Je zima a tma, středa večer. Dav lidí stojí pod sochou svatého Václava na pražském Václavském náměstí. V ruce mají transparenty. U mikrofonu se střídají řečníci, posluchači tleskají, troubí. Jsou to obyvatelé sídliště Písnice z městské části Praha Libuš. Do samého centra Prahy přišli demonstrovat, aby upozornili na svou situaci. Jejich byty patří ČEZu, a ten je chce nyní prodat.

Stojím kousek stranou a povídám si s Petrem Kuriščákem, který na sídlišti vyrostl. „My jsme se do Písnice přistěhovali, když mi bylo čtrnáct let. Pamatuju si, jak jsme pomáhali sázet stromy, naši tátové tam pomáhali při stavbě, dělali obrubníky,“ vzpomíná Kuriščák na své dětství a vysvětluje tak, proč má řada obyvatel sídliště k místu vřelý vztah.

↗

Nájemníci se ze sídliště vydali protestovat do centra Prahy. Foto Saša Uhlová, DR

Ondřej Václavík, mluvčí iniciativy Moje Písnice, mezitím do mikrofonu vypráví celý příběh. Většina lidí, kteří na sídlišti bydlí, jsou starousedlíci. Sídliště bylo dostavěno koncem osmdesátých let. Kromě několika družstevních domů patřilo 739 bytů různým státním podnikům, jako je Pražská energetika, Vojenské stavby, Masokombinát Písnice, Ministerstvo paliv a energetiky. Aby tehdy zaměstnanci mohli v bytech bydlet, museli v podnicích odpracovat určitý počet let. Někteří také pracovali na stavbě sídliště, stovky hodin bez mzdy. Dnes jsou sídlištní obyvatelé z velké části v důchodovém a předdůchodovém věku.

Lidé, kteří se tam přistěhovali a odpracovali si své roky, oprávněně doufali, že budou mít kde zestárnout. Situace se změnila po roce 1989. Stát tehdy vložil některé ze zmíněných státních podniků do nově vzniklé akciové společnosti ČEZ. Společnost takto získala kolem osmi tisíc bytů po celé republice a stát se i díky tomuto a dalším vkladům stal majoritním vlastníkem ČEZu.

↗

Nápisy na transparentech vyjadřují písničtí své znechucení jak nad ČEZem, tak nad politiky, kteří jejich kauzu neřeší. Foto Saša Uhlová, DR

Tiskový mluvčí ČEZu Roman Gazdík v této souvislosti zdůrazňuje, že ČZ nezískal bytový fond „zdarma“. Před privatizací tyto podnikové byty patřily Českým energetickým závodům a dalším společnostem. „Bylo běžnou praxí, že i když konkrétní firma v lokalitě byty přímo nestavěla, získávala je výměnou za jiné, které stavěla v odlišné lokalitě — a to podle toho, kde různé podniky vlastněné státem zrovna potřebovaly byty pro své zaměstnance.,“ vysvětluje Gazdík.

Skupina ČEZ bytový fond postupně odprodávala bytovým družstvům, a to i v Praze, kde měla byty v Michli a v Řepích. V roce 2003 vyzval k založení družstva i nájemníky z Písnice. Ti tak učinili a když dostali nabídku, která byla podle jejich slov závazná, mnozí z nich prodali své chaty, auta nebo si peníze půjčili. Za rychlost totiž měli dostat slevu. Čtrnáct dní před vypršením lhůty pro podepsání smlouvy ale ČEZ nabídku stáhl.

„ČEZ se snažil v minulosti zohledňovat možnost převodu bytů na bytová družstva složená z nájemníků, pokud tato možnost byla v souladu s péčí řádného hospodáře. Takto se snažil postupovat i v případě prodeje bytů v Písnici v roce 2003, po obdržení nevyžádané nabídky od jiného subjektu, která byla o třetinu vyšší, to už ale nebylo možné,“ vysvětluje situaci z roku 2003 mluvčí ČEZu Roman Gazdík.

