Rozpočtově neodpovědný Andrej Babiš
Saša UhlováMinisterstvo pro místní rozvoj se v připomínkovém řízení k zákonu o sociálním bydlení brání tomu, aby stát musel vynakládat finanční prostředky. Podobně se vyjadřuje i ministr financí, který se nově stal odborníkem na sociální integraci.
„A ať nejdřív ti lidi, kteří berou dávky, někteří čtyřicet tisíc, jdou do práce, ať ty děti jdou do školy a pak řešme sociální bydlení,“ uvedl koncem září ministr financí Andrej Babiš v rozhovoru pro server iDNES.cz. Není to Babišovo první vyjádření, které míří na sociálně vyloučené lokality. První letošní školní den byl při své návštěvě ve Varnsdorfu ještě otevřenější: „Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To co píší v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam,“ vyjádřil se Babiš po návštěvě romského ghetta.
Mohlo by se zdát, že se ministr a předseda hnutí ANO pouze důsledně veze na nové vlně anticiganismu, kterou můžeme sledovat od volební kampaně v krajských volbách. Skutečnost však bude možná prozaičtější.
Ministerstvo pro místní škudlení
Právě v těchto dnech končí vnější připomínkové řízení zákona o sociálním bydlení. Ve vnitřním připomínkovém řízení se k zákonu vyjádřilo i „Babišovo ministerstvo“ pro místní rozvoj. Nelíbí se mu, že by v souvislosti se zákonem měly být vyčleněné jakékoli prostředky na sociální práci. A úplně nejvíc pak to, že by za jeho realizaci odpovídalo také Ministerstvo financí. Na návrhu přitom Ministerstvo pro místní rozvoj samo spolupracovalo: výsledné podobě návrhu předcházela několikaměsíční jednání s Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Konkrétně pak požaduje, aby bylo v zákoně uvedeno, „že všechny personální dopady budou zajištěny v rámci stávajících personálních a platových limitů státního rozpočtu“. V návrhu zákona se totiž uvádí, že stěžejním nákladem jsou finanční prostředky určené na sociální práci ve výši 800 milionů korun. Města a obce by tak měla možnost získat zhruba dva tisíce sociálních pracovníků na provádění agendy sociálního bydlení. „Zásadně nesouhlasíme s navýšením jakéhokoliv dotačního titulu pro výkon sociální práce,“ píší k tomu z Ministerstva pro místní rozvoj s odůvodněním, že obce musí agendu sociální práce vykonávat ze zákona již nyní.
V místě, kde se zákon o sociálním bydlení zabývá svým uskutečněním v praxi, jazykem ministerských úředníků takzvanou implementací, se v návrhu zákona píše, že za „implementaci a vynucování nové právní úpravy bude odpovědné také Ministerstvo financí. „Ministerstvo financí: plnění finančních podmínek systému sociálního bydlení v oblasti provozně-technických dotací pro Ministerstvo pro místní rozvoj. Dále hraje roli při zajištění finančních prostředků na zavedení systému sociálního bydlení, úpravu rozpočtového výhledu a alokaci příslušných finančních prostředků.“
Tuto poměrně logickou podmínku, nutnou pro to, aby zákon skutečně fungoval, ale Ministerstvo pro místní rozvoj odmítá a požaduje ji vypustit. „Je v plné kompetenci Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva pro místní rozvoj vyčlenit si příslušné finanční prostředky v rámci svého limitu výdajů,“ uvádí ve svých připomínkách.
Bylo to přitom právě hnutí ANO, které mělo sociální zákon v předvolebním programu a které jeho vznik prosadilo do koaliční smlouvy. Když však přichází „okamžik zúčtování“ — ukazuje se, že je do sociálního bydlení také potřeba něco investovat —, snaží se ANO jeho vznik zastavit, anebo pozměnit tak, aby to nic nestálo.
Analýza, kterou si nechala zpracovat Platforma pro sociální bydlení, přitom ukazuje, že se investice do rozpočtu zanedlouho vrátí. Že by si to Andrej Babiš neuměl spočítat?
Lidé, kteří bydlí, se vyplatí
Prostředky, které by český stát do sociálního bydlení investoval, by přinesly výraznou úsporu, a to jak v krátkodobém, tak dlouhodobém výhledu. Zavedení sociálního nájemního bydlení by podle analýzy v horizontu pěti let ušetřilo z veřejného rozpočtu sto milionů korun ročně. Největší část peněz se totiž v současné době vynakládá na azylové domy a ústavní péči. Právě tyto položky by přestěhování rodin do běžných bytů značně snížilo.
