Téma privatizace či znárodňování je vždy výsostně politické. Po historických zkušenostech je dnes již samozřejmostí dbát na ústavní a právní rámec jakýchkoliv takových politicky zamýšlených vlastnických změn. Dozvuky historických rozhodnutí v této oblasti se nám ale vrací jako bumerang. K těmto rozhodnutím patří i novodobá kauza podniku Ostravsko-karvinské doly. S tím souvisí jak prodej bytů společnosti OKD, tak i bolestivý útlum hornictví v tomto regionu poté, co noví majitelé shrábli nemalé miliardy. V tomto regionu je to dodnes jádro stále neřešené třaskavé sociální situace. Veřejný zájem při vyvlastnění a při posilování státního sektoru v ekonomice je plně legitimním tématem.

Privatizace OKD byl dlouhý a složitý proces, který probíhal v letech 1992 až 2004 a podílelo se na něm několik vlád. Na začátku byla kuponová privatizace, následoval prodej dalších podílů. Prodej těch rozhodujících začala připravovat již vláda Václava Klause, kdy v roce 1997 změnou základního jmění ztratil stát ve společnosti majoritu. Privatizaci ukončila vláda Stanislava Grosse v září 2004 prodejem 45 % akcií. Pokud opakovaně vzniká volání občanů po tom zatočit s „velkozloději“, znamená to ujasnit si důkazy, ale také ptát se, jak předejít drahým arbritrárním sporům se soukromými investory, kteří mají v rukou možná nešťastné ale právě platné smlouvy.

Odpovědnost za privatizaci