„Co tady fotíte?“ ptá se mě trochu nerudně prodavačka z malého obchůdku v Šumbarku v Havířově. Vyšla ven před krám a podezíravě si mě měří. Rukou ukazuji na ohromný vývěsní štít vedlejší zastavárny a odpovídám: „Fotím tady tu zastavárnu.“

Paní je zjevně zklamaná: „Škoda, myslela jsem si, že jste přišla nafotit ty chodníky, aby s tím RPG konečně něco udělalo,“ očima obě sklouzneme k podélné díře, která je mezi domem a chodníkem. Tu musí překročit každý návštěvník jejího obchodu.

Z obchodu vychází za prodavačkou starší muž a dáváme se do řeči. Narodil se tady a řadu let tu bydlel. „Byla to jedna z nejlepších čtvrtí v Havířově,“ vzpomíná. „Teď je z toho ghetto,“ říká s hořkostí a doprovází mě o kus dál, aby mi ukázal místo, které je podle něj nebezpečné pro děti.

↗

Havířovská čtvrť upadá na první pohled. Foto Saša Uhlová, DR

Mluví o tom, jak firma RPG stěhovala chudé Romy na jedno místo, a tak proměnila čtvrť jeho dětství z žádané oblasti v místo, kde naopak nikdo bydlet nechce. Při svém výkladu ale nezůstává jen u zdůrazňování etnicity současných obyvatel, vysvětluje také, jak malé investice do veřejného prostranství přispívají k tomu, že čtvrť společensky upadá. Ukazuje mi rozbité zábradlí, ostré hrany a celkově zanedbané domy a prostor před nimi. Po chvíli se loučíme, pán odchází na autobus, protože dnes už bydlí v jiné čtvrti.

Dávám se do řeči se skupinou romských matek, které stojí s kočárky na zeleném prostranství mezi domy. Na první pohled je vidět, že kdyby domy byly opravené, mohlo by to být opravdu krásné místo k životu. Mladá žena s dítětem mi vypráví, jak se sem před několika měsíci nastěhovala: „Snažila jsem se získat byt u RPG, jako Romka nemám jinak šanci, zkoušeli jsme to s manželem všude možně, ale vždycky nás nakonec odmítli,“ popisuje hořce svou zkušenost. Příjmení sice nemají typicky romské, manžel po svatbě přijal to její, které nevzbuzuje podezření, ale na obou je to vidět.

„Dluhy jsme neměli, ale bydleli jsme na ubytovně a já čekala malýho,“ usměje se na dítě v kočárku. Neměli jsme dost peněz na kauci, takže nás odkázali na spolek Porta vita, tam nám pomohli. Kauci jsme mohli zaplatit ve splátkách.“ V hlase je cítit vděčnost, i když ne všechno se na současné situaci mladé ženě líbí.

Nemá klasickou nájemní smlouvu, ale jen jakousi podnájemní smlouvu, kterou ji v současné době prodlužují jednou za tři měsíce. „Ze začátku se to prodlužovalo každý měsíc, to byly strašný nervy,“ přiznává. Teď už je klidnější, věří, že pokud se s nájmem nezpozdí, dovolí ji v bytě zůstat.

Celkově je ráda, že má možnost bydlet v bytě. Má strach, že by se jinak musela vrátit na ubytovnu. Své jméno zveřejnit nechce, slyšela totiž o tom, že jiná mladá žena podepsala v Ostravě Kunčičkách petici proti plísním v bytech RPG a o bydlení pak přišla.

„To bych nepřežila, mohli by mi vzít malýho,“ obává se takového scénáře a bere dítě z kočárku instinktivně do náruče. Její manžel pracuje a na rozdíl od mnohých jiných nikoli jen brigádně, ale má stálé zaměstnání a smlouvu. Mzda však není dostatečně vysoká a rodina tak přesto pobírá příspěvek na bydlení.

