Fatální selhání ministryně Tominové: zákon o sociálním bydlení nevznikne
Saša UhlováZákon o sociálním bydlení mělo ministerstvo práce a sociálních věcí předložit vládě v dubnu 2015. Koncem roku 2016 stále není připravený. Přinášíme analýzu jeho finální podoby bez naděje, že by to k čemukoli mohlo být: jeho předložení se nestihne.
Dlouho diskutovaný zákon o sociálním bydlení nevzbuzuje sice velkou mediální pozornost, přesto je mimořádně důležitý. Kdyby ho současná vláda dokázala prosadit, mělo by to do budoucna přímý vliv na situaci statisíců lidí. Tomu, proč je jeho přijetí tak důležité, jsme se v Deníku Referendum soustavně věnovali.
V České republice žije podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí z loňského roku 187 000 lidí v bytové nouzi. Jejich počet navíc povážlivě narůstá, za posledních pět let se ztrojnásobil. Současný systém, při kterém stát poskytuje příspěvek a doplatek na bydlení, nevede k trvalému bydlení, ani ke snižování počtu lidí, kteří pomoc potřebují.
Systém, který nefunguje
V praxi to funguje tak, že rodiny i jednotlivci bydlí v nevyhovujících podmínkách na drahých ubytovnách, v holobytech, anebo v azylových domech. Systém je pro stát nákladný a navíc je neefektivní. Problémy jedinců i rodin v nouzi se kumulují.
Rodina, která bydlí na ubytovně, nebo v bytě v havarijním stavu, má také radikálně ztížené podmínky pro to, aby svým dětem poskytovala zázemí pro přípravu do školy. Děti i dospělí se navíc často potýkají s tím, že bydlí na „špatné adrese“, což jim přináší komplikace ve škole, anebo při hledání zaměstnání.
Kvůli současné roztříštěnosti systému a absenci jasných pravidel se do sociální nouze dostávají i lidé, kterým by stačila krátkodobá pomoc. O pomoc nezažádají, protože nevědí, že na ni mají nárok, a když o bydlení přijdou, je často už pozdě a jen s největšími obtížemi se z ubytovny, nebo špatného bytu dostávají zpět do normálního bydlení. Sociální propad přichází totiž s nekvalitním bydlením ruku v ruce.
Jednotný systém sociálního bydlení má většina evropských států právě proto, že v konečném důsledku se společnosti vyplatí lidi v nouzi podporovat. I v České republice se o vzniku potřebného zákona dlouze hovoří a v současném volební období byla naděje, že by mohl vzniknout.