Založená družstva i prostředky, které si lidé sehnali, tak přišly vniveč. ČEZ tehdy nakonec byty neprodal, nájemníci se společností deset let soudili a soudy prohráli.

ČEZ se bytů zbavuje

Letos v létě, tedy třináct let poté, našli nájemníci ve svých schránkách dopis od ČEZu, který jim oznamoval, že sídliště prodává ve veřejné soutěži. Nájemníci dostali strach, co s nimi bude. Několik lidí se rozhodlo, že to tak nenechají. Sezvali všechny obyvatele sídliště do tělocvičny. Přišlo jich sedm set, a tak museli rodiny vyslat své zástupce, aby se vůbec dokázali dohodnout. Založili sdružení Moje Písnice, které se snaží případ medializovat a vyjednávat i na politické úrovni.

„Toto je už naše pátá demonstrace. Psali jsme dopisy na všechny strany,“ hřímá do mikrofonu Václavík. „Všechny nitky nakonec vedly k ministerstvu financí,“ pokračuje Václavík a popisuje, jak se sešli i s Andrejem Babišem, ale ten se na setkání příliš nesoustředil, odběhl někam telefonovat. S dalšími zástupci ministerstva se na ničem nedohodli. Písničtí se sešli také se zástupci ČEZu. Ti jim doporučovali, aby se jako družstvo zúčastnili veřejné soutěže. Pro většinu nájemníků to ale nebyla realistická možnost — už jednou družstva zakládali a lidé na sídlišti mezitím zestárli, mnozí jsou v důchodu. Podle Václavíka by měl přijít někdo z politiků a bouchnout do stolu, jako to udělal svého času Jiří Paroubek.

↗

Pocit nespravedlnosti umocňuje i skutečnost, že na jiných místech, a to i v Praze, měli nájemníci možnost si byty koupit. Foto Saša Uhlová, DR 

Proto zástupci nájemníků navrhují řešení, které se již podařilo prosadit lidem v Jirkově a Kadani. I tam chtěl ČEZ prodat své byty ve veřejné soutěži, po vleklých protestech se ale dohodl s nájemníky na kompromisním řešení. Společnost, která si byty koupila, měla povinnost je nabídnout k prodeji stávajícím nájemníkům.

ČEZ celou událost interpertuje jinak. „Situace na severu Čech v roce 2009 během ekonomické krize a situace nyní v Praze je zcela odlišná. Zatímco umístění dvou tisícovek bytů během krize na velice malém realitním trhu v Severních Čechách by jejich cenu výrazně snížilo, v Praze v období ekonomického rozmachu je trh naopak velice rozvinutý a cenu to neovlivní,“ říká jejich tiskový mluvčí a vysvětluje dále, že dle analýz podmínka prodeje nájemníkům na severu Čech nesnížila kupní cenu.

„Důvodem mimo jiné bylo, že by si v daných lokalitách byty stejně nejspíš nikdo jiný nekoupil a zájem provozovat byty k pronájmu zde nebyl,“ Prodej bytů přímo nájemníkům tak podle ČEZu dával v roce 2009 na severu Čech smysl i ekonomicky. V případě Prahy se naopak očekává zájem investorů o celé portfolio s cílem je dlouhodobě pronajímat. „Podmínka prodeje nájemníkům by pak cenu srazila velmi významně,“ uzavírá toto téma Gazdík. Informaci o tom, za kolik prodali nájemníkům jiné byty v Praze, konkrétně třeba v Michli a v Řepích, ČEZ Deníku Referendum neposkytl.

Písničtí požadují, aby ČEZ zrušil výběrové řízení a nejpozději do dvou měsíců vypsal nové. To by mělo obsahovat povinnost nabídnout bytové jednotky současným nájemníkům ke koupi za zbytkovou cenu, a to nejpozději do šesti měsíců od podepsání smlouvy. Nabídka by podle nich měla platit jeden rok. Také chtějí, aby pozemky, které nejsou pod nemovitostmi, převedl nový majitel bezúplatně nebo za symbolickou cenu na obec. Ve výběrové komisi chtějí mít jednoho z nájemníků, aby na průběh dohlížel.