Občanská sdružení, která pomáhají udržovat současný stav

Několik měsíců před tím jsem ve zcela jiné záležitosti jednala s ostravským místním podnikatelem, který si na schůzku přizval novináře, také ostravského rodáka. „Někdo by se měl podívat na ty neziskovky, které pracují pro RPG,“ upozorňoval mě onen novinář.

Ujistila jsem ho, že o nich vím, opakovaně mi o nich říkali různí sociální i terénní pracovníci. V Ostravě se o fenoménu neziskovek, které úzce spolupracují s největším poskytovatelem bydlení — RPG Byty, mluví často. Problémem je, že nikdo nechce RPG veřejně kritizovat.

↗

Šumbark v Havířově je takové sídliště, ovšem bez výhod, která sídliště skýtají. Foto Saša Uhlová, DR

Lidé praxe, terénní a sociální pracovníci kritizují zejména skutečnost, že přidělování bytů je segregační: Když je někdo Rom, má jen velmi malou šanci bydlet jinde než v romském ghettu. Na druhou stranu ale titíž lidé upozorňují na to, že pokud by Romové nemohli bydlet ani v bytech RPG, skončili by v lepším případě na ubytovně, v horším pak úplně na ulici.

V nedaleké kanceláři spolku Porta vita sedím s jeho ředitelkou Ivanou Šajbanovou a předsedou několika pobočných spolků Porta vity Petrem Šipulou, který zároveň pracuje pro RPG. Spolek sídlí na vzorně zrekonstruovaném náměstí v domě, které poskytlo RPG, jen několik desítek metrů od sociálně vyloučené lokality Šumbarku.

Když Petr Šipula vypráví o vzniku organizace, která se původně jmenovala Šumbarák, nijak napojení na RPG Byty neskrývá. Kromě původního Šumbaráku jsou pobočnými spolky ještě Orlovák, Stabilita a Zázemí. Všechny nějakým způsobem poskytují sociální bydlení.

RPG podle Šipuly stálo u zrodu Šumbaráku proto, aby se podílelo na zlepšení situace v havířovském ghettu. Postupně se poslání sdružení proměňovalo a aktuálně Porta vita zprostředkovává bydlení v pěti set padesáti bytech především v Havířově, Orlové a Ostravě.

Byty poskytují za obdobných cenových podmínek jako na volném trhu, rozdíl je v tom, že kauci mohou nájemníci splácet postupně a první dva roky si nájemní smlouvu prodlužují nejprve po měsíci, postupně pak po delších časových usecích: po třech měsících, anebo dokonce půl roce.

Idea je podle ředitelky Šajbanové taková, že postupně se nájemníci probydlí ke stálé smlouvě. Pokud se ukáže, že nájem řádně platí, zhruba po dvou letech mohou dosáhnout na smlouvu, která bude na celý rok a už nebude zprostředkovaná.

↗

RPG se ani nepokuší zastírat, že provozuje neziskovky, které poskytují

Úspěšnost projektu zatím podle Šajbanové posuzovat nelze, protože s poskytováním dočasných smluv začala Porta vita ve větším měřítku v roce 2015, takže teprve v roce 2017 se ukáže, kolik klientů dokáže dosáhnout na bydlení o něco stabilnější. Mnozí přitom zůstanou ve stejném bytě, anebo ve stejné lokalitě.

Sociální bydlení, které spolek poskytuje, má mít také doprovodný sociální program. Sociálního pracovníka má spolek jednoho, k tomu dvě pracovnice v sociálních službách.

Oba zástupci spolku při rozhovoru uznávají, že na počet klientů, které mají, je to trochu málo. Zdůrazňují nicméně, že spolupracují s dalšími občanskými organizacemi. Vyjmenovávají také různé aktivity, které se v různých místech podařily. Mluví o oslavě na náměstí, a pak o tom, jak si v Ostravě-Kunčičkách nájemníci svépomocí vyklidili sklepy a vymalovali si je. Když je upozorním, že to bylo díky komunitní práci, kterou financuje kraj, výčet ustává.

Podobný model, kdy občanská organizace zprostředkovává bydlení, není na Ostravsku ojedinělý. Stejně jako Porta vita, která je na RPG napojená přímo, postupuje například i další velká organizace Centrom, anebo i Armáda spásy.

