Babiš a Bakala jsou součástí stejného problému. Přemýšlejme o řešení
Jakub PatočkaNevídaný ohlas, který v tomto týdnu vyvolaly texty DR o dvou z nejznámějších českých oligarchů, svědčí o tom, že v české veřejnosti uzrává potřeba zásadní diskuse o politické roli, kterou hrají zbohatlíci vzešlí ze zpackané privatizace.
Shodou okolností se stalo, že dlouhodobá práce vloni založeného reportážního oddělení Deníku Referendum přinesla své, po mnoho měsíců připravované plody, v jediném týdnu. Při vědomí, že k tématu vzniká pořad Reportéři ČT, vydali jsme v pondělí první text o roli, kterou Agrofert Andreje Babiše sehrává v českém zemědělství. Včera vyšel také první z dlouhodobě připravovaného souboru textů o Zdeňku Bakalovi.
Naše zdroje jsou omezené, nemůžeme zdaleka sledovat vše, co bychom chtěli, ale volba obou terčů byla jasná. Oba oligarchové ke svému majetku přišli v mnoha ohledech nepřehledným způsobem, v temných časech zpackané česko-slovenské privatizace, v čase, kdy se „zhaslo“, „prchalo“ se před právníky a naši mateřštinu obohatilo slovo „tunelování“, čecháčkovsky prohnaný eufemismus pro sofistikovanou krádež ve velkém.
Co však bylo pro naši volbu ještě podstatnější, oba výtečníci, jak Bakala tak Babiš, se pokoušejí prostřednictvím svého majetku uplatňovat nepřijatelnými způsoby politický a mediální vliv. Vzhledem ke skutečnosti, že jak Babiš tak Bakala vlastní média, prostor k psaní o jejich aktivitách je přirozeně zúžený.
Nesoudíme kolegy, kteří pracují v jejich redakcích. Je to samozřejmě nezáviděníhodná role. Víme, že u obou oligarchů zůstávají v pracovním poměru někteří z nejúctyhodnějších současných českých novinářů. Je spousta užitečných věcí, o nichž psát mohou, a někteří nesporně v dílčích věcech odvádějí dobrou práci.
Jsou ale rovněž témata, o nichž je v jejich redakcích psát svobodně vyloučeno. A dána je také celková perspektiva, s níž mohou přistupovat ke společenskému dění.
Jinak dík za pěkný článek.
A za tou se skrývá nejen to jedno procento šikovných uzurpátorů, ale také oportunní masa konformistů,
vyzbrojená ideologií více než padesátiletého čilého rozvoje oligopoliticky působícího kapitalismu, schopného obratně přepólovat ke svému prospěchu (a to i za cenu opuštění demokratických norem) jakékoliv dlouhodobě nadějně účinné politickohospodářské reformy
............bych na okraj připomněl ochotným vzít na sebe namáhavý, zdlouhavý - mnohdy i opovrhovaný - projekt zachování demokracie.