mluví o tom, jak firma RPG stěhovala chudé Romy na jedno místo, a tak proměnila čtvrť jeho dětství z žádané oblasti v místo, kde naopak nikdo bydlet nechce. Při svém výkladu ale nezůstává jen u zdůrazňování etnicity současných obyvatel, vysvětluje také, jak malé investice do veřejného prostranství přispívají k tomu, že čtvrť společensky upadá. Ukazuje mi rozbité zábradlí, ostré hrany a celkově zanedbané domy a prostor před nimi. Po chvíli se loučíme, pán odchází na autobus, protože dnes už bydlí v jiné čtvrti.

Dávám se do řeči se skupinou romských matek, které stojí s kočárky na zeleném prostranství mezi domy. Na první pohled je vidět, že kdyby domy byly opravené, mohlo by to být opravdu krásné místo k životu. Mladá žena s dítětem mi vypráví, jak se sem před několika měsíci nastěhovala: „Snažila jsem se získat byt u RPG, jako Romka nemám jinak šanci, zkoušeli jsme to s manželem všude možně, ale vždycky nás nakonec odmítli,“ popisuje hořce svou zkušenost. Příjmení sice nemají typicky romské, manžel po svatbě přijal to její, které nevzbuzuje podezření, ale na obou je to vidět.

„Dluhy jsme neměli, ale bydleli jsme na ubytovně a já čekala malýho,“ usměje se na dítě v kočárku. Neměli jsme dost peněz na kauci, takže nás odkázali na spolek Porta vita, tam nám pomohli. Kauci jsme mohli zaplatit ve splátkách.“ V hlase je cítit vděčnost, i když ne všechno se na současné situaci mladé ženě líbí.

Nemá klasickou nájemní smlouvu, ale jen jakousi podnájemní smlouvu, kterou ji v současné době prodlužují jednou za tři měsíce. „Ze začátku se to prodlužovalo každý měsíc, to byly strašný nervy,“ přiznává. Teď už je klidnější, věří, že pokud se s nájmem nezpozdí, dovolí ji v bytě zůstat.

Celkově je ráda, že má možnost bydlet v bytě. Má strach, že by se jinak musela vrátit na ubytovnu. Své jméno zveřejnit nechce, slyšela totiž o tom, že jiná mladá žena podepsala v Ostravě Kunčičkách petici proti plísním v bytech RPG a o bydlení pak přišla.

„To bych nepřežila, mohli by mi vzít malýho,“ obává se takového scénáře a bere dítě z kočárku instinktivně do náruče. Její manžel pracuje a na rozdíl od mnohých jiných nikoli jen brigádně, ale má stálé zaměstnání a smlouvu. Mzda však není dostatečně vysoká a rodina tak přesto pobírá příspěvek na bydlení.

Občanská sdružení, která pomáhají udržovat současný stav

Několik měsíců před tím jsem ve zcela jiné záležitosti jednala s ostravským místním podnikatelem, který si na schůzku přizval novináře, také ostravského rodáka. „Někdo by se měl podívat na ty neziskovky, které pracují pro RPG,“ upozorňoval mě onen novinář.

×
Diskuse
Díky.
AM
December 30, 2016 v 22.52
zanedbané domy
Tento článek mi leží v hlavě.

1/ Dovolím si srovnání s bydlením v hrubých rysech ne příliš odlišným,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, 2/ a přitom tak výrazně jiným.

Budu mluvit o svém bytu, kde žiju 15 let, takže vím, o čem mluvím.

Ad1/ Mluvíme o 2+1 ve věžáku (50 partají) na sídlišti, takže v tomhle horší než byty v Šumbarku.
Na druhou stranu obchod a ZŠ jsou kousek, je pohodlný a ne úplně malý, blízko lesoparku s terasou přes oba pokoje, s krásným výhledem na město (11.p).
Takže řekněme šul nul.

Nicméně -- a jsme u bodu 2/ -- mám ho v osobním vlastnictví a spravujeme ho jako společenství vlastníků.
((( je třeba říct, že mám asi štěstí, všichni platí, v domě jsou slušní lidi, někteří i výborní a mí přátelé, opravdu pohoda........ prý jsou v některých společenstvech problémy, ale u nás opravdu ne -- možná je to i tím, že v podstatě všichni ve svých bytech i bydlíme (???) )))

Teď ovšem k jádru věci ------- platím trochu víc, protože mám rychlý internet, dost topím apod., ale kdybych šetřil jsem schopen se dostat na nějaké 4.700 Kč měsíčně.
Myslím si, že to není moc.

A teď vám ještě řeknu, co všechno za těch 4.700 Kč mám:
- teplo, v zimních měsících min. 22°C
- teplou a studenou vodu
- elektřinu
- plyn
- internet a kabelovou televizi
- zaplacený úklid chodeb, provoz výtahů a další společné platby
- fond oprav
- TV a rozhlasové poplatky
- odměny pro správce papírů, pro domovníka (v zimě údržba chodníků atd.)

Z fondu oprav jsme za těch patnáct let ze zchátralého věžáku udělali dům = zateplení, nové výtahy, nová střecha, opravené sklepy, nová kvalitní okna, nové rozvody plynu, nové a izolované rozvody teplé a studené vody, kamerový systém, rozvody tel, koaxiální i optické datové rozvody do bytů........
(zateplení se státní podporou)

Za 4700,- měsíčně (!!!) s tím, že byt patří mě a dostal bych za něj dost.
-------------------------------

Ani nevím, co jsem tím chtěl říct,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,
VP
December 31, 2016 v 3.42
Možná to jste chtěl říct, že by se někdo (ten kdo byty vlastní nebo zprostředkovává - ti co tam bydlí asi tu možnost nemají finančně ani organizačně) měl starat i o vzhled a vybavení domu a celého prostředí, protože i to působí na mentalitu bydlících. V zdravém těle zdravý duch - v pěkném prostředí krásní lidé?