Paragrafové znění zákona o sociálním bydlení, který před volbami slíbily všechny koaliční strany, mělo být v březnu tohoto roku v meziresortním připomínkovém řízení. V červnu měl jít zákon na vládu a potom do parlamentu. Zákon však zatím do meziresortu nedospěl — hlavní gestor, kterým je Ministerstvo práce a sociálních věcí, má zatím jeho teze a patrně dále jedná se spolupředkladateli (Ministerstvem pro místní rozvoj a ministrem pro lidská práva).

Ministerstvo pro místní rozvoj mělo zákon připravovat již za Topolánkovy vlády, závazný úkol z plánu legislativních prací však odmítlo v květnu 2008 a zákon tenkrát zastavilo. Jako zástupný důvod ministerstvo uvedlo, že běží deregulace nájemného, a zákon by nebyl dostatečně pružný, aby reagoval na novou situaci, která po deregulaci nastane.

Jasná výmluva. Kdo mohl čekat, že deregulace nájemného pomůže lidem v bytové nouzi? Místo toho měl být podpořen provoz sociálních bytů a zavedena sociální služba pro prevenci vystěhování a podporu bydlení.

Nic z toho se nestalo, protože nebyl zákon, který by úředníky pohlídal, že znovu nenapíšou „rozhodli jsme se plnit úkol jiným způsobem“.

Podruhé MMR zastavilo zákon počátkem roku 2013, kdy tehdejší náměstek za ODS přesvědčil náměstka MPSV, že Zákon není třeba připravovat, protože lepší je mít jen podzákonné úpravy. Žádné podzákonné úpravy, které by se daly nazvat sociálním bydlením, ani žádnou dotační podporu, která by se dala nazvat opravdovým sociálním bydlením od té doby však MMR neudělalo a pouze navrhlo v rámci Komplexního řešení sociálního bydlení řešit nedostupnost bydlení pro lidi v bytové nouzi sociální prací.

To byla evidentní hloupost, protože samotná sociální práce bydlení lidem v nouzi v naprosté většině případů nepřináší. Proto také musela Rusnokova vláda tento návrh zaparkovat.

Vláda v říjnu 2015 schválila Koncepci sociálního bydlení. MMR bylo proti a dokonce po zasedání vlády vydalo tiskovou zprávu, že s rozhodnutím vlády nesouhlasí. Ve standardní koalici to funguje tak, že ministr, který odmítne plnit nařízení vlády, rezignuje. Na nedávné konferenci Habitat II zástupkyně z Odboru bytové politiky MMR uvedla, že MMR má výhrady k financování systému (čti „nechceme na sociální bydlení dávat žádné peníze, protože sami víme nejlíp, koho je třeba investičně podporovat“) a současně jim chybí hlavní komponent sociálního bydlení, což je sociální práce.

Vracíme se tedy opět k argumentu, že řešením bytové nouze a nedostupnosti bydlení je sociální práce. Není. Řešením absence bydlení je bydlení. Sociální práce může pomoci udržet si bydlení tomu, kdo už bydlí — v získávání bydlení je takřka bezzubá, protože na to jsou potřeba byty a peníze. Pokud by sociální práce tuto schopnost měla, nemáme už dnes s bydlením žádný problém.

Ministerstvo pro místní rozvoj již dlouho blokuje tvorbu Zákona o sociálním bydlení. Vyjednavačka koaliční smlouvy za ANO Věra Jourová však po parlamentních volbách prosadila, aby se ve smlouvě objevil i závazek přípravy zákona, protože Zákon o sociálním bydlení, který jasně řekne obcím, co po nich stát v této oblasti chce, a zaplatí jim to, ANO slíbilo před volbami.

Bude mít nyní ministryně Šlechtová dost sil prosadit v rámci svého resortu, aby ANO splnilo jeden ze svých zásadních předvolebních slibů? Nebo dál nechá své úředníky hledat zástupné důvody, proč tentokrát opět Zákon o sociálním bydlení připravit nemohou?

Zdržováním Zákona o sociálním bydlení stát dále přichází o nemalé finance, které musí vkládat do řešení problémů spojených s bezdomovectvím a existencí ubytoven.