Měsíční náklady na bydlení modelové domácnosti, o průměrných třech a půl členech, v azylovém domě jsou podle analýzy 29 400 korun. Veřejné rozpočty je kryjí platbou na provoz sociálních služeb a doplatku na bydlení. Stejně velká modelová domácnost přitom může bydlet v bytě, kde se náklady průměrně pohybují na 11 100 korunách měsíčně. Tato částka již nezahrnuje náklady na sociální práci, které jsou vyčísleny samostatně, po přestěhování do bytu ale vycházejí levněji. Modelová domácnost žijící na ubytovně má náklady na bydlení sice o něco nižší, pokud má však víc dětí, opět se státu „vyplatí“, aby žila v běžném bytu. Nehledě na částky, které společnost „ušetří“, pokud by rodiny měly možnost vést normální život.
Velká úspora by se týkala i dětí, které by se v případě, že by jejich rodiče měli kde bydlet, vrátily do rodin. Veřejné rozpočty mohou ušetřit návratem jednoho dítěte z ústavní péče až 30 000 Kč měsíčně. V nejkonzervativnějším odhadu by se návrat do rodiny v případě, že by jejich rodiče bydleli, týkal pěti set dětí.
Podle dat Ministerstva práce a sociálních věci je v bytové nouzi, to znamená v azylových domech a na ubytovnách zhruba pět tisíc domácností, což se týká přibližně devíti tisíc dětí. Pokud by tito lidé bydleli a jejich přechod do normálního bydlení by podporovala sociální práce, navýšily by se sice prostředky na tuto práci během prvních třech let o pětasedmdesát až sto padesát milionů ročně, postupně by se ale výdaje významně krátily. Již po pěti letech by po celkovém zúčtování úspora dosáhla sto milionů korun ročně.
Výhodnost nejen finanční
Úspory se týkají pouze krátkodobého horizontu. To, jakým způsobem může společnost ušetřit, pokud by rodiny, jež v současnosti bydlí stísněné v nevyhovujících ubytovnách, je v podstatě nevyčíslitelné. Dopady na školní docházku, úspěšnost ve škole, zdraví, zaměstnanost nebo míru kriminality by byly ohromné. Ukazují to studie ze zahraničí.
Systematická přehledová studie literatury z roku 2015, která zkoumala celkem dvanáct publikovaných a dvaadvacet nepublikovaných studií nákladové efektivity programů Housing first, neboli Bydlení především, v USA, Kanadě, Evropě a Austrálii, ukázala, že se u účastníků programů Housing first snižovaly výdaje na azylové domy a krizové služby.
Studie, které měřily náklady na účastníka programu před jeho vstupem a po něm, ukazují, že Housing first dokonce snižuje i celkové náklady veřejných rozpočtů. Experimentální studie potom naznačují, že celkové náklady jsou stejné, nebo vyšší. V nich se však zatím nedaří u srovnávacích skupin, kterým Housing first nebylo nabídnuto, vyčíslit celkové náklady včetně soukromých zdrojů, v USA například charity, která je páteří systému azylových domů, a také společenské náklady bezdomovectví.
Zkušenosti sociálních pracovníků, kteří sledují, jak se daří jejich klientům, když bydlí a když vhodné bydlení nemají, ukazují, že bydlení pomáhá vyrovnat se s dalšími obtížemi. Proto je dobré připomenout i jinou, než jen finanční výhodnost normálního bydlení. Právě dlouhodobé a obtížně vyčíslitelné úspory souvisí s kvalitou života lidí, které jsme si zvykli redukovat na to, jakou finanční zátěž představují pro společnost.
Vezmeme-li si příklad dítěte, které společnost stojí víc, je-li v ústavní péči a následně častěji bezdomovcem, než když žije v rodině, zcela pomíjíme lidskou stránku problému. V posledku, i kdyby stálo udržení dítěte v rodině víc než péče v instituci, bylo by nelidské odebírat je, protože je to levnější. Je-li levnější život v rodině, nemělo by nás to svést na scestí, kdy budeme vše počítat jen na peníze. Takovéto uvažování však od Andreje Babiše, který se mýlí i v otázce finančních úspor, nelze očekávat.
Své zmatení dokládá, když pokračuje v rozhovoru pro server iDNES: „Ale říct, že každý bude mít sociální bydlení... Ať jde Marksová do toho paneláku. Vždyť ani nevylezla z auta. Já jsem tam byl vevnitř a viděl jsem tam těch sto štěnic na zdi a dělníky, kteří byli poštípaní až po kolena. Sociální demokracie nepočítá, jsou totálně rozpočtově nezodpovědní.“
Těžko říct, jestli dělníky lituje nebo koho vlastně viní z toho, že jsou v bytech štěnice, zda si myslí, že je v pořádku, když v takovém prostředí vyrůstají děti a hlavně, kde vzal fantastickou myšlenku, že se společnosti vyplatí, aby lidé bydleli v takových podmínkách. Možná ten dům považoval za formu sociálního bydlení a nelíbilo se mu, jak to bydlení vypadá. To se ale nedozvíme, neboť žádný doplňující dotaz nepřišel.
Každopádně by bylo dobré, aby si Andrej Babiš do příště nastudoval nejen čísla, ale zamyslel se i nad důvody současné situace.