Tyto organizace však nevznikly primárně jako poskytovatel bydlení RPG a mají mnohem rozvinutější sociální služby. K udržování ghett však částečně také přispívají. Kromě RPG Byty ale spolupracují i s městskými částmi a disponují i byty mimo vyloučené lokality.

Byty od RPG, které jsou takzvaně sociální, se však vždy nacházejí v místech, která lze označit za ghetta. Armáda spásy aspoň klientům, kteří projdou celým programem a mají nakonec právo na normální byt se smlouvou na celý rok, umožňuje změnit adresu a dostat se tak do nesegregovaného bydlení.

Postoj RPG nejlépe vyjádřil jednatel této společnosti v rozhovoru pro Moravskoslezský deník, když řekl, že „základním problémem je, že lidé si často pletou sociálně potřebné občany s těmi nepřizpůsobivými. A i pod pojmem „sociální" bydlení si často představují bydlení pro nepřizpůsobivé.“ Lokality, kam RPG masově umisťuje za pomoci občanských sdružení Romy, jsou zcela zjevně „bydlením pro nepřizpůsobivé“.

Všichni mají strach

Historicky nejsou ghetta na Ostravsku žádnou novinkou, existovala zde i před rokem 1989. V současné době vznikají ghetta nová, ale asi jen polovina z nich je v majetku společnosti RPG.

↗

Lidé začali mít strach, nechtějí o praktikách RPG mluvit veřejně. Foto Saša Uhlová, DR

Druhým největším poskytovatelem segregovaného bydlení jsou obce. Situaci, kdy se problém se vznikem a udržováním ghett nelepší, by mohl předejít zákon o sociálním bydlení.

Právě proti tomuto zákonu však RPG lobuje podle informací Deníku Referendum s odůvodněním, že by pomohl i lidem, kteří si to vůbec nezaslouží, a že stát má dávat sociální dávky, ale nemá narušovat trh. Současná praxe však narušuje trh mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát.

Společnost RPG Byty potřebuje své byty pronajímat, není otázkou dobročinnosti, že pronajímá byty Romům. V současné době si své nájemníky snaží udržet za pomoci akce, kdy lidem, kteří nepobírají příspěvek na bydlení, pracují v některé ze stotřiačtyřiceti smluvních společností Moravskoslezského kraje a jsou schopni nájem platit ze své mzdy, dává na nájmu patnáctiprocentí slevu. Sleva se ze své podstaty netýká nikoho, kdo pobírá od státu příspěvek, anebo doplatek na bydlení.

Příspěvek na bydlení umožňuje poskytovat bydlení lidem, které společnost RPG Byty vnímá jako nepřizpůsobivé, a to zcela bez ohledu na jejich možnost si takové bydlení zaplatit, stát totiž doplatí rozdíl. Proto se idea zákona, který by jasně nastavil pravidla sociálního bydlení, nemůže společnosti, jako je RPG, zamlouvat.

Všichni lidé, kteří se mnou o situaci v kraji hovořili, mě prosili, abych neuváděla jejich jména. Včetně těch, kteří ještě před několika lety neměli s otevřenou kritikou společnosti a její medializací žádný problém. Netýká se to jen nájemníků ze sociálně vyloučených lokalit, ale také lidí, kteří s nimi pracují.

O příběhu ženy, která podepsala petici proti plísním v bytech RPG a společnost s ní následně neprodloužila smlouvu, jsem slyšela opakovaně. „Ona nakonec dostala bydlení díky jedné z neziskovek, které je poskytují,“ vysvětlila mi jedna sociální pracovnice. „Na ulici ani na ubytovně neskončila, jen má teď smlouvu na krátkou dobu a musí si ji prodlužovat. Možná to tak bylo předem domluvené, ale zafungovalo to. Strach, že přijdou o bydlení, když si budou stěžovat, mají teď všichni,“ řekla žena, která sama nájemnicí bytů RPG není, ale také nechtěla být jmenována.

↗