Ve svých 54 letech dokonal Zdeněk Bakala obchod svého života. Minulý čtvrtek totiž prodal více než 43 tisíc bytů na Ostravsku, za které státu údajně zaplatil necelé dvě miliardy korun. Když nyní byty prodával, jejich odhadovaná cena se podle informací českých médií mohla pohybovat někde okolo dvaceti miliard.

Příběh o pohádkovém zbohatnutí Zdeňka Bakaly nedávno odvyprávěla na stránkách Deníku Referendum Saša Uhlová. Jakkoli Bakalova cesta za pohádkovým jměním zase o něco posunula představivost obyvatel České republiky o tom, co je v naší zemi možné, málokdo očekával, že uprostřed parného léta přinesou česká média zprávu, že Bakala svých 43 tisíc bytů prostě najednou prodal.

Nejsmutnější je na celém Bakalově příběhu samozřejmě ta část, která se týká života desetitisíců lidí, kteří v ostravských bytech Bakalovy společnosti RPG žili a žijí. Naplnění slibu, který jim byl dán — tedy že si byty za sníženou cenu jednou budou moci s přednostním právem odkoupit — se zdá být ještě méně reálné, než když bydleli v bytech vlastněných Bakalou.

Epizoda o prodeji bytů do rukou společnosti Round Hill Capital je však smutná také z hlediska reakce politiků na podnikatelův krok, nebo z hlediska toho, jak se k němu postavili novináři Bakalova mediálního impéria.

Sobotka i Kalousek říkají sotva půlku pravdy

Když Miroslav Kalousek hodnotí na svém Facebooku společnost Nomura, která zprivatizovala IPB, oproti Zdeňkovi Bakalovi jako bílou holubičku, zapomíná dodat, že právě Kalouskova strana TOP 09 si před minulými volbami do sněmovny vzala od Bakaly osm milionů na kampaň. I s jejich využitím pak přesvědčila veřejnost o řecké lži a spolu s dalšími Bakalou sponzorovanými stranami sestavila vládu.

Zdeněk Bakala tehdy věnoval třem vládním stranám více než 28,5 milionu. Od Miroslava Kalouska by se taky slušelo dodat, že společnost AWT Rekultivace, která Bakalovi patřila do konce minulé roku, získala v době, kdy Miroslav Kalousek zastával za TOP 09 funkci ministra financí, veřejné zakázky v hodnotě 404 milionů korun.

Stejně tak slova dnešního premiéra Bohuslava Sobotky, podle kterých představuje prodej ostravských bytů dokonání morálního a podnikatelského selhání Zdeňka Bakaly, jsou sice pravdivá, ale zaslouží si také zasadit do kontextu premiérovy role v privatizaci OKD. Byl to totiž právě Sobotka, kdo tehdy působil v čele ministerstva financí, které za prodej OKD a ostravských bytů v něm zodpovídalo.

Odbakalizování občanské společnosti

Je otázkou, jestli je smutnější způsob, jakým na prodej ostravských bytů zareagovali šéf vlády i faktický vůdce opozice, anebo ticho, kterým českou veřejnost nepřekvapila média, jež Zdeněk Bakala vlastní. Dvanáctá stránka Hospodářských novin, na které se krčila poslední epizoda ostravských bytů, naprosto odpovídá hrdosti, s jakou se novináři na Bakalově výplatní pásce k jeho byznysu vyjadřují.

Ta dvanáctá stránka velmi kontrastuje s vervou, se kterou se v předminulém týdnu Jindřich Šídlo v reakci na reportáže o Bakalovi a jeho bytech rval na svém facebooku za větší novinářskou důslednost. Když se dneska přemítá nad tím, proč že Bakala tak nečekaně svých 43 tisíc bytů prodal, je jedno, jestli tak učinil kvůli soudnímu procesu, který právě v souvislosti s privatizací OKD probíhá, nebo kvůli image, kterou mu jeho ostravský majetek kazil.

Nejdůležitější je samozřejmě podvod spáchaný na desítkách tisících nájemníků. Ten by Bakalovi neměl být zapomenut. Naopak je třeba, aby díky němu nadobro zaujal místo vedle takových figur, jakými jsou Viktor Kožený nebo Ivo Rittig.

Ruku v ruce s tím musí přijít také „odbakalizování“ Knihovny Václava Havla. Přestože mu nevyšel plán postavit si v její těsné blízkosti luxusní byt s bazénem zakamuflovaný stavbou další pobočky Knihovny, dokázal si za peníze, které do jejího fungování vložil, na určitý čas koupit nad míru slušné společenské postavení. Že o ně teď přišel, je jeho jediný dar české společnosti.

Zároveň tím, že se zaštítil odkazem Václava Havla, Bakala poukázal na to, jakým způsobem je odkaz bývalého prezidenta využíván, jak si ho zprivatizovala skupinka lidí, která se cítí být elitou a která se snaží zbytek společnosti za každou cenu vést po cestách zabalených do Havlova odkazu, jakkoli s ním mají společného jen pramálo.

Bývalí Bakalovi nájemníci si do budoucna zaslouží popřát alespoň to, aby se noví majitelé z Round Hill na rozdíl od Zdeňka Bakaly o jejich byty starali, aby je nenechávali napospas štěnicím, a aby společnost nevyužívali své postavení na trhu k umělému navyšování cen nájmů v již tak sociálně přetížené oblasti. Panu Bakalovi by se slušelo popřát, aby nikdy ani čirou náhodou nezavítal do některé z ostravských hospod.