Osud horníků je podstatnější než osud Bakalových ztrát

Jiří Dolejš

Téma znárodnění OKD je složitější, než by se mohlo zdát. Veřejný zájem při vyvlastnění je však dnes legitimním tématem. Protože by však šlo o znárodnění ztrát a nikoliv zisků, podstatnější je, jakou perspektivu nabídneme horníkům samotným.

Téma privatizace či znárodňování je vždy výsostně politické. Po historických zkušenostech je dnes již samozřejmostí dbát na ústavní a právní rámec jakýchkoliv takových politicky zamýšlených vlastnických změn. Dozvuky historických rozhodnutí v této oblasti se nám ale vrací jako bumerang. K těmto rozhodnutím patří i novodobá kauza podniku Ostravsko-karvinské doly. S tím souvisí jak prodej bytů společnosti OKD, tak i bolestivý útlum hornictví v tomto regionu poté, co noví majitelé shrábli nemalé miliardy. V tomto regionu je to dodnes jádro stále neřešené třaskavé sociální situace. Veřejný zájem při vyvlastnění a při posilování státního sektoru v ekonomice je plně legitimním tématem.

Privatizace OKD byl dlouhý a složitý proces, který probíhal v letech 1992 až 2004 a podílelo se na něm několik vlád. Na začátku byla kuponová privatizace, následoval prodej dalších podílů. Prodej těch rozhodujících začala připravovat již vláda Václava Klause, kdy v roce 1997 změnou základního jmění ztratil stát ve společnosti majoritu. Privatizaci ukončila vláda Stanislava Grosse v září 2004 prodejem 45 % akcií. Pokud opakovaně vzniká volání občanů po tom zatočit s „velkozloději“, znamená to ujasnit si důkazy, ale také ptát se, jak předejít drahým arbritrárním sporům se soukromými investory, kteří mají v rukou možná nešťastné ale právě platné smlouvy.

Odpovědnost za privatizaci

×